Důvodů je mnoho, ovšem tím nejzávažnějším je možnost vzniku infekce a to dokonce i hloubkové, kterou dovedou způsobit některé rostliny a také půda a organická hnojiva. Například sporotrichóza je onemocnění způsobené houbou Sporotrhix schenckii, která se vyskytuje v půdě, hnoji, rašelině a na některých rostlinách (třeba na růžích). V případě růží je tato nemoc o to zákeřnější, že se snadno poraníme trny. Sporotrichóza způsobuje ošklivé léze a kožní vředy, zasahuje především kůži a podkoží, ovšem ve vzácnějších případech také plíce, klouby, kosti a mozek. Přitom stačí neopatrný kontakt s infikovanou růží nebo půdou, v nichž se houba nachází. Postup tohoto onemocnění je pomalý, s prvními symptomy se setkáme po jednom až dvanácti týdnech (průměrně po třech týdnech) od prvního kontaktu s houbou. Pokud pak máte oslabený imunitní systém, mohou být důsledky opravdu vážné. Lékař sice proti houbě nasadí antimykotika, která nakonec zaberou, kdybychom však nosili kvalitní zahradní rukavice, problém by ani nemusel vzniknout. Kromě zabránění houbového onemocnění (plísňových infekcí) a kožních vředů však rukavice také především udrží ruce a nehty čisté a suché, zabrání tvorbě puchýřů, které mohou být vstupní branou pro infekce, ale také mozolů, zabráníme pořezání, popíchání a škrábancům (opět vstupní brány pro infekce), chrání i před bodnutím hmyzem, ale také ochraňují naši pokožku před chemikáliemi. Mnozí „drsňáci“ nyní zřejmě ohrnou nosem, jenomže rukavice určitě nejsou určené především a pouze ženám. Výše zmíněné potíže totiž může mít zcela každý. A určitě nekoukejte na fakt, že vzhled zahradních rukavic příliš neevokuje mužnost. Jelikož jde o zahradní rukavice, barvy a motivy prostě bývají „zahradní“. Vyrábí se však i rukavice „drsňácké“, nezženštilého vzhledu, jelikož výrobci samozřejmě s touto potřebou počítají. V první řadě nám musí zahradní rukavice perfektně sedět, příliš malé naše ruce tísní, příliš velké zase mohou být dokonce i nebezpečné, jsme s nimi nemotorní a sklouzávají z rukou. Na druhém místě je pak volba materiálu, i když tou vlastně začínáme a až poté, co uskutečníme výběr typu rukavice (vybereme si), budeme zkoušet, které nám dobře padnou. Podcenit prostě není radno ani jedno z těchto dvou kritérií. A špatně sedící rukavice se nakonec stanou zbytečnou investicí, která osiří někde v regálu. Nejenže pak musí rukavice dobře sedět, ale také nesmí z rukou sklouzávat. Mezi materiály používané při výrobě zahradních rukavic patří různé textilie, ovšem právě nejběžnější látkové rukavice neposkytnou přílišnou ochranu. Leda tak před mozoly a puchýři a to je asi tak vše. Nejčastěji jsou vyráběné z úpletu nebo bavlny a můžeme je prát v pračce. Vlastně mají především účel udržet ruce čisté, pokud byste se však s nimi chtěli „hrabat“ v hlíně, určitě takto nezafungují. Jde o jen velmi slabou ochranu rukou. A za chladného a mokrého počasí vám v nich bude na ruce zima. V létě však naopak oceníme jejich prodyšnost. Klasiku představují rukavice kožené, které ochrání naše ruce lépe před trny, řezy a odřeninami, ovšem problematičtější je jejich čištění a vůbec údržba. Často do nich zainvestujeme a brzy pak vypadají opravdu „nevalně“.Dalším materiálem je pak guma, gumové rukavice jsou ideální jako ochrana před chemikáliemi a tekutinami včetně vody, ovšem ruce se v nich rychle potí a zvyšuje se jejich teplota. Prostě nejsou prodyšné vůbec. A pokud jste alergičtí na latex, na gumové rukavice zapomeňte. Dalším (a velmi zajímavým) materiálem je neopren a nitril. Jde o rukavice vyráběné ze syntetického kaučuku, které mají univerzální ochranné schopnosti. Vyrábí se dokonce tak, aby byly zároveň i prodyšné a pružné, ovšem prodyšnější rukavice nás neochrání dobře před trny a trichomy rostlin. V každém případě jsou však neoprenové a nitrilové rukavice horkými favority.Prodávají se pak dokonce i rukavice, které mají zvláštní plastové „drápky“, díky kterým můžeme své rukavice používat místo hrabiček. Tedy vlastně ruce v rukavicích. Určitě doporučujeme vyzkoušet.