Zimní řez dřevin se zpravidla provádí od února do března, za teplé zimy však můžeme začít již v prosinci – například loni nebyla v nižších polohách zima prakticky vůbec. Řez se provádí především u jádrovin (jabloně, hrušně, kdoule, jeřáb), ale také u lísky a bobulovin (angrešt, rybíz). Zimním řezem bychom naopak mohli nevratně poškodit třešně, slivoně, broskve, meruňky a ořešáky. Řez nikdy neprovádíme, pokud jsou denní teploty nižší jak -5 stupňů Celsia, nejlépe však, jestliže nemrzne vůbec.Při zimním řezu ovocných stromů pouze zkracujeme nejstarší, spodní větve, které se stáčí k zemi. A to až na takzvanou vodící větev, která směřuje vzhůru. Jsou-li však větve příliš husté, některé je třeba vyřezat zcela. Jde o takzvané řezy na větevní kroužek. Provádíme je tak, že vedeme řezy mírně šikmo v místě, kde se větev setkává s kmenem. V žádném případě ale neodstraňujeme všechny spodní větve. Právě z nich totiž budeme sklízet ovoce nejsnáze, přitom bychom dosáhli pouze mladých, neplodících výhonů.Horní část korun ovocných stromů upravíme pouze odstraněním větví, které zahušťují korunu. Je třeba, aby se do koruny dostal dostatek světla a plody mohly dozrávat. Musíme proto nechat být kosterní větve ideálně tak, aby se rozkládaly rovnoměrně po celém obvodu kmene. Neodstraňujeme též v korunách stromů všechny jednoleté a dvouleté výhony. Jinak nám zůstanou jen staré větve, a to je špatná zpráva pro příští úrody. Stromy je třeba před řezem důkladně prohlédnout a řez si promyslet. S větší zkušeností též odstraníme nedostatky předchozích řezů, až dosáhneme optima. Začneme vždy tím, že odřízneme a nebo zkrátíme větve nalomené, nemocné a napadené. Po ukončení řezu též vždy očistíme výhony z kmene a odstraníme kořenové výmladky. Místa řezu ošetříme štěpařským voskem či jiným podobným balzámem, což provedeme i na poškozených místech kmene.Okrasné dřeviny ošetřujeme tak, že krátíme přerostlé větve, ale jen u druhů kvetoucích později, nikoli časně na jaře. Pro zimní řez se hodí dřišťál, hortenzie, tavolník, pámelník, pustoryl, tamaryšek, zimolez, ptačí zob, komule a žanovec. Ještě za chladnějšího počasí můžeme začít s řezem odrůd odolnějších vůči mrazu, později provádíme řez u dřevin citlivých na mráz. V každém případě je však třeba provádět řez okrasných dřevin opatrně a postupně v několika letech za sebou u příliš zanedbaných stromů a keřů, jinak by obrůstaly až příliš bujně. Řez jednotlivých druhů okrasných dřevin má svá pevná pravidla a u některých druhů se dokonce neprovádí vůbec. Pozor tedy například na jednotlivé druhy hortenzií a tamaryšků, u nich je třeba poradit se s odborníkem. Jedna hortenzie řez vyžaduje, jiný druh hortenzie vyloženě nesnáší. Ať už jde o okrasné či ovocné dřeviny, řez vždy provádíme dlouhý, jelikož podporuje vegetativní růst. Výhony je třeba zkracovat o cca dvě třetiny délky. Zajistíme tak nejbohatší přírůstek. V tomto případě budou nové výhony vždy delší než u větví, kterých se nedotkneme. Platí též, že neřezané stromy dosáhnou větších rozměrů než stromy řezané.Tenké větve (o průměru do 25 mm) řežeme jedním tahem, silnější větve (do 60 mm u kmene) nejprve podřízneme zdola a poté až dořízneme shora. Po provedení řezu větve posbíráme a proženeme štěpkovačem či drtičem. Ty silnější pak můžeme uschovat pro potřeby uzení, až vyschnou (ovocné dřeviny) a nebo na zátop (ostatní). Řez provádíme dvoubřitými nůžkami (ručními i pákovými) a pilkou (nejlépe samurajkou a též pilkou s otočným listem). Na špatně dostupná místa dosáhneme pomocí huseníku. Rány nakonec dočistíme ovocnářským nožem (takzvanou žabkou). Motorová pila se pro účel řezu dřevin v zahradě nehodí, mohla by poškodit i větve, kterých jsme se nechtěli dotknout, případně kmen. Nemluvě o tom, že je tato práce nebezpečná, obzvláště na schůdcích, žebříku, či v koruně stromu.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com