Chilský region a pásmo pobřeží Navidad bylo donedávna místem, jehož tajemství mimo místních pro sebe uchovávaly jen generace starých surfařů. K vidění tu byly ty nejlepší dlouhé vlny, lemované tím nejkrásnějším pobřežím. K panenské čistotě nedotčeného území přitom notně přispívala nejen jeho odlehlost od civilizace a klasických populárních zastavení výletníků, ale i nepřítomnost jakékoliv zástavby. Lidé z městečka Matanzas se nakonec v roce 2018 rozhodli pobřeží omezené výstavbě otevřít, ale za dost striktních, omezujících podmínek. Tak, aby lidmi vložené objekty přírodní hodnotu místa jakkoliv nesnížily. Podstatou práce architektů tedy byl netradičně uchopený projekt rekreačního obydlí, který by v ničem principiálně neomezoval místní faunu a flóru. Prvním důležitým rozhodnutím byla volba umístění. Ta spočívala v usazení staveb (jedná se o dva nespojité objekty, dřevostavby, o rozloze zastavěné plochy 20 a 25 metrů čtverečních) na svahu masivní lobery Lagunilla. Tedy skalisku při pobřeží, kterého tradičně využívají lachtani k odpočinku. Výhodou je, že na stabilním kamenitém podkladu neroste žádná vegetace, kterou by taková zástavba a hosté utiskovali. Proti hladině moře jsou obě stavby situovány do výšky 80 metrů, což jim nepochybně dodává pořádný výhled do dálek. Současně jsou ale tyto stavby umístěny tak, že vizuálně nepřehazují koridor, který během přeletů a hnízdění využívají mořští a tažní ptáci. Oba objekty jsou tedy jen neutrálním doplňkem už tak dost strhujícího obrazu krajiny. Zvláštní tvar obou staveb, silně tažený do výšky a připodobňující je k dvojici zvědavých periskopů na pobřeží, vychází z místní situace. V příkrém svahu se muselo počítat s minimální zastavěnou plochou i výrazným sklonem, takže optimem byl jen stabilizovaný růst vzhůru. I když se oba objekty v detailech liší, základní programové rozvržení mají podobné. Jídelna, kuchyně i koupelna jsou situovány na úrovni „vstupu“ v přízemí, zatímco ložnice přístupná po žebříku je umístěna v patře. Právě odtud se směrem k oceánu otevírá široké okno, čočka periskopu. Spojení nabízí přechodový stupeň obývacího pokoje, který zdvojenou výškou stropu umožňuje komunikace napříč patry. I když se nacházíme na velmi skromné ploše, stísněnost tu nepocítíte. Stavebním materiálem se kvůli předpokladu udržitelnosti, odolnosti i případné možnosti demontáže, stalo dřevo. A ne jen tak ledajaké: nemalá část užitých částí byla „recyklována“ ze dřeva, které na místní pobřeží vyplavil oceán. Takové dřevo, tvrdé jako kámen a impregnované solí, už něco vydrží. Do místností pak byly využity hlazené obklady z dubové překližky, vybarvené do pastelově světlých tónů. Místnosti tak nepůsobí pochmurně, a vytváří nekontrastní pozadí k výhledům na moře. Jinak nápad se zužitkováním naplaveného dřeva dal oběma stavbám i název: první se jmenuje „La Loica“ a druhá „La Tagua“. První jméno přináleží druhu vlhovce, druhé pak lysce. Ptákům, kteří jsou zde místní, a rovněž materiál pro svá hnízda hledají v naplaveninách na plážích. Interiér si zachovává vzdušnost, příslušnou pro život na horkém pobřeží. Nabízí stín a úkryt, a po zavření vnějších okenic i jistotu bezpečí. Protože když sem náhodou přijde bouře, je pobyt uvnitř adrenalinovým zážitkem i pro silné povahy. Obě stavby nepočítají s trvalým zasídlením. Jsou zázemím pro ty, co hodlají trávit den na pobřeží nebo surfováním ve vlnách. Proto si mohou dovolit být tak skromné. Požitky, které Navidad nabízí, se totiž nachází venku, a obě chaty vás k nim jen přibližují.Materiály: Croxatto y Opazo ArquitectosFoto-kredit: Cristobal Palma / Estudio Palma