Tělesná i psychická únava, ztráta koncentrace, nízký výkon, psychické problémy, neklidný spánek a poruchy spánku, bolesti hlavy, suché oči nebo naopak slzení, svědění očí, kýchání, rýma a jiná respirační onemocnění. Toto všechno souvisí s takzvaným syndromem nezdravých budov, v jehož případě jde především o kvalitu vnitřního vzduchu. Dalším problémem je rostoucí výskyt alergií a to hlavně u dětí. Přitom se v domácnostech, ale i kancelářích a jiných objektech, stále vyskytuje řada alergenů. Patří mezi ně prach, roztoči, plísně, pyly, ale i mnohé chemikálie, kterými si vzduch v interiérech zamořujeme sami. Problém představují také bakterie a viry.Věřte a nebo nevěřte, každý z nás prodýchá denně 10.000 litrů vzduchu, což je cca 15 kilogramů (cca 15 až 25 m3 vzduchu za hodinu), přičemž za den vyprodukuje cca 1 kilogram CO2. Zkuste oproti množství prodýchaného vzduchu vypít jenom tisícinu obyčejné vody. Dýcháním a pocením do ovzduší navíc každý z nás přivádí 1 až 3 litry vody denně. Vzduch přitom považujeme za samozřejmost a ani si neuvědomujeme, jak rizikové je dýchání vzduchu nezdravého. Co dělat, aby byl v co nejlepší kondici a přitom nás to pomalu nic nestálo? 1. Základem je samozřejmě větrání. Je třeba vyvětrat celý byt denně alespoň třikrát až čtyřikrát. Informace uvedené v předchozím odstavci by měly vyloženě alarmovat. Bez větrání to prostě nejde! Nejenže větráním přivádíme do místností čerstvý vzduch, ale také odvádíme CO2 a dalších škodliviny a zároveň regulujeme vzdušnou vlhkost.Větrat je třeba zásadně zcela otevřenými okny, tedy intenzivně, ale krátce. Na jaře a na podzim je třeba vždy větrat 10 až 20 minut, v létě a v zimě pak 4 až 6 minut. S větráním je třeba začít již ráno a ohled bereme na to, o jakou místnost se jedná a kolik času zde trávíme. Při větrání je samozřejmě třeba brát ohled také na aktuální roční období, venkovní teploty, smogovou situaci a klimatické podmínky. Například za silného deště a větru si samozřejmě nenecháme udělat pod okny kaluže dešťovky, za sněhové bouře je pak již větrání bezpředmětné zcela, v takovém případě hledáme alternativní řešení. 2. Velmi důležitá je práce se vzdušnou vlhkostí. V kuchyních zásadně používáme při vaření digestoř, pokud se sprchujeme či koupeme v koupelně, odsáváme vodní páry a dveře do koupelny necháváme zavřené, aby se nám vodní páry nedostávaly do bytu. Zároveň je dobré sušit prádlo venku či v sušičce, ovšem v suchých bytech v zimě je naopak zvlhčení vzduchu prostřednictvím sušeného prádla žádoucí. Pokud nemáte v kuchyni digestoř a koupelnu vybavenu odsáváním par, je třeba pořádně větrat! Optimální hodnoty vlhkosti vzduchu jsou pro lidský organismus okolo 40 % (30 až 50 %). 3. Klíčový je také pravidelný úklid, při kterém a nebo po kterém vždy pořádně vyvětráme. Zároveň je třeba nepoužívat při úklidu toxické čistící prostředky. Vždy existují alternativy na přírodní bázi a nebo alespoň přípravky šetrnější. Větráním po úklidu se též zbavujeme toxinů z čistících prostředků. 4. Nezapalujte si vonné svíčky a tyčinky a nepoužívejte chemické osvěžovače. Skutečně nejde o nic zdravého, pouze o módní záležitost. Vonné svíčky a tyčinky jsou zástavou alternativců, chemické osvěžovače brutální mediální masáží. 5. Dávejte v interiérech přednost přírodním materiálům. Pomáhají vytvářet optimální klima. Vynikajícím řešením je též pěstování rostlin, které pohlcují pachy i mnohé toxické látky. A že jsou mezi pokojovkami doslova rekordmani. Třeba Sansevieria (tzv. tchýnin jazyk). Mezi další patří například aloe vera, bambusová palma, datlová palma, fíkovníky, filodendrony, chryzantémy, dracény, lopatkovce, zelenec, anturie, potos, ledviník, scindapsus, chamaedorea a nebo gerbery. 6. Samozřejmě doma nekuřte, nepomůže vám ani sebelepší čistička vzduchu. Škodliviny z cigaretového kouře se usazují doslova v celém bytě, nejvíce pak v textiliích a čalounění, ale i na stěnách, které jsou pak mastné. Pokud si chcete například lakovat nehty, udělejte to raději za plného větrání a nebo nejlépe na balkóně či terase, někomu se z laku na nehty udělá doslova špatně. 7. Rizikem je také vytápění s nedostatečným odváděním spalin, špatně táhnoucí komín, na který je napojen krb či krbová kamna apod. Rizikem jsou i domácí mazlíčci, kteří váš společný prostor zanášejí prachem, chlupy, peřím a částečky kůže. Pokud je doma máme, musíme prostě uklízet ještě mnohem více a pečlivěji. 8. A jak je to s teplotou vzduchu? Její vnímání je vysoce individuální, přičemž záleží i na způsobu vytápění. Platí proto "obecné" pravidlo, že teplota v obytných místnostech by se měla v zimě pohybovat na hodnotě cca 22 °C (±2 °C) a v létě by neměla přesáhnout 26 °C. Zároveň by se neměly povrchové teploty vnitřních ploch lišit od konkrétní teploty o více jak 2 °C. Rozdílné jsou i nároky na teplotu v jednotlivých místnostech, tedy podle způsobu jejich využívání. A například v dětských pokojích a ložnicích je vyloženě optimálním řešením regulace teploty přes den a v noci. Při spánku prostě potřebujeme chladnější vzduch. A řešením je i regulace manuální, kdy snížíme cca 2 hodiny před spaním teplotu vody v radiátorech a nebo již do nich ohřátou topnou vodu vůbec nepouštíme.