Ta chata, přezdívaná El Monta?és, na první pohled působí poměrně luxusním dojmem. Do svého okolí promlouvá široce prosklenými plochami, ocelovými rámy konstrukce. Ve skutečnosti jde ale o dílo velmi prosté, z praktického i stavebního hlediska. Její majitel si totiž žádal vlastně jen málo. Obývací pokoj, s výhledem na hory. Místo, kde by mohl odpočívat a relaxovat jen těmi výhledy. A tomu je také obydlí uzpůsobeno. Funguje jako jeden velký obývací pokoj, s drobným provozním zázemím po stranách. Netradiční trojúhelníkovitý tvar té chaty vysvětluje komplikovaná situace v terénu. Je zasazena do jižního svahu kopce, nad roklí. Leží na úbočí masivu Cerro del Cobre, šplhajícího se do výšky 3820 metrů nad mořem. V těsném okolí stavby jsou pak řídce rozeseté středně vysoké stromy, skupiny skal a keřů. Do nich stavba zasahovat neměla, protože „jen kvůli obývacímu pokoji“ prý nebylo třeba výrazněji měnit topografii. A k té jednoduchosti provedení? Vnější obálka vymezuje prostor vnitřně členěný dvěma betonovými stěnami. Ty jsou jediným hrubým prvkem, a celá konstrukce se k nim upíná. Na jedné straně ty stěny vymezují společný obývací a kuchyňský kout a na druhé straně pak kompaktnější prostory ložnice a koupelny. Jedna strana fasády tak postihuje vstupní otvor a schodiště, druhá je zakryta vestavěnými skříňovými prvky a je slepá, zatímco třetí, největší, je jen o výhledu na hory. Tu sestavu doplňuje ještě malá venkovní terasa k posezení. Konstrukce je tvořena převážně dvěma betonovými stěnami, oporou stabilizujících pilířů a kovových profilů, proložených několika dřevěnými trámy s příčkami. Je to v podstatě velmi jednoduchý model, v němž se dvě silné betonové zdi zapírají o sebe, a na ně je navěšeno vše ostatní a „drží“ to betonové zdi u sebe. Objem stavby je zavěšen nad přírodním terénem, ??mírně vyvýšený, čímž se obchází nutnost zasahovat do skalnatého podkladu. Fasádní krytiny a povrchové uzávěry jsou vyrobeny z tepelně upraveného dřeva (snižuje to potřebu další údržby, dobře odolává horskému klimatu), a jsou opatřeny základními nátěry. Skleněné fasády jsou doplněny vnějším systémem lepených termopanelů. Podstatné je, že celou El Monta?és bude možné jednou rozebrat na součástky, a terén kolem ní přitom neutrpí žádnou újmu. Kdy k tomu dojde? Třeba až si její majitel bude přát výhled ze svého obývacího pokoje zase změnit. Zdroj: Gonzalo Iturriaga ArquitectosFoto: Pablo Casals Aguirre
