Při hydroponickém pěstování se obejdete bez půdy. Nezní to jako výhoda, ale je jí tam, kde něco jako půda k sehnání není a musela by se tam navézt. V zastavěných oblastech, v intravilánu obcí a měst. A tím „v“ myslíme přímo ve skladech, garážích, domácnostech. Na střechách i v suterénech. Prostě všude. Hydroponie má v sobě potenciál přinést velkou změnu. Do afrických zemích s vyprahle neúrodnou půdou, na tropické ostrovy vypálené do základů po erupci vulkánu. Nebo třeba na palubu vesmírného korábu. Ano, hydroponie je trochu sci-fi. Ale jen trochu, protože se reálně děje. Výsledky pěstitelské snahy si na záhonku dokážeme dobře pokazit sami, ale mnohem častěji za to může „něco“ jiného. Sucho, přívalový déšť s kroupami, přetrvávající chlad a podmračné počasí, hladoví hlodaví škůdci. Tyhle negativní vlivy, ona „něco“ můžete při hydroponickém pěstování efektivně odrušit. Podmínky totiž cíleně kontrolujete. Je to jako ve skleníku, ale ještě důslednější. O tom, kolik svitu, tepla, vláhy i živiny vámi pěstované rostliny dostanou, rozhodujete vy sami. V době, kdy je velkým tématem klima a jeho vliv na zemědělskou produkci, se sami stanete pány vlastního klimatu. Zahradníkův kalendář se utvářel tisíce let a změnilo se v něm jen málo. Protože roční období nám vždy nesmlouvavě diktují, co kdy máme a můžeme dělat. S hydroponií - uvnitř uměle udržovaných podmínek - ale můžete takový kalendář odložit stranou. S vhodně zvolenými odrůdami a osivem můžete pěstovat prakticky cokoliv, kdykoliv, kdekoliv. Klidně mimo nějaký sezónní režim. Vy rozhodnete o tom, kdy bude jaro. Pěstovat přitom můžete v malém i velkém, v obýváku nebo pronajaté hale, v městečku na severu i na okraji pouště. A protože můžete pěstovat celoročně, je i vaše produkce násobná oproti konvenčním přístupům. Hydroponie doslova stojí na vodě (a jasně, na živných roztocích), ale přitom se nevyznačuje nějakým plýtváním s ní. Vody při hydroponii spotřebujete 10x méně, než při klasice. Zálivka se tu rovná substrátu, vláha se dostává od zdroje přímo k místu spotřeby. Žádné cákání okolo, žádné zalévání plevelů nebo zvlhčování žíznivé půdy, žádný pasivní odtok. Hydroponií využívaná voda je uzavřená v koloběhu jednoho systému, a s výjimkou odparu a netěsností v rozvodech se nemá kudy ztrácet. To, že k pěstování potřebujete o 90 % méně vody je pro budoucnost hodně silná argument. Každá rostlinka si říká o svůj koktejl živin potřebných pro růst. Háček je v tom, že v různých fázích svého růstu (pučení listů, nasazování květů, produkce plodů) si říká o trochu jiný koktejl. V půdě nemá vždy to správné k jeho namíchání zapotřebí, reaguje se zpožděním. S hydroponií můžete optimalizovat příjem živin, dodávat je v náležitých koncentracích. Vydané minerály a živiny můžete také mnohem efektivněji recyklovat, takže jich v součtu využijete méně – protože je můžete více zacílit na konkrétní rostlinu. Optimální, nebo spíš dokonalosti blízké růstové podmínky – správná teplota, osvit, krmení. Žádná konkurence s ostatními plodinami - není tu přetahování se o živiny nebo boj o přístup ke světlu, nutnost zbytečně investovat do větší listové plochy nebo průbojnějšího kořenového systému. A taky žádní neplechu dělající prevíti, kteří by škodili. Výsledkem je, že rostlinky vlastně nemají jinou starost, než pokojně růst. Neplýtvají energií, rostou bez zdržování, rychleji, prosperují. A rychleji – bez sezónních omezení – opět znamená větší, intenzivnější produkci. Zahradník, oddaný hydroponii, řeší trochu jiné věci, než ten, který v potu tváře okopává záhonky. Při hydroponii v umělých pěstebních podmínkách se prakticky nemusíte zabývat plevely a jejich přetrháváním a nestaráte se o rytí. Netrápí vás většinou jednocení a protrhávání. Nesháníte se po pesticidech a postřicích. Na druhé straně vás bude trápit kontrola pH vodného roztoku, výsledky průběžných měření a stabilizování, udržování umělých podmínek. A jaké jsou tedy neduhy? On to není vyloženě zásadní problém, jen rozdílnost přístupu. Ale ta