Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je pořádný prevít. Sice existuje pár věcí, za které ji můžeme pochválit: za to, že nás na jaře pohostí zelenou velikonoční nádivkou; že se z ní dá vyrábět vitamíny našlapaná zdravá limonáda nebo že její listí chutná kačenám. Ale upřímně, té nádivky vagón na posezení nesníte, zelené šťávy cisternu nevypijete a kvůli kachnám si ruce od kopřiv zase musíte popálit jen vy. Takže s tou její propagovanou užitečností je to přinejmenším vratké. Už proto, že kopřivy na zahradě buď nemáte, anebo jich máte tolik, že je to k neustátí. Tu její nerovnoměrnou distribuci, že někdo jich má celou žahavou plantáž a někdo ani jednu, vysvětluje složení půdy. Kopřiva dvoudomá je totiž extrémně nitrofilní druh. Rostlina, která zbožňuje dusík v půdě. Proto se vytrvale drží tam, kde dřív stávalo hnojiště, proto tolik fandí místům, na nichž se z polí splachují dusíkatá hnojiva, proto se jí tolik líbí na březích řek. Tady všude je totiž dusíku habaděj.Váš problém s kopřivami tedy doslova roste z toho, že máte v půdě dusíku hodně až přespříliš. Naopak, pokud kopřivy na vaší zahradě nerostou, dá se to vysvětlit tím, že dusíku v půdě mít moc nebudete. A v průniku těch dvou informací pak leží recept na skvělé organické přírodní hnojivo, které si můžete z kopřiv vyrobit. S ním můžete dusík doplnit tam, kde chybí. Anebo se zbavit kopřiv tam, kde jich máte moc. Rostlina, která je veskrze neužitečná, vlezlá a žahavá se tak konečně může stát pro vás prospěšnou. Protože hnojivo z kopřiv, vyrobené hezky organicky, skvěle nahradí hnojiva minerální, komerční. A postará se o řekněme velkokapacitní likvidaci plevele, který by nespásla ani celá kačenárna. Jak na to?Možných receptů je povícero. Společný jim je zájem o svěže zelené části kopřiv, kopřivy jarní, mladé a nekvetoucí. Je to nezbytné? Dobrou zprávou je, že taková selekce nutná není. Kopřivy totiž budete zpracovávat takovým způsobem, že příliš nesejde na tom, jak mladé/staré použijete. Můžete si s tím samozřejmě pohrát, a trhat jen mladé vršky kopřiv (hnojivo ponese o cosi více dusíku). Když ale přidáte části s květy, ponese o cosi více fosforu. A to dobré věci neuškodí. Natrhané kopřivy je třeba uskladnit do neprotékající (a uzavíratelné nádoby). Kádě, nádrže, barely a kbelíky s poklopy poslouží dobře, ale praktičností nad nimi vyniká klasická plastová domácí popelnice. Má kolečka, snadno se přepravuje. Drží obsah uvnitř a dobře se to kontroluje.Kolik toho má vlastně být? To trochu to vychází z toho, kolik kopřiv likvidujete. Plastové popelnice se pohybují v horizontech od 120 do 240 litrů. A vy byste ji měli zaplnit přibližně ze dvou třetin těmi zlovolnými kopřivami. To je zhruba 10 -12 metrů čtverečních souvislého porostu. Máte-li kopřiv méně, hodí se úměrně tomu umenšit i tu nádobu.S kopřivami v popelnici pak můžete ještě trochu čarovat, ale záleží to spíš na vaší chuti, než že by to bylo nezbytné. Můžete dovnitř natrhat třeba jen samotné listy a stonky nechat být. Ty trsy kopřiv též můžete předem natrhat, nasekat. Nebo projet hodně výkonným tyčovým mixérem. K čemu je to dobré? Uvolníte enzymy z rostlin, urychlíte celý proces. Ale skutečně, není to nezbytné.Ten proces výroby stejně nejde moc uspěchat. Kvas si totiž žádá čas. Další krok? Obsah té nádoby doplníte vodou. Tak, aby kopřivy byly těsně „pod“ úrovní hladiny.