Orchideje zbožňují světlo, a dokážou se v jeho záplavě koupat bez ustání. Tahle informace je jen první částí mnohem komplikovanější pravdy. Orchideje totiž nemají rády slunce, a už vůbec ne to přímé, které jim vyloženě škodí. Naši schopnost pěstovat orchideje tak obvykle nelimitují ani tak naše dovednosti, ale spíše nedostatek míst, jež by v sobě spájely ono nelehké – hodně světla, málo slunce. Každá domácnost to má trochu jinak, a při správné orientaci oken budete mít větší úspěch tu s parapety směřujícími na západ, anebo i na sever. Chce to ale odzkoušet, odpozorovat. Považovat orchideje za záležitost čistě rovníkových tropů by bylo chybou. Nemálo jejich zástupců se totiž s oblibou vyskytuje na dohled subtropického pásma, a často v takových klimatických podmínkách, že už to ráj banánů a kokosových palem nepřipomíná. Co to znamená? Že Dendrobia, Oncidia, Cambria a Cymbidia už projevují zájem o sezónní pokles teploty, až na netropických 16°C. S touhou po troše zimního chladu se ale nekryje pokles poptávky po světle. Ta zůstává stejně náročná. Řešením pro orchideje tak přes zimu zůstává zimní zahrada anebo prosvětlená chodba v chladnější části domu. S poněkud odlišným požadavkem na teplotu přichází orchideje rodů Paphilopedila, Vanda anebo populární Phalaenopsis. Ty, které skutečně rostou blíže k rovníku. Ve své podstatě jsou skromné. Nepotřebují zimní pokles ani přenášení. Ale neulehčují nám to. Preferují totiž velmi stabilní teplotu, většinou v dost úzkém rozmezí, lehce nad 20°C. Takže místo pro jejich pobyt musí být „věčné“, ať už je jaro nebo zima, bez jakéhokoliv kolísání teploty. V jaké místnosti domu toho dosáhnete? V kuchyni ani koupelně jistě ne, ty jsou denními výkyvy teplot pověstné. A v ložnici je obvykle příliš chladno. Nezapomeňte, že tu pořád zůstává požadavek na světlo. Dohromady tedy nic lehkého k řešení. Zmatek do toho vnáší spíše „chladnomilné“ orchideje - Rossioglossum, Coelogyne, Masdevalia - kterým se dobře vede v rozmezí nižších teplot (18-20 °C). A jistou úlevu do překomplikovaného členění vnáší nenáročné a tolerantní zástupci rodů Bletila, Pleione, Odontoglossum, které se spokojí s málem. Východiskem z nouze jsou pak nejrůznější hybridní kříženci těchto druhů, kteří se bez větších obtížích vyrovnávají klidně i panelákovým klimatem. Vztah jednotlivých rodů k optimálním teplotám se navíc může lišit druh od druhu, takže první chybu udělá nezkušený pěstitel opravdu snadno. Je třeba vědět dopředu, čeho si bude konkrétní orchidea žádat, a jestli jsme vůbec schopni jí to nějak vyplnit. Jinak se nevyhneme zklamání. Skalní pěstitelé si teď možná rvou vlasy: že Phalaenopsis potřebuje stálou teplotu kolem dvaceti? (když jim spokojeně roste v 26 °C). Celý trik totiž spočívá ve vyvážení tří různých faktorů. Světla, vlhkosti a teploty. A orchidea bude spokojená teprve, když je úspěšně vybalancujete k dokonalosti. Trochu to připomíná hru kámen-nůžky-papír. Vyšší teplotu srovnáte vyšší vlhkostí, vlhkost vybalancujete světlem, světlo můžete potřít teplem. Není to samozřejmě univerzální návod, ale spíše užitečné nasměrování, které vás může vést. To, jak nejlépe to zařídit, musíte od svých kvetoucích krásek odpozorovat sami, a citlivě se tím nechat vést. Že to sousedka dělá jinak ještě neznamená, že to je jediný správný přístup. Další dobrou radou, která možná překvapí je jak se to má s přesazováním orchidejí. Prostě nepřesazujte. Tedy, alespoň se toho první rok či dva vyvarujte. Při té vší kráse a náročnosti jsou zrovna v téhle oblasti kvetoucí krasavice krajně nenáročné a od substrátu, který