Příběh Jedničky, původní verze plechového domku z Berry, byl prostý. Každý rok museli honáci vyhnat dobytek z místního ranče na pastviny, a trávit na dohled stád celé týdny, jejich přeháněním z místa na místo, mezi obřími ohradami. Po dlouhá léta to znamenalo stavět každý večer stavět a ráno bourat, přesouvat stany základního kempu. Tedy do doby, než si majitel farmy, víceméně svépomocně jen s doporučením svých známých architektů, postavil Jedničku. Stabilní základnu, boudu pro „permanentní kempování“. V ní mohlo být naskladněno zázemí pro trochu komfortnější kempování. A když sezóna pastvy skončila, stačilo jen sklopit její plechové stěny, a jako uzavřená nedobytná kostka přečkala do dalšího roku. Fotky Jedničky se dostaly na internet, a začaly lákat nejrůznější cestovatele, dobrodruhy a vyznavače venkovské romantiky. Byly schopní platit za to, že budou spát pod její plechovou střechou uprostřed pastviny. Brzy jich bylo tolik, že bylo vyprodáno na rok dopředu. Majitel tedy nechal, s pomocí stejných architektů, postavit Dvojku. Netradiční oplechovanou chatu, určenou k pronájmu pro turisty. Svým interiérem i vybavení je o dost komfortnější, než Jednička. Navržena byla tak, aby naplňovala základní požadavky na přístřeší – střechu nad hlavou, postel v patře, pobytovou palubu vnější terasy, krb a koupelnu. Dvojka má půdorys 3 x 3 metry, takže umožňuje soužití maximálně dvou osob v jednom prostoru, aniž by si navzájem nepříjemně narušovaly osobní prostor. Obytný prostor v přízemí zahrnuje zázemí pro vaření, ukládání věcí a vytápění chaty. Na své lůžko se dostanete po žebříku ve druhém mezipatře. Koupelna je samostatnou menší věží, propojenou palubou v zadní části. Má vlastní nádrž na dešťovou vodu a kompostovací toaletou. Když se uvnitř žádní hosté nenachází – a to opravdu nebývá často - je objekt dobře chráněn před drsnými přírodními živly plně uzavíratelným měděným pláštěm. Díky tomu se precizně zpracovaný interiér vyhne ničivým vlivům australského slunce. A také termitům. Dřevo uvnitř totiž pochází z tzv. ironbark, tmavého eukalyptu se železnou kůrou (Eucylyptus crebra). Ten je tak tvrdý, že hmyzu nechutná. Na stavbu chaty bylo svezeno toto dřevo z pilířů mola a starých lodních plováků, aby tu bylo recyklováno. Dvojka je nápadná trojicí ručních navijáků, které podle potřeby manuálně zvedají a spouštějí boky budovy, a vytvářejí tak převis chránící před letním sluncem. Na střechách se shromažďuje voda, kterou je napájela nádrž nad koupelnou, zásobující vodou sprchu i kuchyň. V noci vytápějí chatu hrncová kamna na dřevo. Solární panely na střeše zajišťují energii pro osvětlení a dobíjení příruční elektroniky. Přístup na střechu zajišťuje žebřík, který slouží jako hromosvod. Konstrukce je propracovaná, promyšlená, úsporná. Je to útočiště se vším, co potřebujete, když požadavky na bydlení vydestilujete na esenci toho nejnutnějšího. Pokud byste si chtěli takovou netradiční dovolenou ve Dvojce dopřát, musíte k ní dorazit pěšky.Materiály: Casey Brown ArchitectureFoto-kredit: Andrew Loiterton
