Skalničkařit může každý a na každém pozemku, ideální je sice pozemek svažitý, skalky se však budují i v rovinatém terénu. A pokud si vyberete teplejší a sušší říjnové dny, stačí začít. Když na podzim skalku dokončíte, přes zimu mráz může především s většími kameny ještě mírně pohnout, ty si sednou a skalka bude připravena na jarní finální úpravy a osázení. Skalky mohou mít mnoho podob počínaje klasickými záhony s okrasnými kameny různých velikostí a kamenným zamulčováním a konče suchými zídkami vhodnými k osázení nejméně náročných rostlin, které ocení i pouhé spáry mezi na sebe naskládanými balvany. Suchou zídku je však třeba skládat opravdu důmyslně, aby se nemohla zřítit. Vybrané kameny do sebe musí dokonale zapadat. Statika je zde na prvním místě, protože se nepoužívá žádné pojivo (beton ani malta), pomáhá nám pouze gravitace. Dokonce by se taková zídka dala nazvat zídkou gravitační. Stinnou stránkou skalek na rovinatých pozemcích je dosti nepřirozený vzhled, to však lze elegantně vyřešit vyššími rostlinnými patry za skalkou. Úplně v pozadí mohou být okrasné keře, nejlépe stálezelené, třeba jehličnany, před nimi budeme počítat s vyššími kvetoucími trvalkami a skalka v popředí již nebude působit tak dominantně. Vhodným řešením je také zakomponování skalky na místa zahrady, kde nebude vyčnívat. Prostě někde v koutu, který jsme považovali za ztracený, nevyužívaný. Počítat ale musíme se stínomilnějšími rostlinami. Skalky jsou v módě již dlouhou dobu. Začalo to dlouho před rokem 1990, kdy zahrádkáři, chataři a chalupáři připravovali svým víkendovým remcáním půdu pro politické a ekonomické změny v zemi, jak by řekl páně Klaus. Jezdit se nikam nesmělo, hranice byly oplocené a hlídané péesáky se samopaly a psy, a víkendové pachtění na vlastním kousku pozemku a nemovitosti bylo standardem. Móda skalek a skalničkaření se pak přenesla až do dnešních dní. S tím rozdílem, že jednotlivé rostlinné exempláře si lidé již tolik nevyměňují, ale jsou jimi zaplněna zahradnictví, zahradní centra a hobby markety. Samotná úprava skalky by měla být prováděna decentně, s vkusem a měli bychom dodržovat některá pravidla. Za skalku nelze považovat třeba ohraničení záhonů s okrasnými rostlinami kamením, které je mnohdy dokonce nevkusné. Pro skalku je ideální alespoň mírněji zvlněný terén a místo vzdálené od budov či alespoň oddělené od budovy keři. V rovině působí skalka nepřirozeně a pokud ji chceme na rovinatém pozemku, bude často nezbytná rozsáhlejší modelace terénu. Skalku zásadně neumisťujeme pod stromy, spadané listí i jehličí by nám přidělávalo spoustu práce. Navíc není skalka vyloženě nutná, skalničky můžeme pěstovat i na zcela obyčejném okrasném záhonu a v mobilních nádobách.Nejdůležitější je výběr místa, kde skalku zbudujeme. Volíme například prázdný prostor zahrady v alespoň mírném svahu, nevyužitý roh, místo u plotu a podobně. V ideálním případě se může skalka stát na svažitém pozemku i jeho hlavní geometrickou linií. Podzimní příprava skalky je pak především o zemině, kamení a písku. Ti odvážnější mohou skalku kombinovat i s nějakým vodním prvkem. Spojení kamene, země, rostlin a vody je osobité a pochází z orientu. Prvotní inspiraci a k dokonalosti přivedené realizace najdeme v japonských zahradách. Právě Japonci umí správně rozmístit a postavit kameny a vysázet skalničky. My však ve střední Evropě skalkou pokud možno napodobujeme místní horské prostředí, pouze jej miniaturizujeme. Po očku se můžeme inspirovat flórou Krkonoš, Tater i Alp a nakouknout můžeme až na vzdálenější Kavkaz. Opravdoví fajnšmekři se pak mohou inspirovat ekosystémy na jihu Afriky či Ameriky. Inspirace najdou skalničkáři po celém světě spoustu. Velikostí by měla skalka odpovídat velikosti zahrady a našemu volnému času. I skalka a její rostlinstvo vyžadují pravidelnou údržbu. A nakonec i malá skalka zahradu obohatí a splní svůj účel. Miniaturní skalku můžeme vybudovat dokonce i v kamenném či dřevěném korytu, případně v jiné nádobě. Co se týká orientace skalky vůči světovým stranám, doporučuje se jih a východ, případně ještě i jihozápad, ale nikdy ne sever. Většina lokalit nevyžaduje drenáž skalky, skalničky jsou však náročné na vhodnou zeminu (substrát). Příliš těžkou půdu je třeba provzdušnit pískem či jemnou sutí. A před výsadbou skalniček přidáme zahraní substrát anebo i kvalitní kompost. Na začátku můžeme více přihnojit, ale jen opatrně. Skalničky nebývají náročné na živiny ani na zálivku. Součástí přípravy terénu a půdy je také odplevelení. Pokud se plevelů nezbavíme hned, bude to později problematické. Po odplevelení se sice plevele budou