Šílenými nápady, jak získávat energii co nejlevněji, se svět jenom hemží. Některé se zdají, že mají šanci, jiné spadají spíše do kategorie bizarních nápadů a další prostě tak nějak vyšuměly. Kdejaký nápad se chlubí sám sebou, na první pohled vypadá jako geniální řešení, jenže… Začněme hned tím nejabsurdnějším, kterým se však někteří odborníci zabývají naprosto vážně. Říká si velikášsky Electric Truck Hydropower. Představte si, že jedete do kopce a proti vám se z kopce valí nekonečně dlouhá kolona náklaďáků s obřími cisternami plnými vody. Napadlo by vás, že jde o pojízdnou vodní elektrárnu? Při onom pohybu z kopce ještě možná, ale když se to celé otočí a ony náklaďáky zamíří houfem zase do kopce? Jednoduše řečeno – podivnější elektrárnu jste dosud nemohli nikdy spatřit. A doufejme, že ani nespatříme. Jak vynálezci svůj nápad prezentují? Smyslem vodních elektráren je využití co nejvyššího vodního sloupce, který roztáčí turbíny. Potíž však je, že stavby vodních elektráren jsou extrémně drahé, zásadně mění krajinu a narušují ekosystémy. Zatímco v případě konceptu Electric Truck Hydropower nahrazuje přehradu, potrubí a generátor silnice a nekonečná kolona elektrických náklaďáků. A pozor, vynálezci to myslí smrtelně vážně. Julian David Hunt a jeho tým z rakouského International Institute of Applied Systems Analysis (IIASA) chtějí dokonce vytipovat místa s dostatečně vydatnou řekou, co největším převýšením a kvalitní silnicí. Počítá se s tím, že nahoře v kopcích řeka naplní cisterny, které potlačí dolů z kopce elektrické trucky generující elektrickou energii ukládanou do baterií. Pod kopcem pak náklaďáky vypustí vodu zpět do řeky, vyrobenou energii odevzdají do sítě a v baterii si nechají jenom energii potřebnou k vyvezení náklaďáků s prázdnými cisternami zase do kopce. Baterie je prý také možné měnit. Pokud se prý povede maximalizovat rozdíl mezi plnou a prázdnou hmotností, energetický zisk bohatě pokryje všechny neefektivity a dlouhodobě překoná tradiční koncept vodní elektrárny. Do optimismu nadšenců však promlouvá řada otázek. A co technická údržba flotily náklaďáků a bezpečnost jejich provozu? Co opotřebení silnic? A co permanentní a neekologické opotřebovávání pneumatik? Navíc je pro takové řešení nutný perfektní kontakt pneumatik s vozovkou, pokud ale zmizí tření, energetická rovnice se rozpadá. Například stačí, aby trochu namrzlo, nebo napadl sníh. A to se stává nejčastěji právě v horách... Kanadská společnost Idenergie představila již v listopadu roku 2016 novou hydrokinetickou turbínu, která využívá energii z tekoucí vody a přeměňuje ji na elektřinu. Inovátoři se oháněli snadnou instalací a vysokou účinností, prý je možné vyrobit pomocí jediné turbíny tolik elektřiny, jako s využitím tuctu (12) solárních panelů. Celé to vypadalo skvěle, neuvěřitelně jednoduše. Jenomže. Používání vodních turbín bylo dříve spojováno s narušením biotopů vodních živočichů a vegetačních systémů. Výrobce se tedy přizpůsobil a vybral rotor typu Darrieus, který nepoškozuje ekosystémy, a navíc je vyroben z hliníku – snadno se proto recykluje. Pro průtočné vodní elektrárny je každopádně skvělá konstantní dodávka energie, mohou pracovat nepřetržitě. I v jejich případě ale existuje mnoho proměnných faktorů. Turbína se začala vyrábět a také prodávat, dokonce v rozloženém stavu pro snadnější přepravu kamkoli po světě. Konstrukce turbíny zahrnovala i bezhřídelový motor, který brání vniknutí vody do generátoru, což snižuje nároky na údržbu. Instalace turbíny přitom vyžadovala pouze 3 naprosté laiky. Jedna turbína prý dovedla vyrobit denně až 12 kWh elektrické energie a předpokládalo se její připojení k průběžně dobíjené bateriové soustavě. Turbínu bylo možné použít dokonce i v malých hloubkách. Jenže firma Idénergie neuvádí na svých stránkách cenu turbíny a jejího příslušenství včetně bateriového úložiště s kapacitou 20 kWh. Poslední aktualita na oficiálních stránkách firmy je z roku 2017, na sociální síti X byl poslední příspěvek publikován ve stejném roce, z Facebooku a LinkedIn firma zmizela zcela. Na YouTube zveřejnila poslední video v roce 2015. Že by byl někde problém? Obří plovoucí stěna Windcatcher (zachytávač větru) má být složena z mnoha větrných turbín. Na jejím konceptu pracuje norská firma Wind Catching Systems (WCS) a má jít o opravdu gigantická zařízení plovoucí na moři. Jedna plovoucí stěna se má skládat z několika stovek menších turbín umístěných na konstrukci nad sebou a vedle sebe. A projektu se dokonce podařilo získat certifikaci od DNV (design větrných turbín prý podle certifikátu splňuje přísné technické a bezpečnostní požadavky). Nový koncept plovoucí větrné farmy má nahradit tradiční velké turbíny mnoha malými o výkonu 1 megawatt. Lze tak prý zdvojnásobit množství vyrobené elektřiny, jelikož