Předně, pod tím „svěží - letní“ si ne každý představí hned objekt s masivní dřevěnou konstrukcí, pergolou, která je přímo nosnou součástí v čele a týlu domu. Překvapuje i vnitřní prostor s dvojitou výškou, kterou se skutečně ve velkém obytný prostor otevírá slunečnímu světlu a vzduchu, přičemž prohlubuje vazby mezi soukromými prostory v patře a místy v přízemí. Jak něco takového vzniklo? Původně tu stál relativně obyčejný dvoupodlažní zděný dům. Nepříliš světlý ani vzdušný. To lepší, co je dnes nazýváno Dům Vistáre, z něj právě učinila až ta zavěšená přístavba dřevěné konstrukce, která odbourala bariéru přední a zadní zdi. Také rovněž pomohla překonat výškový rozdíl svahu a dorovnat terén tak, že přechází z rozšířeného domu do terasy.Dřevěná konstrukce se přitom stala součástí fasády, a pozvedla tak projekt rodinného domu na vyšší úroveň. Prostorově i kvalitativně. Z hlediska stavebních materiálů je to tu skutečně divoké. Pracuje se tu sice s klasickými stavivy, ale v poměrně překvapivých kombinacích. Například široké schodiště kombinuje beton a dřevo - až příliš velké betonové stupně jsou sníženy položenými dřevěnými hranoly - a vytváří tak vstup do nového prostoru, který slouží jako posezení. To zase v prostoru vymezuje kombinace „staré“ cihly a nového ocelového plechu. V patře pak vynikají kombinace dřeva, pevného zasklení a nastavitelných hliníkových žaluzií pro křížové větrání. Žádný z těch materiálů – beton, dřevo, cihly, ocel, hliník – tu nepřehlédnete, každý tu svým způsobem vyniká. Ale zpravidla proto, že je doprovází v různých variacích ty ostatní. To rytmické cihlové zdivo, leštěný beton, dřevěné rámy a poutavé momenty vyjádřené ocelí a mramorem, představují sice pestrou paletu materiálů, ale výsledkem je – překvapivě – styl vizuální jednoduchosti. Dům ve svém týlu plynule přechází do zahrady, směrem k čelu a přístupové cestě už je trochu diskrétnější. Tímto směrem má ale blízko k lesu a přírodní rezervaci. Jeho interiér je čistý, sofistikovaný. Uvnitř působí teple, jasně a klidně. Má dostatek vzduchu, místa, světla. A léto, to v něm nikdy nekončí.Zdroj: Carter Williamson ArchitectsFoto: Pablo Veiga
