Pilea peperomioides pochází z provincie Yunnan (Jün-nan) v jižní Číně. Říká se jí též Chinese money plant, palačinková rostlina a nebo misionářská rostlina. Poprvé byla objevena Georgem Forrestem v roce 1906 a poté znovu v roce 1910 právě v horách oblasti Cang provincie Jün-nan. Poté byla zase zapomenuta a teprve až v roce 1945 byla znovu objevena, tedy již potřetí, norským misionářem Agnarem Edpegrenem v provincii Jün-nan. Ten si přivezl rostlinu domů jako suvenýr a ta se od roku 1946 šířila mezi skandinávskými amatérskými pěstiteli (do Norska se tedy rostlina dostala spolu s ústupem severských misionářů z Číny přes Indii). Paradoxně v tu dobu nebyla vůbec blíže známa botanikům a její původ i identita byly definitivně stanovené teprve v 80. letech 20. století. První fotografie této rostliny byla publikována dokonce až v Kew magazínu v roce 1984. A odborníkům tato rostlina hlavu zamotala neskutečně. Nikdo ji totiž zprvu nedokázal pojmenovat ani zařadit mezi podobné druhy. Jasno v problému udělal až kvetoucí vzorek rostliny, který byl srovnáván s rostlinami ve starých herbářích. A shoda byla prokázána s exemplářem ve sbírce čínských rostlin, který byl uchován v letitých edinburgských herbářích. Její obliba mezi severskými amatérskými pěstiteli byla dána snadností pěstování i množení pomocí podzemních oddenků, dobře však zakoření i ve vodě. V České republice je velkou propagátorkou pěstování a množení této rostliny Lenka Hrubá. S jejím pěstováním začala v roce 2015 a právě pilea se stala symbolem Rostlinných štafet, které tato dáma pořádá několikrát ročně. Právě díky těmto štafetám můžete pileu získat výměnou za jiné pokojové rostliny, kterých máte právě nadbytek. Pilea peperomioides dorůstá výšky cca 30 cm a podobně i šířky. Jde o vzpřímený sukulent s kulatými, tmavě (ale i světleji) zelenými listy rostoucími na dlouhém řapíku. Rostlina výborně snáší interiérové podmínky a proto se stala oblíbenou rostlinou pokojovou. Tato stálezelená rostlina osvěží každý kout v bytě, kam ji postavíte. Dokonale kulaté listy připomínají svým tvarem penízky či palačinky. A čím starší rostlina je, tím větší listy má. Pilea je poněkud křehkou rostlinou, ovšem zacházení v rukavičkách opravdu nepotřebuje. I přes své sukulentní vlastnosti nesnáší přímé sluneční paprsky, výborně ji lze pěstovat jako závěsnou (třeba i jako kokedamu), přednost dává rozptýlenému přirozenému světlu a co vyloženě potřebuje, to je propustný substrát s příměsí jemného písku. Ideální je použít pěstební nádobu s drenážním otvorem, aby přebytečná voda mohla z nádoby vytéct. Stát ve vodě Pilea nesmí. Přes zimu pak zálivku výrazně omezíme a substrát vždy zaléváme až po jeho vyschnutí. Tato rostlina snese spíše krátkodobé sucho než trvalé přemokření. Co je pro Pileu opravdu snadné, to je množení. Z podzemních oddenků nám totiž ochotně vyrůstají malé rostlinky (podobně jako třeba u jahodníků). Ideální je proto oddělit některou z mladých rostlinek i s několika kořínky a vysadit samostatně. Pokud má konkrétní výhon jen malé množství kořínků, necháme rostlinu před výsadbou nějakou dobu zakořeňovat (vytvářet kořínky) v nádobě s vodou. Určitě nejsou schopné zakořenit jednotlivé listy, pokud bychom je zaštípli. O listové řízky se proto nepokoušejte.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, ireceptar.cz, shutterstock.com