Nejčastěji se používají prasečí štětiny (monopolním dodavatelem pro celý svět je Čína), které se barevně odlišují. Světlé a černé štětiny mají velmi měkké špičky a proto se hodí především pro laky ze syntetických pryskyřic. Šedé štětiny jsou pak mírně silnější a jsou určené pro latexové a disperzní barvy. Štětiny z vepříků se mohou kombinovat i se syntetickými štětinami. Ty se používají pro akrylové barvy a lazury (savost přírodních štětin je totiž doplněna stabilitou těch syntetických). Dnes už existují i „univerzální“ štětce, hodící se pro všechny nátěrové hmoty. Tyto štětce jsou vyráběny ze směsi vláken s obchodním názvem Chinex. Pojmou až o 15% víc barvy než klasické prasečí štětiny. Špičkových výsledků s nimi dosáhnete především při natírání akrylovými barvami! Navíc se tyto štětce dobře udržují, po vyčištění nezůstávají na štětinách skoro žádné zbytky barev a mají dlouhou životnost. K výrobě menších štětců se používají koňské žíně nebo vlas z hovězího dobytka. Opravdu jemné štětečky, které používají především umělci, jsou vyrobeny z kuních nebo veverčích chlupů. Výrobci dodávají na trh i štětce z umělé hmoty. Ty jsou určené pro aplikaci některých zvláštních nátěrů. Vyrábějí se z nylonových, polypropylenových, polyesterových nebo polyvinylchloridových vláken. Takové štětce se mohou pochlubit stabilitou a netřepivostí. Využívají je písmomalíři a umělečtí malíři. Koupit můžete i štětce ze skelných vláken (k dostání jsou ve specializovaných prodejnách), štětce jsou chemicky odolné a jsou vhodné například pro práci s louhy. Můžou být kulaté nebo ploché. Na otázku, jaký je lepší, vám v tomto případě odpoví jedině zkušenost. Každopádně kulatý profil je pravděpodobně nejstarším tvarem. Takový štětec pojme víc nátěrové hmoty (barvy nebo laku), vytvořená plocha je tak pravidelná a dobře se slévá. Podobnými vlastnostmi se může pochlubit i štětec oválný. Opravdu kvalitní kulatý štětec poznáte podle vlákna a podle zabudované „komory“ na zásobu barvy. Doprostřed mezi vlákna se dává korek, dřevo nebo lepenková vložka – ty umožňují nabrat a rozetřít dostatek barvy. Předností kulatých štětců je možnost jejich univerzálního použití. Aby kulatý štětec dobře fungoval, je potřeba ho podvázat (to proto, aby nerozstřikoval barvu) a vlákna je nutné obrousit. Ploché štětce se začaly vyrábět v Americe a proto se můžete setkat i s názvem „štětec americký“. Výhodou je, že plochý štětec nemusíte podvazovat, přebrousit ho stačí jen lehce na skelném papíře. Většinou jsou ploché štětce levnější než kulaté! Malířská štětka je základ! Může mít kulatý nebo plochý profil. Pro častější používání je vhodnější profesionální kulatá malířská štětka, práce s ní je perfektní a stejně tak výsledek. Zednická štětka by také neměla chybět. Využijete ji například při práci ve sklepě s vápnem nebo při opravách omítek. V dílně byste měli najít i kulatý štětec. Pro lakování drobných předmětů je vhodný štětec o průměru 15 milimetrů, pro natírání oken a menších kusů nábytku pak o průměru 20-25 milimetrů, pro větší plochy (dveře, dřevěné ostění chat a chalup nebo podlah) 30-45 milimetrů. Plochý štětec se používá podobně jako štětec kulatý (širší na velké plochy, užší pak na malé). Vyrábí se většinou v šířce 1(=25mm); 1,5; 2 a 3 palce. Dalším štětcem, který doma musí být, je lyonský. Má delší násadu a malou šířku, tedy průměr. Koupit můžete kulatý nebo zploštělý. Používá se pro natírání malých a těžko přístupných míst nebo na dokončení nátěru. Posledním typem je tzv. „zárohák“, ten je užitečný pro méně přístupné plochy. Jak sám název napovídá, je to zahnutý štětec (asi v úhlu 45°). Použít ho můžete např. při natírání topení nebo stěn za ním. „Zárohák“ je vyroben ze žíní a jeho běžná tloušťka je 8 milimetrů, šířka pak 25, 40, 50, 65 či 75 milimetrů. I když štětec důkladně očistíte, přesto v něm zůstanou drobounké částečky barev. Pokud tedy plánujete náročnou lakýrnickou práci, použijte štětec úplně nový. Vyhnete se tak nepříjemnostem, protože stará barva se při další práci rozpustí a vaše snažení zkazí!
