České jméno noví mravenci, kteří se do Evropy dostali z Ameriky, nemají. Latinsky se jmenují Solenopsis invicta a anglicky se jim říká Red Imported Fire Ant, ve zkratce RIFA. Pokud před pěti sty lety šamani původních indiánských kmenů, které byly Evropany rychle decimovány, kouzlili nějakou budoucí odplatu Evropě, pak je to dnes právě mravenec RIFA. Historie se opakuje, ale v obráceném gardu, Evropu dobývá mravenec. Slovo ohnivý (fire) navíc jasně dokládá bolestivost lidského setkání s novým druhem mravence, přitom popisuje i barvu tohoto druhu. Své o ohnivých mravencích vědí samotní současní Američané, kteří do boje s nimi ročně investují v přepočtu zhruba sto miliard korun. A právě tento druh překročil oceán a vylodil se prvotně v Itálii, kde si vytvořil zázemí pro další expanzi. Mravenci RIFA pochází z Jižní Ameriky, pronikli však na všechny americké kontinenty a v půlce letošního září je mezinárodní vědecký tým odhalil právě v Evropě, konkrétně na Sicílii poblíž Syrakus. Španělští a italští vědci našli na cca 4,7 hektarech 88 hnízd a svůj nález popsali v odborném žurnálu Current Biology. V každém hnízdě může být 100 tisíc až 250 tisíc mravenců, jejich kolonie však mohou podle některých studií čítat až 400 tisíc jedinců. Co se týká samotného objevu, nešlo o žádné velké překvapení, výskyt těchto mravenců byl v teplých částech Evropy předpokládán, vědci si vlastně šli na jisto potvrdit své předpoklady. Respektive obavy. Jednoduše proto, že právě na Sicílii začali místní obyvatelé hlásit lékařům extrémně bolestivá bodnutí neznámými mravenci již přibližně 3 roky. Je tedy potvrzeno, že se přes Atlantik dostala do Evropy invazní armáda, která si v domovině troufne i na mladé aligátory. Myrmekologové (mirmekologie = odvětví entomologie specializující se na mravence, nauka o mravencích) se RIFA obávají právem, ale také lékaři a ekonomové. RIFA na rozdíl od jiných mravenců nekouše, ale bodá, což dokazuje, že se mravenci vyvinuli z hmyzu příbuzného včelám. Zhruba polovina existujících druhů mravenců má dosud žihadlo. Část žihadlo ztratila a nahradila třeba mravenčí kyselinou. Většina mravenců však žihadla používá jen vzácně, zato vyrušení RIFA se chovají jako vosy. Naráz útočí spousta jedinců kolonie a žihadlo proniká lidskou kůží bez problémů. Žihadlo je navíc nosičem speciálního jedu, kterého má každý mravenec RIFA přibližně na 30 bodnutí. A mravenci jsou schopni si zásoby jedu rychle obnovovat. Americký entomolog Justin O. Schmidt dokonce zařadil ve svém slavném indexu bolesti mravence RIFA do kategorie 1 a popsal jejich bodnutí jako ostré, náhlé a mírně znepokojivé. Poue v USA, kde není tento druh původní, každý rok RIFA pobodají přibližně 14 milionů lidí a náklady na ošetření pojišťovny vyčíslují přibližně na osm milionů dolarů. Navíc může nastat i anafylaktický šok, což je u mravenců vzácná schopnost, na jehož následky mohou lidé i zemřít. V Evropě přitom dosud nemáme žádné léky na následky jedu mravenců RIFA. Vědci předpokládají, že jakmile se RIFA rozšíří do Španělska, může jít vzhledem k místnímu klima o silně postiženou zemi. Stejně může dopadnout celé pobřeží Středozemního moře, jeho evropská i africká část. Odhaduje se potenciál osídlit přibližně 7 % evropského kontinentu a nikdo neví, jak tomu zabránit. Však také mezi stovkou nejinvaznějších druhů světa je 15 druhů hmyzu a z toho 5 druhů mravenců. U mravenců je navíc invazivní chování zcela běžné. U nejinvaznějších druhů se vlastně ani neví, odkud pochází. Pokud by se pak klima Evropy oteplilo do roku 2050 podle současných předpokladů, RIFA zaberou čtvrtinu evropského území a mohou teoreticky překročit i Alpy. O RIFA ale jedno víme, první populace se dostaly do USA z Jižní Ameriky lodní dopravou v 30. letech 20. století z Paraguaye a Argentiny, kde se ale druh nepřemnožuje a neškodí. V USA však mravenci RIFA svůj přístup přehodnotili a škodí, jak se dá. Navíc pronikli i do Austrálie, na Nový Zéland a do Číny. Špatnou zprávou je, že právě v cizích krajinách se některé druhy mravenců doslova zblázní a právě to je případ RIFA. Na novém území nemají přirozené nepřátele a to dokonce ani nemoci a parazity. Navíc zde nežijí ani soupeřící druhy mravenců. Jako další případ můžeme uvést silně invazního mravence argentinského (Linepithema humile), který tvoří v Evropě jednu obrovskou kolonii od jižního Španělska až po Itálii o délce cca šest tisíc kilometrů. Dobrou zprávou je, že na Novém Zélandu se již podařilo odrazit invazi RIFA a jejich populaci umravnit. Snad se to samé povede i Evropanům. Pokud by totiž RIFA překročili i Alpy, již je nazastaví zřejmě nikdo. Zatím tomu brání chladné horské počasí. RIFA dovedou stavět ze svých těl vory, s jejichž pomocí překonávají ohromné vzdálenosti. Vory jsou tvořené z obrovského množství živých jedinců, nejčastěji mravenci staví vory po bouřích, aby se dostali na vhodné stanoviště. Přežijí tak rozvodnění řek, záplavy. Vor se skládá ze dvou vrstev, dno tvoří tzv. strukturní mravenci, kteří se k sobě pevně přimknou a vytvoří tak základnu. Po ní se pohybuje druhá vrstva mravenců. Děje se přitom, že během několika hodin mohou mravenci ze spodní vrstvy vylézt nahoru a ti z horní vrstvy zase klesnou do strukturní vrstvy. Podobným způsobem dovedou RIFA stavět i věže. Zdroj: Wikipedia, ct24.ceskatelevize.cz, researchgate.net, entnemdept.ufl.edu