Začneme u ne úplně původní klasiky. Topol osikovitý (Populus tremuloides) je totiž „doma“ na severu Ameriky. To ale neznamená, že by nemohl zazářit u nás. Se zdejším klimatem problémy nemá, tenhle vrbovitý strom je poměrně odolný. A na podzim pak deset bodů z deseti dostává za svou poetickou žluť. Hned to ale vykompenzujeme domácí klasikou. Nepřekvapivým a zaslouženým šampionem je totiž jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Nejde jen o jeho růžově-oranžové lístky, ale taky jasně červené plody. Tenhle strom se zdobí do krásy opravdu důkladně. I kdyby vás nelákaly jeřabiny, jako zimní občerstvení pro ptactvo, barevný jeřáb si zamilujete. Jestli někdo v seznamu dřevin s nejvýraznějšími barvami podzimu chybět nemůže, pak je to „černý jeřáb“. S názvy je tu trochu potíž, Aronia arbutifolia, jich má několik. K těm, které se ujaly, patří například temnoplodec. A než do svých temných plodů dozraje, ukáže vám vyzrálou červeň svých listů. Javorům cukrovým se v Česku moc nedaří. Chyba to není, protože jinak by asi museli v Kanadě zavřít krám a javorový sirup by si „pěstoval“ každý. Strom Acer saccharum, který se mezi javory počítá k těm vůbec nejvyšším, si umí pohrát s červenou i žlutou barvou listů. Ideální pro nerozhodné. Škumpa, to je kráska v podmínce. Pro její jedovatost a až příliš dynamický růst nám radost nedělá. Záleží tedy, o jaké škumpě je řeč. Škumpu jedovatou nebo škumpu zákeřnou si k tělu skutečně nepouštějte. Ale škumpu orobincovou (Rhus typhina) se jen kvůli tomu podzimu vyplatí vzít na milost. Jestli někdo opravdu nešetří barvami, tak je to ambroň západní (Liquidambar styraciflua). Zaujme hned napoprvé zvláštními ostrými listy, ale na podzim doslova opanuje prostor. Jaká barva listů to bude? Těžko říct. Ambroň je „umí“ všechny, a navíc je podává ve stříbrolesklém stylu. Není to jen klasika samurajských filmů. Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) je fenomenální svými sytě žlutými penízky opadávaného listoví, kterým dokonale překrývá povrch půdy kolem sebe. Jestli chcete strom, který se ukládá do kanárkové deky, je to jinan. Důstojný krasavec, který je pořád v Česku velkou vzácností a mimo arboreta si na něj pořád ještě zahradníci moc netroufají. K vlastní škodě, protože tisovec dvouřadý (Taxodium distichum) nabízí na podzim skutečně nevšední pokoukání. Podzimní barvy listoví, to je kouzlo, kterému se rádi obdivujeme, aniž bychom mu úplně porozuměli.Vydatnost barev je totiž do jisté míry ovlivněna genetikou konkrétního stromu, ale hlavní roli pro intenzitu barev hraje načasování a faktory prostředí. Ty nejlepší barvy podzimu souvisí s krátícími se podzimními dny, které jsou slunečné a chladné, ovšem nikoliv ještě mrazivé. Nejlépe se pak vybarvují stromy zdravé, v kondici, nenarušené škůdci.A chemie barev? Za žlutou a naoranžovělou stojí karotenoidy a většinou jen to, že z listů odchází zelená. Byly v listech přítomné pořád, jen na podzim už je tolik nepřekrývá chlorofyl. Červené odstíny, dané antokyany, zase souvisí s přesunem fosforu z listů do kořenů. A čím je jasnější slunce, tím více je antokyanů a zářivější barva.U řady druhů stromů a keřů jde vypozorovat typické zabarvení, pro něž si je na podzim považujeme. Zlatavě vybarvené lísky jsou typické pro lípu srdčitou, štědřenec obecný, javory babyka a mléč. Výrazně žluté jsou listy břízy, lísky obecné a javoru dlanitolistého. Sytě žlutou „umí“ habr obecný a příjemnou pastelově žlutou zase ovládá buk.Chcete raději sytě červené listoví? Vsaďte na jistotu dubu červeného, anebo na opravdu tmavě červené listy svídy. Za sytě rudou až karmínovou je třeba se obrátit na skalníky a dřišťály. Narůžovělou až červenou barvou umí zahrát loubinec popínavý a brslen evropský. Do oranžové jdou parocie a javor ohnivý, javor mléč a dub bahenní.Zdroj: GardenDesign.com, VolumeOne.org, ArborDayBlog.org, BHG.com, SouthernLiving.com, FamilyHandyman.com