Termín „vesnice“ si můžeme definovat různě: urbanisticky, architektonicky, sociálně, ekonomicky nebo historicky. Pořád to ale bude o komplexním pohledu na dané sídlo. Jihokorejští architekti to pro jednou zkusili trochu jinak, z opačné strany. Pokusili se v tomto souřadném celku stanovit dimenze individuality. Řekněme tedy, že svou ideální vesnici nechápali jako soubor několika domů obývaných rodinami, ale mnohem pestřejší množinu jednotlivých pokojů. Místností, obývaných a sdílených nejrůznějšími lidmi (s odlišnými nároky, věkem), spojených tkanivem vesnice. Požadavky na propojení exteriéru s interiérem pak mají dočista jinou váhu. Důchodci ocení, když si mohou přímo ze svého pokoje vyjít na vzduch, a posedět si hezky ve stínu stromů u rozkvetlé zahrádky. Mladí si rádi vyrazí ven na procházku do přírody, anebo mezi záhonky. Děti také potřebují volnost zeleně, ale spíš ve formě louky a pár stromů, prostoru pro hry. Ideálem je tedy tudy, který svým různým obyvatelům zprostředkovává kontakt s různými typy prostředí vzájemně nekolidujícím způsobem. Protože děti běhající mezi záhonky dělají neplechu a odpočívající staříčky mohou rušit při siestě. Modelem, který to umožňuje, je pak jeden rodinný dům podlouhlého profilu, krytý společnou střechou, ale se spoustou dveří, ústících z pokojů ven, do okolního prostředí. Tím to ale nekončí. Jeden každý obyvatel místnosti má své nároky na klid a soukromí. I na to místnosti svým řazením reagují. Jak v kontextu domu, tak celé čtvrti, vesnice. Protože výhledy z pokojů, výstupy do okolního prostředí, jsou optimálně orientovány tak, aby se nepřekrývaly. Nepotřebujete, aby vám sousedi koukali do dětského pokoje a vy jim do ložnice. Architekti proto propočítávali nejrůznější spektra rozhledů, aby každý obyvatel/každá místnost, měla svůj vlastní prostor v rámci vesnice. Že je to složité? To jistě ano. Ale celá realizace jde snáze, když se staví takříkajíc na zelené louce, a můžete každému pokoji/domu předurčit jeho přesnou polohu, přesně podle požadavků obyvatel. A přesně tímhle unikátním přístupem jihokorejská Diaspora vyniká. Je to malá moderní vesnice, netvořená domy v pravém slova smyslu, ale souborem místností, pokojů, jež jsou tu a tam pod jednou střechou, obklopené multifunkčním otevřeným prostorem. Ve kterém sice není místo pro auta, ale o to více je tu prostranství pro lidi a jejich různorodé zájmy. Je to velmi chytlavá ukázka novodobé komunitní společnosti. V níž má každý své útočiště před vnějším světem, klidné místo k odpočinku a vyžití, aniž by vnější svět zasahoval do nastavených dějů. Domy jsou osvobozeny od klasické duplikace standardizovaných bytových jednotek, a přitom si uchovávají společné uspořádání, v souladu s rozmanitostí svých obyvatel. Ve vzájemné harmonii s domy ostatních obyvatel komunity. I když jsme tu technicky „na vesnici“, žádná z místností domů není zbavena komfortu a pohodlí městských měřítek. Elegantní design pokojů, doplňky, klimatizace i vybavení, to vše tu má své místo. Od místností zásadních pro jednotlivce, v jejich propojení a doplnění místnostmi společnými. To vše skryté pod štítovými/lomenými střechami, dodávající celku pravidelný vzhled vesnických domů. Jednotícím prvkem komunity je pak společné provedení fasád. Detaily tu tvoří celek, celou vesnici pak jednotlivé pokoje. Je to velmi nekonvenční přístup, ale s navýsost pozitivním výsledkem.Materiály: L'EAU designFoto-kredit: Kyungsub Shin