soustava turbín prý dovede zachytit 2,5× více energie na metr čtvereční než standardní větrné turbíny se třemi lopatkami. Vlastně to celé vypadá jako plovoucí stěna plná větrníků. Tento obrovský komplex malých turbín by měl být v budoucnu schopen generovat až 40 megawattů čisté energie, ve vzdálenější budoucnosti pak prý dokonce 126 megawattů za předpokladu, že stěna bude vysoká 300 metrů a široká 350 metrů. A plánuje se již dokonce první zkušební elektrárna, konkrétně na pobřeží v oblasti Oygarden v jihozápadním Norsku. Windcatcher je prý navržen tak, aby odolal drsným podmínkám otevřeného moře, systém je navíc modulární, lze jej škálovat (navyšovat i snižovat výrobu elektřiny podle aktuálních energetických potřeb). Cílem Windcatcheru je snížit náklady na plovoucí větrnou energii na 40 až 60 eur (tj. 1020 až 1530 Kč) za megawatthodinu. Bude to opravdu reálné, nebo jde o novodobý Titanic? Větrná turbína bez lopatek je dalším pokusem o inovaci ve světě větrné energie. Tyto jednotky by prý měly vyrobit na střechách budov až o 50 % více elektřiny než solární (fotovoltaické) panely. Novinku vyvinula texaská firma Aeromine Technologies a hned si ji nechala patentovat. Uvažuje o svém řešení jako o lokálním zdroji čisté energie především v městských zastavěných oblastech. Funguje to tak, že k zachycení a zesílení proudění vzduchu se využívá technologie podobná aerodynamickým prvkům závodních automobilů. Turbína proto funguje i při rychlosti větru pouhých 8 km/h. Vyžaduje přitom přibližně desetinu prostoru potřebného pro solární panely a energii vyrábí i v noci. V zapouzdřeném stavu navíc turbína eliminuje hluk i potenciální konflikty s okolím. Patentovaný systém Aeromine Technologies je nehybný, téměř bezúdržbový a téměř tichý. Díky malé ploše, kterou na střeše zabere, lze jednotky kombinovat se střešní fotovoltaikou, a získat tak ještě vyšší úroveň energetické nezávislosti. A právě tento systém se již testuje v praxi. Například společnost BASF Corporation jej zkouší ve svém výrobním závodě ve Wyandotte ve státě Michigan. Od svého uvedení na trh na konci roku 2022 byla technologie Aeromine dokonce uznána jako jeden ze 200 nejlepších vynálezů roku a byla představena v mnoha médiích (např. Wall Street Journal, Fast Company a Washington Post). Časopisem Building Design+ Construction byla označena jako jeden z nejlepších stavebních produktů roku 2023.Držme tedy palce (pěsti), a ať se rozhodně daří... Chystáte se na hodně velké dobrodružství? Někam úplně mimo civilizaci, kde není elektřina, a kde si proto nedobijete vůbec nic? Ani příruční svítilnu, natož mobil? Nemusíte se stát jeskynním člověkem s loučí. Přenosná větrná turbína o velikosti litrové lahve totiž na cestách nabije gadgety obnovitelnou energií. I tento případ je velice reálný, dokonce více než skutečný, ve svých báglech už turbínu nosí první zákazníci. Zajímavostí též je, že za tímto technologickým startupem stojí dvě ženy. Kanadskou firmu Aurea totiž vede strojní inženýrka Cat Adalay a designérka Rachel Carr. A právě jejich produkt, přenosná větrná turbína Shine Turbine s vlastní baterií, se vydal dobývat svět. Shine Turbine na cestách snadno dobije jakoukoli kapesní elektroniku (telefony, tablety, svítidla, fotoaparáty atd.). Výroba elektřiny a její ukládání jsou extrémně rychlé za různých povětrnostních podmínek. Turbínu přitom složíme zhruba do velikosti litrové lahve na vodu. Chcete se vydat na cestu někam do opravdové divočiny? Toto neuvěřitelně jednoduché a malé řešení umožní vyrábět vlastní čistou energii ve dne i v noci, za deště, zatažené oblohy, i za slunečného počasí. Jenom musí alespoň trochu foukat vítr. Turbína se po sestavení umístí na stativ a automaticky se otočí proti směru proudění větru. Lopatky otáčejí rotorem a vyrobená energie je ukládána do integrované baterie s kapacitou 12 000 mAh. Získanou elektřinu proto lze využívat i v případě, kdy turbína není v provozu. Možné je však i přímé nabíjení gadgetů. A třeba mobil dovede tato turbína dobít za 20 minut. Stačí se někde na kopci zastavit, posvačit, chvíli si odpočinout. A pokud se vítr pohybuje pouze rychlostí 30 km/h, doba dobíjení mobilu se prodlouží cca na trojnásobek. Turbína i s akumulátorem přitom váží pouze 1,36 kilogramu, poskytuje výstupní výkon až 40 wattů a při provozu generuje hluk nejvýše 50 decibelů. Sestavení turbíny a uvedení do provozu by nemělo trvat déle jak dvě minuty. Odolnost vůči prachu a vodě je podle standardu IP54. Zařízení funguje při teplotách od 0 do 40 stupňů Celsia a větru o rychlosti od 13 do 45 km/h. Nový výrobek již mají první zákazníci.Zdroj: zive.cz, youtube, AUREA, AEROMINE, Wind Catching Systems, International Institute of Applied Systems Analysis, IDENERGIE, waterpowermagazine.com, sciencedirect.com, shineturbine.com
