Že je opuncie (Opuntia), rostlinný rod z čeledi kaktusovité (Cactaceae), nejrozšířenějším kaktusem pěstovaným kvůli plodům platí již celá staletí. Ostatně plody opuncií byly v předkolumbovské době jednou z mála pochoutek, jaké vůbec dokázala nabídnout nehostinná krajina velké části Mexika. A s příchodem kolonizátorů se nestalo nic jiného, než že se k této oblibě připojili. Ovšem opuncie pochází z mnohem širšího teritoria, najdeme je na amerických kontinentech v přírodě od Kanady až po Ohňovou zemi. Rod Opuncie (Opuntia) zahrnuje přibližně 300 druhů členěných do jedenácti podrodů. S cíleným pěstováním opuncií lidé začali v Americe již před 8 000 až 9 000 lety a to právě v centrálním Mexiku. Nejdůležitějším druhem rodu je pak právě opuncie mexická (Opuntia ficus-indica), která se vyskytuje ve dvou formách. Opuntia ficus-indica amyclaea má trny a Opuntia ficus-indica inermis je beztrnná. Z Ameriky se opuncie dostaly do Středozemí Evropy záhy po objevení Ameriky a odsud se rozšířily do ostatních částí světa. V současnosti produkuje největší množství plodů tohoto kaktusu Mexiko, Brazílie, Bolívie, USA, Itálie, severní a jižní Afrika a Indie. Podle dochovaných záznamů pak byly opuncie poprvé objeveny v roce 1515 na Haiti. V současné době pěstitelé preferují odrůdy, které mají jen minimum glochidií anebo dokonce žádné, což ostatně umožňuje genom těchto rostlin. Kdybych tedy nenarazil na divoce rostoucí opuncie, ale na plantáž s druhem a kultivarem bez glochidií, ruce bych si nepopíchal. Pěstitelé přitom záměrně selektují rostliny s bohatou násadou velkých a sladkých plodů na každém článku a zároveň s malým či úplně redukovaným množstvím trnů i glochidií. Absence glochidií usnadňuje manipulaci s plody, absence trnů pro změnu přístup k rostlinám a sklizeň. Wikipedie o glochidiích říká, že jde o křemičité trichomy nacházející se na plochých stonkových článcích a na plodech opuncií. Kromě obrany rostliny slouží i ke kondenzování vzdušné vlhkosti a následnému vstřebávání vody. Špička tohoto drobného trnu končí zpětnými háčky podobně jako hrot harpuny a právě tyto háčky způsobují problémy, uchytí se na pokožce i na jazyku. Tyto trichomy nelze zaměňovat s parazitickou larvou škeblí a jiných mlžů, která se jmenuje Glochidium. Pokud je něco oblíbené, obvykle to mívá více jmen. Ve španělštině se opunciím říká nopal (pochází z aztéckého nopalli) a políčko s nopálem (opuncií) se nazývá nopaleria. Dalšími španělskými výrazy pak jsou tuna, tuna de Espaňa a higo. Ve většině zemí jsou přitom plody opuncií známé pod pojmem tuna. Ostatně bývají pod tímto názvem prodávány i u nás. V angličtině se používají výrazy opuntia, cactus pear a prickly pear, v italštině fico a fico d’India a v třeba v portugalštině figo da India, tabaido a palma forrageira. Opuncie je sukulentní rostlina s hustým kořenovým systémem. Opuncie mexická dovede vyrůst do výšky až 4 metry, její stonky jsou složené z mnoha oválných a nejčastěji zploštělých článků, na nichž najdeme helikálně uspořádané areoly (zakončení cévního svazku respektive zkrácených větviček, ze kterých obvykle vyrůstají trny). Svými články a jejich tvarem se opuncie odlišuje od ostatních kaktusů, které mají těla kulovitá, válcovitá anebo sloupovitá s výrazným centrálním článkem. Z areol opuncie vyrůstají rovné, až čtyři centimetry dlouhé trny a zároveň i drobné, štětinovité a křemičité trny zvané glochidie. Z areol také vyrůstají nové články nebo generativní