Ne. Velikost květináče není pro rychlost růstu rostliny určující. Pokud chcete růst nějak uspíšit, vytvořte pro rostlinu optimální podmínky. Patří k tomu správná úroveň osvětlení, přiměřená zálivka, teplota. Trochu to můžete vylepšit hnojivem a živinami, ale jinak je rychlost růstu plně v režii rostliny a jejího genetického programu. Velký květináč rostlina docení možná svými kořeny. Ale jejich rozvoj pravděpodobně na čas spíše zbrzdí růst nadzemních částí. Květináče s rychlostí růstu jinak nesouvisí už proto, že rostlina neví, že roste v květináči. To možná platí u náplně do odpařovacích žehliček, protože destilovaná voda nevytváří vodní kámen. Je to totiž chemicky čistá voda, zbavená veškerých minerálů. A to nás rovnou dostává k tomu, proč se destilovaná voda pro rostliny nehodí. Taková vyprázdněná tekutina je pro zelené krásky naprosto jalová, dietní. V podstatě škodlivá. Úplně obyčejná voda z natočená z vodovodního kohoutku rostlinám vůbec nevadí a naprosto k jejich zalévání postačuje. Snad jen když je příliš zásaditá (tvrdá) mohou u citlivějších exemplářů nastat problémy. Někdy. U destilky ale problémy nastávají vždycky. To je pravda. Voda z vodovodního řadu v sobě tu a tam nese i nějaký ten chlor či chloramin, který byl využit pro sanitaci/hygienizaci v úpravně vody. Je to ale problém pro pokojové rostliny? Vůbec ne. Závazné limity pro koncentraci chlornatých látek se v pitné (kohoutkové) vodě pohybují na 5 ppm, a reálné hodnoty bývají zpravidla mnohem nižší. Pro rostliny, které mimochodem stopové množství chloru potřebují, začne být toxický až při koncentraci okolo 150 ppm. Pro zalévání kohoutkovou vodu tedy máte slušného fóra. Až třicetinásobně nebude pitná pro vás, teprve pak to začne vadit rostlinám. To je vlastně správné doporučení, jen tedy povětšinou prováděné z nesprávného motivu. Lidé totiž nechávají (kohoutkovou) vodu pro zálivku pokojovek odstát přes noc proto, aby se z ní dostaly bublinky a vyprchal třeba zrovna ten chlor. No, a právě to je naprosto zbytečné. Ale nechat vodu odstát, aby získala řekněme pokojovou teplotu, to vůbec není špatný nápad. Takovou totiž rostliny vstřebávají o něco lépe, a hlavně jim nehrozí teplotní šok. Zalévání vodou o příliš nízké anebo příliš vysoké teplotě může zahubit pokojové rostliny stejně efektivně, inu, jako ta destilovaná voda. Striktně přesný harmonogram zalévání rostliny nedocení. I když v květináči nevypadají kdovíjak dynamicky, jsou to živé organismy. A s vlastní dynamikou reagují na okolní podněty. Někdy potřebují vody méně, jindy více. Někdy častěji, jindy spíše menší dávky. Pravidelnost jim nesvědčí. Zalévat je třeba v souvislosti s tím, jak vysychá substrát. Proces vysychání substrátu ovlivňuje například velikost květináče, kondice rostliny, teplota, vlhkost vzduchu, množství světla. Každá rostlina je originál, a zalévat ji je třeba tehdy, až když je to třeba. Ne podle plánu. Ano. Ale taky to může znamenat asi dvacet docela naprosto odlišných věcí. Žloutnutí a padání listů totiž patří k docela běžným projevům rostliny. Je to reakce třeba na střídání ročních období, na nedostatek konkrétních živin, na přítomnost nemocí, parazitů, hnilobu kořenů, na nedostatek světla, průvan, chlad. Může to být signál vodního stresu, nebo přemíry vápníku v půdě. A víte co je zvláštní? Prakticky všechny zde vyjmenované potíže jen zhoršíte, když takovou rostlinu zalijete. Když rostlině začnou žloutnout a padat listy, je