Najdete ji v Rudersdalu, na severním předměstí Kodaně. A byť ji internetová média objevila teprve nedávno, rozhodně není žádnou novinkou. Ve své pozoruhodné podobě stojí na tom místě už do roku 1948. Tehdy jí totiž z map a plánů přenesl do skutečnosti Soren Carl Theodor Marius Sorensen. Muž, o němž se často říká, že byl jedním z největších krajinářských architektů novodobých dějin.Což do jisté míry pravda určitě je. Sorensen měl fantazii, nechyběla mu odvaha, uměl plánovat dopředu. Zmiňujeme to schválně, protože projekt Naerum skutečně potřeboval pořádnou porci fantazie: v době svého vzniku opravdu moc smysl nedával, při zakládání v terénu působil přinejmenším hloupě a neprakticky, své nepopiratelné kouzlo vyjevil až po dlouhých letech. Takže?Sorensen v mírně zvlněné krajině Naerum navrhl čtyřicítku zahrad, ovšem v oválném provedení. Plán krajinného architekta byl jen lehce naznačený, nesvázaný pravidly. Poskytl určitá vodítka k naplnění své vize, ale nediktoval si k nim další podmínky. Ty v terénu vykreslené kruhově-eliptické zahrádky měly míry přibližně 25 x 15 metrů, a bylo ponecháno zcela na libovůli jejich majitelů, co s nimi udělají.Naštěstí s nimi udělali to, co architekt tajně předpokládal.Vysadili kolem svých parcel živé ploty, které pak doplnili stromy, aby ochránili soukromí svých chatiček a zahradnických kůlen, zajistili si stín. Proto tu zeleň (přísně udržovaná a sestříhávaná) navazuje na volnější a divočejší přírodní kompozici, která se v té pravidelnosti oválů mění na kouzelné krajinářské dílo. Výsledkem je taková skoro „hobití“ krajinka, v níž trávníky a louky střídají hradby zelených stěn, prokládané korunami stromů. Prostě nádhera. Jak ale mohl architekt v osmačtyřicátém tušit, že to takhle bude po dvaceti letech od kolaudace vypadat? Jednoduše. Sorensen věděl, že stejně jako květy rostlin přitahují opylovače, určité krajinářské projekty přitahují jen určité lidi.Zahrádkářská kolonie Naerum lákala už od svého založení jen specifickou sortu klientů. Protože ty ovály zahrad nejsou napojené na vnější dopravní komunikaci. Spojení mezi ovály hrubě vymezuje jen jednoduché křížení linií ušlapaných cest, které jsou určené pro pěší. Není to zahrádkářská kolonie, kam byste se dodrncali autem. Musíte sem na kole, nebo pěšky. A cestou ke své zahradě se nejspíš potkáte a pozdravíte se sousedy. Taky tu nefunguje napojení na energie. Takový model prostě vyhovuje jen určité nátuře, určitému typu zahradníků.To byl záměr architekta. Sorensen chtěl, aby ti „uživatelé“ trávili co nejvíc času venku, pohybem na zdravém vzduchu, v harmonickém zeleném prostředí. Kolonii Naerum se naopak vyhýbali ti, kteří si „zahradu“ nedokázali představit bez bazénů, honosných vícepatrových chat, obřích teras určených ke grilování, vyasfaltovaných dvorků. Vyhledávali ji ti, kteří hledali klid a soukromí za živými ploty, na malých oválných ostrůvcích pohody.Naerum má své nepopiratelní kouzlo při prohlídce ze země, ale v celé kráse vynikne až při pohledu z výšky. Tehdy ale začíná krajinka s ovály zahrad bez cest působit opravdu neskutečně, jako výtvor nástrojů umělé inteligence. Na druhé straně je třeba doplnit, že na internetu je Naerum často vykreslován jako nějaké rozměry ohromné veledílo. Jde ale jen o tu čtyřicítku malých zahrádek. V osmačtyřicátém Soren Carl Theodor Marius Sorensen čelil kvůli svému projektu zahrádkářské kolonie spoustě kritiky. Vytýkáno mu bylo, že kdyby místo neúsporných oválů zvolil pravidelnou mřížku, vešlo by se těch zahrad na danou plochu mnohem víc. Kritiky vyloženě bolela ta „nedomyšlená“ dostupnost pozemků zahrad autem.Dnes, po bezmála osmdesáti letech, se ale právě díky těmto záměrným nedomyšlenostem stala Naerum legendární, je dnes považována za jeden z „divů“ širší Kodaně.Zdroj: Denmark.net, wikipedia.org, bright-vibes.com, odditycentral.com