orgány, čili květy a plody. Mladé články se používají jako zelenina a množitelský materiál. Květy opuncie jsou solitérní, středně velké, nejčastěji žluté anebo v odstínech červené až fialové (modrá barva se u kaktusů nevyskytuje). Plody jsou dosti velké a plné sladké dužniny s desítkami tvrdých, nejčastěji žlutohnědých a plochých semen. Ta se však většinou nejedí a ani se obvykle dále nezpracovávají (výjimkou je lej ze semen). Pevné cévní svazky rostliny jsou obalené zásobním pletivem, které ukrývá především zásoby vody, pokožka je poměrně tuhá. Opuncie se nejčastěji množí vegetativně stonkovými segmenty (1–3 segmenty), řízkováním a explantátovými kulturami. Rozmnožování semeny není příliš časté, jelikož je o dost obtížnější.Čerstvě sklizené plody opuncie bývají v subtropech běžně k mání u silnic, případně se prodávají poblíž míst, kde jsou pěstovány. Tuna se jí především čerstvá, v původní domovině i v jiných částech světa se však plody využívají i dalšími způsoby. A nejen plody. Ovoce se upravuje do podoby džusů, alkoholických nápojů (vína a pálenek), džemů (melcocha, queso de tuna, miel de tuna), přidává se do cukrovinek, čajových směsí a vyrábí se z něj tekuté sladidlo. Ze sušené mleté opuncie se peče nopálový chléb ideální pro diety, ze semen se vyrábí olej a využití najdou opuncie i ve farmacii, kosmetice a při výrobě papíru ze stonků. Důležité je též využití opuncií jako okrasných rostlin. Mladé stonkové segmenty se používají jako zelenina a stonky z průřezů či celé rostliny jako objemné krmivo. V některých oblastech se pak dobytek pase na beztrnných opunciích nebo rostlinách předem spálených (odtrněných) plamenometem. Opuncie se využívají i k výrobě barviva (karmínu čili košenily, červeného barviva získávaného především z červce nopálového (Dactylopius coccus), který parazituje na stoncích rostlin). Opuncie mají využití i v energetice, získává se z nich bioplyn, etanol a využívá se také ohřev z hoření. Aroma opunciových plodů se též přimíchává do nápojů, na nichž je pak napsáno prickly pear. První beztrnné opuncie vyšlechtil na začátku 20. století americký botanik Luther Burbank.V centrálním Mexiku byla na plantážích okolo Ciudad de México v roce 1997 vyvinuta technologie pěstování opuncií v plastikových tunelech.Největším světovým producentem karmínu je Peru. V Austrálii opuncie po svém dovezení způsobily ekologickou katastrofu, načež musel být z Mexika dovezen přirozený hmyzí škůdce. Za invazní druh je opuncie považována také na Madagaskaru.Italové vyvinuli metodu scozzolatura, kterou se zvyšují výnosy ovoce. Izraelci experimentují s hydroponickým pěstováním opuncií.Na našem území spatříme volně vysázené opuncie například v zářezu dálnice D11 u Mochova, jde o kaktusovou stráň zřízenou členy kaktusářského klubu Čelákovice.Opuncie jsou u nás také vysazené nedaleko vyhlídky v Mohelenské hadcové stepi. Nejjistější bude pěstování opuncie jako rostliny letněné. Ze Středozemí si dokonce můžeme z dovolené přivézt zdarma mladé články, načež se pokusíme o jejich vypěstování. Oddělený článek by měl bez potíží zakořenit v čistém písku nebo agroperlitu. Poté je třeba sazeničku přesadit do pěstební nádoby. Kvetení se dočkáme za 5 až 7 let, rostliny vyžadují co největší množství slunce, v létě proto musí být pod širým nebem na slunném stanovišti. Vyžadují propustný substrát, větší nádobu a v době vegetačního klidu chladné zimování za teplot cca 5 až 10 °C.Zdroj: wikipedia.org, izahradkar.cz
