Proč vlastně tak často zmiňujeme příklady rekonstrukcí městských domů z Velké Británie? Protože na nich je vidět mnohé z toho, co v Česku přehlížíme. Viktoriánské domy byly kdysi stavěné jako skoro standardizované funkční řešení. Podobně jako kdysi cihlově-industriální předměstí Přerova nebo baťovské kostky rodinných kolonií. Dohromady společné jim je to, že se přežily, a funkčně ani svými technickými parametry už nevyhovují. To ale neznamená, že by se hned musely bourat a nahrazovat novostavbami. Rekonstrukce je cestou, jak jim prodloužit život. A příklady táhnou. I ty ze zahraničí. Třeba takový rodinný dům na Lawford Road to rekonstrukcí z nevábné a neúsporné minulosti dotáhl na krásný a elegantní dům. S tím, že jeho energetická účinnost byla v procesu úprav až nečekaně navýšena. Z extrémně neúsporné a provozem velmi nákladné nemovitosti vznikl dům odpovídající pasivnímu standardu.Jak se to architektům ze studia OEB Architects vlastně povedlo? Základem jejich počinu bylo vytvoření zcela nového izolovaného skeletu, který vznikal uvnitř stávajícího cihlového pláště budovy. Ten dost zásadní zákrok proměnil celé pojetí domu. A umožnil též docela novou konfiguraci celkového uspořádání. Místnosti jsou teď vymezeny řadou hlubokých úložných stěn umístěných kolmo na půdorys, zatímco jejich hladké bílé povrchy lemují interiér. Bílá tu dodává pocit rozměrnosti, prostoru. To proto, že dům se vsazeným zaizolovaným skeletem ze dřeva rostl dovnitř. Což se pochopitelně promítlo do toho, že užitné plochy ubývalo. Klienti ani architekti ale na prostoru šetřit nechtěli, a proto celý dům rozšířili o jedno podlaží. Prostor nad úrovní střechy se k tomu celkem nabízel. Sem se přesunula nová pracovna, vsazená do zinkové střešní nástavby. Její vnitřní překližková konstrukce zde zůstává odhalená, jednoduché a nastavitelné otevřené regály se rozpínají mezi překližkovými sloupky a slouží jako police. Tímto krokem se stavba nemusela v rozměrech místností příliš omezovat, zatímco se stávala zateplenější a izolovanější. Část ztrát na obytné ploše kompenzovalo i zmenšení jídelny/obývacího pokoje. Ta ztráta ale nebolí, protože pro příhodné počasí jsou jídelna i obývací pokoj duplikovány i venku, v nezastřešeném formátu. Dům neztratil, ale získal. Zaizolování a vzduchotěsná obálka přispívají k tomu, že dům je nejen efektivní, ale také všude pohodlný. Opravovat, rekonstruovat a adaptovat nevyhovující staré bydlení je možné. Staré bydlení může i růst. Inspirace okolo nás k takovým počinům není málo. Architekti (a klienti) se v tomhle případě nebáli uveřejnit ani vyčíslení nákladů. Celá ta legrace je přišla v přepočtu na 2,8 milionu korun.Zdroj: OEB ArchitectsFoto: French & Tye