už mají, toho mnoho nežádají. Ano, je dobrým zvykem po karanténě přesadit každou rostlinu, kterou si přinesete domů z obchodu. Tady to ale zapotřebí není. Vystačí si s málem. K přesazování příhodný čas nastane, až začnou kořeny prorůstat krycí miskou. Raději tedy o něco dřív.Přečtěte si také: Co dělat, když orchidej nekvete. Důvodem, proč moc nespěchat na přesazování, je že orchideám v zásadě stísněný prostor vyhovuje. Udržuje jejich kořenový systém kompaktní a celou rostlinu stabilní. Že něco není v pořádku, poznáte i podle barvy kořenů. Zelená a šedá barva je normální, jiné vybarvení většinou naznačuje hnilobu anebo schnutí. Problémy. Při přesazování je třeba dávat při manipulaci dobrý pozor na kořeny, které již prorůstají vymezený prostor, ať se zbytečně nelámou. Pročištění a zbavení kořenů substrátu se provádí nejlépe pod sprchou. Nový květináč by neměl být o moc větší a prostornější, než předchozí. Zvolte takový, který nabídne „o dva palce“ více místa. O dost složitější je to se zálivkou. Když totiž řekneme, že ideální je to jednou za 5-7 dní, není to úplně pravda. Pohybujeme se totiž v rozmezí dvou extrémů. K dřevu epifyticky přisedlé Dendrobium a Oncidium nejprve musí „proschnout“, než na ně dojde déšť. Phalaenopsis a Paphiopedilum zase nikdy nesmí úplně uschnout, a vždy musí být mírně vlhké. Nu, a mezi protipóly nikdy/vždy se nachází nejasný průměr. Jestli se na něčem orchideje rozhodně shodnou, pak na tom, že chtějí vodu měkkou, odstátou. Ideální je pro ně dešťovka, pokud ji dokážete nachytat do zásoby. V opačném případě můžete zkusit převařit běžnou vodu z kohoutku a nechat ji odstát. Taková se využívá i pro rosení listů. Chladná voda působí orchidejím termální šok, a ano, teplá také. Zalévání orchidejí je taky trochu kumšt. Obecně nejvíce doporučovaný postup napodobuje monzunový déšť, který přichází po etapě horka (a vyšší vzdušné vlhkosti) náhle a vytrvale, přičemž naplní dutiny a kapsy na kmenech stromů. V nichž obvykle orchideje vegetují. V domácích podmínkách to můžeme nasimulovat tím, že kořeny rostliny ponecháme půl hodiny odstát v zálivce (kbelíku s dešťovkou), aby se dostatečně osvěžila. Pak ji vrátíme zpět na místo, s tím, že určitě nestojí ve vodě a může volně dýchat. Příliš častou poptávku po zálivce můžeme vykompenzovat rosením a udržováním vlhkého klimatu. Aspoň jednou denně. S tím, že voda nesmí přijít na květy, ale stříkáte na těsno. Vzdušná vlhkost kolem 50 % je ale při zahájení topné sezóny vzácné zboží, a je třeba si to umět zařídit. Například miskou s vodou, položenou vedle květináče. Nebo třeba nákladnějším opatřením, růstovou vitrínou pro křehkou krásku. Pokud orchideje pěstujete ve skle nebo v průhledných květináčích, jste hned dvakrát ve výhodě. Jednak se tu rostlinám dobře vede, a vy máte stálý přehled o jejich stavu. Jak poznáte, že se něco pokazilo? Prvním signálem může být změna barvy kořenů. Naznačuje přemokření a navázanou hnilobu, někdy také podchlazení. Hnědnutí kořenů může znamenat kontaminaci substrátu. Je čas na „záchranné“ přesazení. Pokud hnijí listy (měknou a ztrácí barvu), objevují se nahnědlé skvrny v úžlabí listů, rosili jste moc. Pokud listy schnou a kroutí se, rosili jste málo. Přihnojování? Určitě ano, ale myslete na to, že příliš dobrého škodí. Ve vegetačním období by se hnojiva měla dobrat zhruba co dva týdny, v zimě pak s měsíčním odstupem, menší dávky. Předpokladem úspěchu je také jarní hnojení orchidejí. Podstatné je, aby mezi dávkami přilepšující výživy bylo vždy jedno „zalévání bez“. Jinak by mohlo dojít ke spálení kořenů.
