Kvůli velkému množství jednoduchých jednovrstevných okenních skel a minimální izolaci tu bylo léto i zima nesnesitelné. Oba majitelé vzpomínají na to, že se potýkali s úmornými letními 40 °C, zatímco v zimě klesaly teploty pod -10 °C. Obydlí tak bylo prakticky neobyvatelné. K jeho dalším neduhům patřilo i to, že dům je orientován na západ, takže v zimě je vystaven slunečním paprskům - kvůli řadě stromů, které stíní pozemek - až v pozdně odpoledních hodinách. Interiér byl v létě příliš světlý a v zimě příliš tmavý. A pobyt na zahradě také nebyl příjemný, protože se nebylo kam schovat před větrem. Mladý pár se ale nehodlal odstěhovat, výzvu nedostatečnosti bydlení se rozhodli řešit na místě. A protože jim kutilská svépomocná práce nebyla cizí, pustili se s vervou do díla. Počínat si přitom museli chytře, s rozvahou. Tížil je totiž dost omezený rozpočet. A tak rekonstrukci pojali jako skládačku, kde každým dílkem navíc řešili vždy ty momentálně nejpalčivější problémy. Současně si chtěli počínat ekologicky, udržitelně. Proto – když už investovali – tak do spíše lokálně dostupných materiálů a nenáročných řešení, minimalizujících stavební odpad. A technologií podporujících soběstačnost. „Museli jsme se zaměřit na praktické věci: jednoduché robustní detaily; možnost zhotovení práce se základními dovednostmi a nástroji, flexibilní a víceúčelové prvky,“ popisují. Proto vsadili na průběžnou panelovou izolaci, zvenčí opláštěnou dřevěnou proti-dešťovou clonou, a k obývacímu pokoji přistavěli přístavbu, která pomáhá lépe kontrolovat tepelné vlastnosti celého domu. Netradičně komponovanému obýváků přezdívají „strojovna", protože využívá nově dodané vysokoúrovňové zasklení k zachycení ranního slunce, a průběžně akumuluje vzniklé teplo v zóně pod ním. Tuto sluncem vyhřívanou strojovnu pak doplnili systémem pasivního potrubí a klimatické rekuperační jednotky, která ohřívá vzduch z domu za slunečných zimních dnů, a v noci zabraňuje úniku tepla ven – případně v létě odvádí přebytečné teplo z domu. V zásadě tu nepřidávali na síle izolace, ale rozvíjeli objekt o přístavby, které vytvářely tepelné přechody. Jedním z nich je i „pohotovostní místnost", která je napůl venkovní, prostorem, a poskytuje obyvatelům ochranu před větrem a deštěm. Je výchozím bodem pro vstup na terasu paluby, která obkružuje celý dům, a zpřístupňuje skrytá zákoutí zahrady. Ke garáži pak přiléhá prádelna a technická místnost, kde je uložena baterie, zásobovaná energií z malé solární farmy. Je usazena na loučce – zahradě, které dominuje sečením neudržovaná kvetoucí zeleň. Dům se stal přehlídkou jednoduchých řešení, které vzdávají hold svépomocným stavebním postupům. Interiér pak hostí všemožně sesbíraný nábytek, různé repasované a vyspravené kousky. Proto obydlí není zrovna přehlídkou elegance nebo vybraného stylu, ale bez atmosféry určitě není. Jen působí dojmem skládačky, kde žádný dílek nepochází z katalogů, ale prošel si lidskýma rukama. Domorodci, Maoři žijící v novozélandském regionu Wairarapa (kam spadá i Carterton), nemají ve zvyku věci vyhazovat. Když jim přestanou fungovat nebo doslouží prvotnímu účelu, upraví je a zapracují do nějakého jiného nástroje, dají jim nový smysl a další využití. Na stejném principu fungovali i pár mladý kutilů z Cartertonu. Bungalov, ve kterém bylo v létě horko a v zimě pak mráz k nežití vyspravili tak, že je pro ně ideálním domovem. Materiály: all-sorts design studioFoto-kredit: Gary Venter