objevovat stále, ale při pravidelné údržbě je udržíme na uzdě. Nejohroženější je úpatí skalky, kde je zem vlhčí a mezi kameny může prorůstat plevel z okolí. Plochu úpatí zryjeme, vybereme všechny oddenky a kořínky plevelů a případně použijeme pro daný účel povolený herbicid. Je jasné, že po použití herbicidu musíme počkat s výsadbou skalniček, což nás však při podzimním budování skalky nemusí trápit. Použít lze i zakrytí ploch geotextilií, ale skloubit osazení skalky kameny, položení geotextilie a výsadbu skalniček je poměrně obtížné. Kamenů můžeme potřebovat na skalku dost. Při realizaci skalky vždy vybíráme kameny stejného (jednoho) druhu a další už nepřidáváme. Ideální jsou takové kameny, které se v lokalitě běžně vyskytují, případně kameny, jaké jsme použili pro výstavbu dalších okrasných či funkčních prvků zahrady. Víceméně je při troše estetického cítění možné pravidlo jednotnosti materiálu porušit. Pravidla jsou přece od toho, aby byla porušována. Ale citlivě. Kámen můžeme získat tak, že se domluvíme s majitelem blízkého lesa, nasbírat jej ale můžeme i na poli a na některých pozemcích máme to štěstí, že kam kopneme – tam narazíme na kámen. Někdy lze rozebrat kus staré zídky či jiné kamenné konstrukce. Práce pak bude o to jednodušší. Kámen si ale také můžeme koupit v lomu, specializované prodejně či na inzerát. Nevybírejte zcela oblé kameny, kameny různobarevné a křemeny. Ideální jsou kameny s přirozenou patinou, případně i obrostlé mechem, pěkně vypadají zvětralé kameny obrostlé lišejníky. Kameny ukládáme tak, že napodobujeme přirozené uložení horniny. Kameny rozmisťujeme nepravidelně a vycházíme přitom z představy nějakého přirozeného obrazu. Kameny nesmíme nechat zbytečně trčet do výšky, netvoříme miniaturizovanou kopii velehor. Umisťujeme je do modelovaného terénu – hrbolků, umělých vln, … Placatější kameny ukládáme mírně šikmo nebo i svisle a štěrbiny mezi nimi orientujeme na západ či východ – půda pak bude méně vysychat. Skalka není v žádném případě jakousi hromadou kamení, kameny ale nesmí být vyskládané ani příliš pravidelně, vytvářely by dojem jakési hrací plochy. Patu skalky doporučujeme postavit třeba jako celistvou řadu plochých, velkých kamenů. Skalku tak navíc zajistíme před sesuvem půdy, dáme jí tedy jistou stabilitu. Určitě doporučujeme inspiraci z přírody. Najděte si stráně s menšími skalami a pozorujte skladbu kamení, případně si materiál na místě osahejte. Vhodným řešením je použití solitérních – největších kamenů pro základ skalky a jejich doplnění sutí a úlomky, jako by v přírodě padaly ze skal. V každém případě musí velké a větší kameny “vyrůstat ze země,“ zapustíme je proto do terénu alespoň třetinou výšky. Kromě přirozeného vzhledu skalky tím kameny získají i vyšší stabilitu. Pokud skalku vybudujeme právě na podzim a osázíme až na jaře, kameny si v terénu přes zbytek podzimu, zimu a začátek jara pěkně sednou. Doporučujeme kameny nejprve volně pokládat do terénu, shlédnout jejich rozložení a až poté ty kameny, s jejichž umístěním jsme si již jisti, zapustit do terénu. Nesmíme také zapomenout, že pevným zapuštěním kamenů v terénu získáme stabilitu i my sami při pletí a péči o rostliny, kdy si na kameny můžeme bez rizika stoupnout či kleknout, opřít se o ně rukama. Kameny zabudováváme do terénu od paty skalky směrem vzhůru. Mnohý kámen přitom vezmeme do ruky i vícekrát, než pro něj najdeme místo. Určitě se nevyplatí spěchat. Některé kameny budeme potřebovat i jako šlapáky při údržbě skalky, větší skalky si zaslouží také kamenný chodníček, nebo alespoň chodníček vysypaný štěrkem. Pokud již máme kostru skalky v podobě usazených kamenů hotovou, můžeme se pustit do dosypávání zeminy tak, aby skalka získala finální tvar. Mulčí se zatím nezabýváme, tu doplníme až na jaře po výsadbě rostlin. Překážela by nám a zbytečně bychom ji při odhrnování ušpinili hlínou. Ideální je na skalky mulč z kamínků, tedy oblázky, štěrk atd. A kdy skalku zakládat? Některé zdroje uvádějí, že je pro založení skalky důležité suché letní počasí, kdy se kameny neobalí blátem a nekloužou. Domnívám se však, že jde o nepodstatný detail. Kameny obalené blátem navíc oprší, a pokud chceme vidět výsledek své práce ještě bez zasazených rostlin hned, stačí kameny omýt. Jejich klouzání v rukou přitom zabráníme použitím vhodných rukavic. Myslet bychom spíše měli na dobu zakládání skalky, tedy kolik času nám to zabere. Za jeden den skalku určitě nepostavíme, práce je nutné rozplánovat. Buď si vezmeme několik dní dovolenou, nebo práce rozvrhneme až na několik víkendů za sebou.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