třeba pátrat po příčině dřív, než ji začnete zalévat. Začít přikrmovat výživou a přihnojovat rostlinu, která je nemocná? Tak to je ovšem hodně špatný nápad. To dobře míněné přilepšení totiž v „nemocném“ stavu nebude schopna řádně vstřebat, a její komplikace to spíš může zhoršit. Nadbytek hnojiva může vést ke spálení malých kořínků, kterými nebohá pokojovka zrovna bojuje o život. Rostliny, které jsou ve stavu dormance (spánku) a ty, které jsou nějak narušené, nemocné, spotřebují mnohem méně živin, než rostliny zdravé. Nehnojte, když nemusíte. Ať si to nepohnojíte. Je to chyba. A ano, kdyby se někdo ptal, ještě donedávna jsem to dělal taky. Nápad klást valounky a kamínky do spodu květináče, aby se zlepšila jeho drenáž – odvod přebytečné vlhkosti – totiž víceméně dává smysl. Zrádná je v tomhle případě ovšem fyzika kapalin. Voda zkrátka jen tak nepřeskočí z malých částeček půdy na velké kamínky a neuteče z květináče pryč. Místo toho bude sesedat a držet se v substrátu, ve vrstvě těsně nad těmi kamínky. Zhruba v těch místech taky bude přispívat k hnití kořenů. Pokud skutečně chcete zlepšit drenáž, odvodnění v květináči, nenechávejte si kamínky na spodek květináče, ale promíchejte rovnoměrně je s celým substrátem. Ale samozřejmě. Pokojové rostliny skutečně čistí vzduch. Jenže si tak počínají v tak titěrných objemech, že se ta změna nedá pořádně ani změřit. Pokud bychom propočítali tzv. index CADR, který stanovuje rychlost obměny vzduchu, jedna průměrná pokojovka vyprodukuje okolo 0,023 kubíků za hodinu. V praxi to znamená, že abyste plynule čistili doma rostlinami vzduch, potřebovali byste v garsonce o rozloze 40 metrů čtverečních 5200 pokojových rostlin. Máte? Nejspíš ne. Takže rostlinami ten vzduch nejspíš doma ve skutečnosti nečistíte. Ano. A zrovna tak nám přidávají kyslík. Na tomhle principu taky funguje celá fotosyntéza, a její temnostní fáze, Calvinův cyklus. Když rostliny mají světlo, jako odpadní produkt fotosyntézy prdí do ovzduší kyslík. Když je tma, prdí oxid uhličitý. Obě kategorie těchto rostlinných pšouků jsou ale prakticky neznatelné, na hranici měřitelnosti. V ložnici se nemusíte bát mít pokojové rostliny proto, že by vám v noci vydýchaly všechen vzduch a rozbolela vás z toho hlava. Důvody, proč vás v ložnici bolí hlava, musíte hledat jinde. Snad proto, aby je tu chvilku nezáblo od kořínků? Těžko totiž hledat nějaký jiný důvod. Když se zamyslíte nad původem svých pokojových rostlin, dojde vám, že většina z nich je doma v tropech okolo rovníku. V končinách, kde to se zimou zrovna divoké nemají. Většina pokojovek nemá předepsaný nějaký zimní spánek (jako mají ty naše domácí, planě rostoucí). Přesazovat je tedy v zimě klidně můžete. A častokrát je to vlastně lepší, než je přesazovat „v plné palbě“, během období růstu. Nebudeme úplně zabíhat do velkých detailů, protože to je spíš špatně vyložené než vyloženě chybné tvrzení. Mlžení okolo pokojovek zvyšuje vlhkost, ale ve skutečnosti to je jen na pár minut. Když zmizí z listů poslední orosené kapky – odpaří se – zmizí tím i ona vyšší vlhkost. Rosení rozprašovačem mají některé rostliny velmi rády, trochu jim to připomíná ony tropické deštné lesy. V domáckém uspořádání jim ale tahle lázeň dlouhodobě prospívat nemusí. Rosení totiž nezvýší trvale vlhkost, ale trvale zvýší šance na rozvoj plísňových onemocnění.Zdroj: ČeskéStavby.cz, ThePioneerWoman.com, lovethatleaf.com, TheSpruce.com, HappyHouseplants.com