odlišnost je někdy odpuzující. Už to není o radostné prácičce mezi záhonky, při níž se zašpiníte od hlíny a dáte si hezky do těla. Je to jedna velká laboratoř, plná techniky a bublajících tub a hadiček. Vše je izolované, sterilní. Jakoby neživé, tedy spíš uměle naživu udržované. Od přírody jste víc odtržení, jde tu jen o produkci. Ani radost z úrody není podobná. Nemuseli jste si ji na nikom vydobýt, přišlo to v podstatě automaticky. Chybí ten radostný prožitek sycený endorfinem, úleva od stresu. Opět nedostatek, který je chybou jen „tak napůl“. Zahradě i hydroponické pěstírně musíte věnovat nějaký ten čas. U zahrady je toho času mnohem víc, na rozběhlou a fungující hydroponii vám stačí 10 minut denně. Jenže když jedno odpoledne na zahradu nepřijdete, nestane se nic. U hydroponie je pravidelná „účast“ v daných intervalech nezbytností. Včerejší chyba v zahradě totiž nespěchá, počká do zítřka - zatímco v hydroponii všechno běží rychleji, a chyby na opravu nepočkají. Určité břemeno pravidelných kontrol dokáží odstínit nejrůznější mobilní aplikace, nabízející dálkovou kontrolu. Ale to nás od umělé „zahrady“ vzdaluje ještě víc. Velkým a zásadním nedostatkem hydroponie je, že chyby tu mají systémový charakter. Působí plošně, jsou to selhání s dalekosáhlými důsledky. Není to jako, když v záhonku přelijete jednu kytku, anebo další spálíte příliš koncentrovaným hnojivem. Špatně vyladěné pH vody v hydroponii většinou znamená, že do věčných lovišť odejde najednou celá stěna pěstebních potrubí, nebo rovnou celá plantáž. Malá chyba v desetinné čárce u výpočtu navážky živin má fatální důsledky. Čím hloupější sedlák, tím větší řepa, říkávalo se. Vztah inteligenčního kvocientu zemědělce a průměrného výnosu z hektaru bychom tu raději rozebírat nechtěli, ale je pravda, že na malé zahradě toho zase tolik pokazit nemůžete. Rozpoznat rozdíl mezi rýčem a motykou – kytky kořeny pod zem a zeleným nahoru - občas to zalít. Být dobrým zahradníkem je samozřejmě umění, které se učíte celý život, ale do základu opravdu nepotřebujete moc, a spoustu věcí se naučíte tak nějak za chodu. U hydroponie už jako expert musíte nastoupit hned ze startu. Chce to nemalé know-how, musíte rozumět spoustě ne-zahradnických a technických věcí. Nákladné, ba přímo drahé. Pořizovací cena hotových řešení – pochopitelně v závislosti na velikosti hydroponické farmy a celého systému pro udržování umělých podmínek – je v řádu desítek tisíc. Pochopitelně, že domácký set pořídíte za pár stovek, ale aby byla produkce srovnatelná se zahradou, musíte se prostě plácnout přes kapsu. Hodně se dá ušetřit na tom, když si hydroponickou farmu dokážete poskládat sami. Ale tahle úroveň improvizace – při zachování kvality – už chce jistý talent. Hydroponičtí zahradníci – ne všichni – se rádi chlubí tím, jak jsou nad věcí. Už to tady padlo: roční období pro ně nehraje roli, nepotřebují se rýpat v hlíně, jsou povzneseni nad povrchnost substrátu, všechno mají pod kontrolou. Tedy, to doby, než jim vypadnou pojistky. Běžný výpadek proudu není katastrofa, ale v systému hydroponické farmy, která se nedokáže „sama nahodit“ znamená takový kolaps sítě kolaps definitivní. Jeden den bez světla hydroponické rostlinky ještě snesou, ale pokles teploty a zastavená cirkulace vody, okysličení, to už je problém zásadní. S hydroponií jste nezávislí na spoustě věcí, ale o to závislejší třeba na elektřině. Hydroponie je sci-fi vize, která se zatím úspěšně naplňuje. Ale ne každý to vítá. Pro umělost podmínek i pěstebních procesů se hydroponici neshodnou s organickými zahradníky. Ti to mají rádi na přírodní způsob, a intenzivní hydroponie jim často přijde jako z druhé strany barikády. Byť může být jako organická produkce klidně i certifikovaná. Lidé se zkrátka na hydroponii dívají s opatrnou nedůvěrou, protože jim přijde nepřirozená. Nebo nadpřirozená. Ať už je to jakkoliv, přes klady a zápory, je to systém pěstování, který má před sebou velkou budoucnost.Materiály: conserve-energy-future.com, BayWaterFarms.com
