Muďoul trojlaločný se v jazyce původních obyvatel Severní Ameriky řekne Pawpaw, angličtina si tuto dřevinu a její plody přejmenovala na Common Pawpaw. V domovině jde o stromy vysoké až 11 metrů, v našich podmínkách ale obvykle dorostou jen cca tří metrů, výjimečně i více (max. 5). U nás tedy jde spíše o keře. V Severní Americe roste tento druh od nejzazšího jihu provincie Ontario (Kanada) a New York až na západ po stát Nebraska a na jih po sever Floridy a východní Texas. Muďoul trojlaločný (Asimina triloba) řadíme do čeledi láhevníkovité (Annonaceae). Jeho pro nás exotické plody připomínají chutí tak trochu banány, proto se jim také říká banány severu, případně indiánské banány. Vlastně však jde spíše o směs chutí banánů, manga, jahod a ananasu. A že bývají dobře opylené plody opravdu i hodně velké. Ukrývají však jedno nemilé tajemství, totiž určitou míru jedovatosti. Jedovaté jsou hlavně listy a především pak také semena v plodech. Ovšem mechanismus otrav není známý, popisovány jsou silné bolesti žaludku a dermatitidy. Otravy lidí se přitom vyskytují jen ojediněle a dokonce i jedovatá semena najdou praktické využití, by´t ne zrovna jedlého charakteru. Lisuje se z nich olej využívaný především v kosmetice. Jemná dužnina plodů muďoulu trojlaločného příjemně voní a dokonce se říká, že u různých lidí dominují různé dojmy z této vůně. V každém případě platí, že ať už plody někomu připomínají vůní a chutí spíše banány, ananas, mango, nebo jahody, vždy obsahují spoustu vitamínu C, hořčík, železo, měď, mangan a draslík. Některé odrůdy dozrávají v září, u většiny si však na zralé plody musíme počkat déle, někdy až do listopadu. A protože jde o ovocnou dřevinu především mírného klimatického pásma severu Ameriky, můžeme si vlastní Pawpaw vyzkoušet pěstovat i v našich zahradách. Klima máme podobné. Některé odrůdy jsou přitom opravdu velmi plodné. Konzumuje a sklízí se zásadně opadané ovoce, čili sklízíme ze země, což by mohl být další důvod, proč pěstování zkusit. Žádné štafle, lezení po stromě, prostě jen sbírání toho, co spadá na zem. Sebrané plody jsou obvykle spíše zelené a nevoní, vlastně vůbec nevypadají jako zralé. Za několik dní ale dozrávají a začnou výrazně vonět. A pozor, dokud se pořádně nerozvoní, nesmíme je konzumovat, do té doby mohou být ještě jedovaté. Jedovatost tedy převažuje nejen v semenech, ale i v dužnině nezralých plodů, ovšem toxiny se s dozráváním odbourávají. Někomu dokonce mohou vadit i zbytky jedu ve zralých plodech, jedovatost rostlin však pro nás není ničím neznámým. Brambory a fazole také nejíme v nezralé podobě, navíc se musí tepelně upravovat, jedovatá jsou i nezralá rajčata a naopak přezrálé okurky a cukety atd. Muďoul trojlaločný můžeme navíc pěstovat i jako silně dekorativní okrasný keř, případně malý okrasný stromek. Má pěkně větvenou korunu a hlavně kromě zdobných květů i plodů velké tmavě zelené, oválné listy. Pořídit si lze dřeviny jednopohlavné, ale i oboupohlavné a samosprašné. Květy jsou jinak opylovány převážně mouchami, jelikož právě tento hmyz láká jejich poněkud nevábná vůně i barva. Vyzkoušeno je, že muďouly u nás plodí a plody dozrávají i v zahradách v nadmořské výšce nad 500 m (např. Mladá Vožice). Mladé sazenice vysazujeme do humózní a dobře vyhnojené půdy pH mírně kyselého až neutrálního. Vzdálenost rostlin volíme zhruba 4 metry od sebe. Mladé rostliny nejsou tolik odolné mrazům jako starší jedinci, proto je zprvu lepší kontejnerování a zimování v bezmrazém prostoru. Až po nejméně dvou letech (lépe třech až čtyřech) můžeme sazenice vysadit v zahradě. Na zimu pak raději ještě zakrýváme kořenovou soustavu nějaký rok mulčí. Do zahrad vysazované rostliny by měly mít kmínek silný přibližně 4 až 5 cm. Plodí a dobře rostou dokonce i keře ve světlém stínu pod vysokými stromy. Důležité je však dobré zásobení vodou. Po výsadbě rostlinám trvá několik let než začnou dobře růst, kvést a plodit. Pak ale výsledek rozhodně stojí za námahu. Dokonce je i u nás v současnosti dostupných více odrůd a jejich počet se stále zvyšuje. Ze samosprašných je to například odrůda Prima, částečně samosprašné jsou odrůdy Sunflower a Overleese. Plody mohou dosahovat při dobrém opylení hmotnosti 200 až 350 gramů. Plody různých odrůd se liší velikostí, obsahem semen a barvou dužniny (bílá, žlutá a až oranžová). Další odrůdy: Davis, Georgia, Sweet Alice, Rebeccas Gold, NC-1, Taylor, Wels, Prolific, Wilson, Mango a Mitchel. Dobrou zprávou je, že tyto dřeviny nejsou u nás napadány škůdci ani chorobami, na plodech ležících na zemi však můžeme najít spíše drobnější otvory od hladového hmyzu a plžů. Pokud má plod poškozenu slupku, může pak být napadán hnilobou. Jinak je ale kvalita plodů u nás pěstovaných dřevin zcela srovnatelná s nejkvalitnějším tropickým ovocem. Prostě a jednoduše - tropická vůně a chuť mírného klimatu.Zdroj: izahradkar.cz, Wikipedia, PRIMA nápady
