Teď jen ale, kam ty milovníky zimních sportů uložit. A právě to má za úkol projekt Vinterro Cabins, který pro svého klienta připravili architekti ze studia R21. Klasický zádrhel k řešení totiž spočíval v tom, že stavba nějakého velkokapacitního ubytovacího zařízení by se nejspíš dost negativně promítla do vzhledu zdejší krajiny. Které si seveřani váží až příliš na to, aby z ní udělali skanzen. O to, aby si tu vystavěli své turistické „Lipno“ zjevně nestojí. Proto taky výstavbu rozplánovali jinak. Šestadvacet řadovek se pokusili pojmout co nejméně náročně. Tak, aby svým charakterem odpovídaly místní zástavbě. Aby pořád ještě připomínaly horskou vesnici, a sezónní nebo víkendová záplava lyžařů až tak dalece nenarušila charakter celého místa. Samotná lokalita pro stavby se nachází v malém údolí, v nejvyšším bodě lyžařského střediska. Specifická poloha ovlivnila projekt tím, že v plánech upřednostnila k dennímu pobytu spíše horní podlaží staveb. To aby zajistila lepší vizuální integraci s okolním prostředím. Cílem bylo vytvořit příčné pohledy na obě strany: na jedné straně ranní slunce s vrcholem Kvitfjell v pozadí, na druhé straně pak výhledy na západ slunce nad lyžařskými svahy. Každá jednotka se skládá ze dvou apartmánů rozmístěných na dvou podlažích. Aby byl zajištěn nerušený výhled, byly ložnice a servisní prostory umístěny ve spodním patře a společné a denní prostory byly ponechány v patře horním. Aby byla zajištěna nezávislost každé jednotky, jsou služby a vertikální cirkulace soustředěny ve stranových stěnách, čímž se uvolnil obvod pro obytné prostory, které těží z hojného přirozeného světla. Horní patro koncipované jako otevřený prostor zvyšuje funkční flexibilitu a zajišťuje optimální osvětlení všech prostor. Kuchyně je strategicky umístěna nikoliv jako izolovaný prvek, ale integrována do stěny. Je to vlastně jakási „třetí fasáda“. Toto umístění vytváří vizuální spojení mezi oběma stranami budovy, maximalizuje výhledy a posiluje prostorovou kontinuitu. V půdorysu se stranová stěna zarovnává s hřebenem střechy, takže každá bytová jednotka je organizován pod jednou šikmou střechou. Tímto způsobem, ačkoli je každá budova samostatnou jednotkou, harmonicky se začleňuje do soudržného souboru, který respektuje charakter a topografii místa. Nezabírají víc prostoru, než musí. A přitom vypadají – v rámci možností – docela autenticky. Kvitfjell je krásný a má co nabídnout. Určitě se kvůli tomu ale nechce zaprodat.Zdroj: R21 ArkitekterFoto: Mariela Apollonio