Často je doporučováno, že ta voda má být měkká, dešťová, bez chlóru. A znovu uklidníme, že na tom zase tolik nesejde. Pokud tu vodu nenabíráte (z pře-chlorovaného) bazénu, anebo z krápníkového jezírka, nebude tak tvrdá nebo sterilní, aby to proces výroby hnojiva nějak shodilo. S odstátou vodou to samozřejmě půjde o něco lépe, než s tou čerstvě natočenou z kohoutku. A dál?To je na tom to nejhezčí. Dál už nemusíte vlastně skoro nic dělat. Necháte věcem přirozený průběh, respektive necháte tu hustou kopřivovou polévku kvasit. První bublinky se na hladině objeví do dvou dnů, po pěti dnech už to docela „žije“. Záleží, kam kvasnou nádobu – popelnici – umístíte. Na sluníčku to bude rychlejší. Spíš než sluníčko vám ale doporučíme, abyste tu nádobu umístili co nejdál. Ideálně na jiný kontinent. Protože … bude to opravdu hodně smrdět. To se nedá napsat jinak, ten zápach kvasících kopřiv je skutečně omračující. Je to něco, za co vás sousedi nepochválí. Jak moc je ten odér silný byste mohli chodit přibližně jednou denně zkontrolovat, protože zákvas je třeba promíchat. Aby se ta zelená hmota prokvasila rovnoměrně.Chcete ten zápach umenšit? Existuje na to finta, kterou ale ne každý organicky zapálený zahradník uvítá. Když totiž do té zelené kaše vhodíte lopatu uzrálého hnoje, zápach do jednoho až dvou dnů ustane. Bakterie, které uvnitř pracují, se totiž vrhnou na hnůj jako ideální zdroj snáze dostupného dusíku. Na výsledek to úplně vliv mít nebude, rozklad kopřiv bude pokračovat dál. Co vlastně vadí na tom hnoji? Někdo zkrátka nechce míchat rostlinné „bio“ s živočišným „bio“. Chce produkt řekněme ve veganské kvalitě.Jiné dráždí ta nejistota. Protože někdy přídavkem hnoje můžete proces kvašení zkrátit, jindy spíš prodloužit. Ve výsledku pak celá tahle zapáchající zábava, v závislosti na faktorech trvá dva až tři týdny. Že je hotovo poznáte podle toho, že na povrchu/hladině se už neobjevují bublinky. Kvas ustal, a výstupem je jícha. Kopřivová, našlapaná dusíkem. K dokonalosti tomu chybí poslední krok. Filtrace.Tu kapalinu s kašovitým podkladem je třeba přelít, přefiltrovat. Třeba přes látku, plátno, hadr. A uskladnit pak v uzavíratelné nádobě, kanystru, do chladu a temna. V takové podobě vydrží přibližně pět až šest měsíců. Jícha je koncentrátem, takže ji nesmíte používat v téhle surové podobě.Pracuje se s ní jako s jakostním hnojivem. Buď pro přímou aplikaci (v ředění s vodou 1:10), 3-4x za sezónu. Anebo jako výživový doplněk pro běžnou zálivku. To pak v poměru 1:40. Zředěná jícha se používá (se střídavým úspěchem) jako postřik na list proti mšicím. Údajně může odpuzovat slimáky a housenky, ale to je spíš pohádka.Kde udělá nejvíc práce? Tam, kde je dusíku nedostatek a je zapotřebí.Všude, kde rostliny potřebují budovat biomasu, listy, pnout se a táhnout. Docení ji ovocné stromy v sadu, potěší i květiny ve venkovních květináčích.Nehodí se tam, kde bojujete za nasazení květů nebo podporu růst plodů. To už není práce pro dusík. Na kopřivovou jíchu, u většiny plodin velmi vítanou, jsou naopak háklivé druhy, které dusík moc nemusí – cibule a česnek. A nestojí o ní ani druhy, které si umí dusík fixovat samy. Hrách a fazole.Zdroj: sharingideas.com, alpagrumi.ch, gardeningknowhow.com, Instructables.com, Moulton.ac.uk
