Prapůvodní divoké odrůdy brambor mají svou domovinu v horách Peru, a hodně se nacestovaly celou Amerikou, než je v 16. století přivezli Španělé do Evropy. Jako všechny novinky, ani „exotické“ brambory nebyly levné. Každý chtěl na sadbě ušetřit, a tak se zemědělci pustili do prvních spořivých experimentů. Dokázali, že k sadbě nepotřebujete celou naklíčenou hlízu. Že v příhodných podmínkách můžete klidně nasadit rozčtvrcenou bramboru (a tím ušetřit ? sadby), a „zemní jablka“ stejně vzejdou. A funguje to pořád.Postačí vám trochu silnější (alespoň půl-centimetrový) skrojek bramborové slupky, který na svém povrchu nese alespoň tři-čtyři naklíčená očka. Přes noc nechte tyto kousky mírně proschnout, a pak s nimi hurá do substrátu. Přibližně 5-10 centimetrů hluboko do země, očky vzhůru. A pak stačí jen čekat. Samozřejmě, že případná úroda nebude tak slavná, jako z celé originální sadby, a se zachováním vlastností původní odrůdy to také nebude úplně valné. Ale brambory vypěstované ze slupky? Snad se nám takový recept nebude hodit v praxi, jako nezbytnost. Pokusy s nakrájenou bramborou se hodí začít, protože jednou otestovaný postup můžete vyzkoušet i jinde. Třeba u sladkých brambor, batátů. Které si pořád cenu exotické pochoutky drží. V tomto případě se vyplatí rozkrájet batát na kolečka, a jednotlivě nechat odpočívat v miskách s vodou (ideální jsou podtácky z květináčů). Zkušení někdy doporučují částečně je zakrýt netkanou textilií, byť to jde i bez toho. Po pár dnech začnou naporcované batáty pouštět kořínky. A jakmile dorostou velikosti celého skrojku, můžete je směle zasadit do země. Se štěstím vypěstujete z jednoho batátu deset jiných. A to už se možní vyplatí. V sekci exotiky ještě chvilku setrváme. Protože z pecky si můžete vypěstovat i avokádo. Jediný zádrhel tu může nastat v tom, že náhodou nepoznáte, kde má pecka „nahoře a dole“. Vršek je přitom možná (vzhledem k tvaru plodu) trochu protimyslně špičatější, na rozdíl od kulatého spodku. Vyjmutou pecku očistíte, zvrásníte její povrch (nikomu to neříkejte, ale nejlépe to jde zubním kartáčkem), zapíchnete do ní pár špejlí (tak, abyste ji mohli z poloviny zanořit do nádoby s vodou, ale neutopila se) a pak jen čekáte. Někdy docela dlouho, respektive 1,5 měsíce.Svou roli tu hraje umístění, které by mělo být na teplém, ale nikoliv prosvíceném, spíše stinném místě. Obrňte se trpělivostí a počítejte s pravidelnou výměnou vody. Přijde vám to moc pracné a neefektivní? Ano, jde to i lépe. Očištěnou pecku avokáda můžete vyhnat k růstu kořínků i tím, že ji budete držet nastojato ve stále vlhké papírové utěrce, a přiměřeně teplém prostředí. Šance, že pustí kořeny/shnije jsou tak 1:1, ale za pokus to pořád stojí. Namočením odřezku do vody se můžete dočkat růstu i u ananasů (přeci jen, co s nimi poté, co si z nich uděláte drink). Postačí vám k tomu jen skrojek svrchní části s listovím. Jediný háček je, že se sice po čase doberete zdravé rostlinky, ale v našich podmínkách už ne jedlých plodů. Zase takové tropy (a příhodné opylovače) tu nemáme. Zašpásovat si obdobně můžete i s nakrájeným zázvorem. Podstatné je na skrojcích zanechat ony suché a nevzhledné bradavice, ze kterých pak ve vodní lázni vyrazí drobné vlášení kořínků. Je to spíš zábava, než na produkci, ale užitečná. Zázvor je nadmíru estetickou rostlinou, a ne každý se může pochlubit, že mu doma roste. A teď něco užitečnějšího. Z nejedlých a nezpracovaných odřezků s kořínky si můžete ve vodní lázni snadno vypěstovat cibuloviny. Které? V podstatě všechny! Svěží jarní cibulka, pórek (pór zahradní), cibule a nakonec vlastně i česnek. Princip se nemění, a náročnost je tu vlastně snad ještě nižší, než u brambor. Protože všechny ty odřezky koncových částí s kořenovým vlášením chtějí být znovu plnohodnotnými rostlinami. A když je pak přesadíte do hlíny, snadno se ujmou. Stroužek česneku do vody namáčet nemusíte, stačí ho jen zasadit (tak, aby jeho třetina vykukovala nad zem). Když budete substrát udržovat příhodně vlhký, věci se začnou dít. Jen o drobet náročnější je to prý se saláty a vůbec zeleninou rostoucí v hlávkách. Jejich tuhou část „propíchnete“ špejlemi, a udržujete ve vodě podobně jako avokádo. Rostlina by měla pustit kořeny a začít ze svého středu znovu obrážet svěží listovou zelení. Uživatelská zkušenost se tu ale liší případ od případu. Listy a skrojky jsou totiž náchylnější k plesnivění a hnití. Chce to prostě trochu cviku. Úroda není zrovna zázračná, ale pro případ ztroskotání to není špatný nápad.Ve vodní lázni můžete k druhému životu nastartovat také mrkve, celeru a petržele, respektive svrchní části jejich skrojků (tam, kde začínají listy). Nenáročný postup má jen jednu nevýhodu: vegetační sezóna u nás obvykle nebývá tak dlouhá, abyste si užili plnohodnotnou sklizeň. Chce to dobré načasování, anebo skleník. S tvarovou dokonalostí to u nich také nebude napodruhé zrovna na výši, ale pořád je to mrkev, petržel a celer, který se do vývaru hodí. Semínka z ovoce? Nápad to není úplně špatný, ale budeme tu narážet na jeden zásadní problém. Většina ovoce zakoupená v supermarketu nebývá před prodejem sklízena v uzrálém stavu, a zrovna tak jen zlomek toho, co dorazí k nám do spíše je ve stavu plné zralosti. Takže většina semen obsažených uvnitř není připravena pro růst. Nikdo vám ale nebrání experimentovat. Asi nejjednodušší je vybraná očištěná semena naklást na několik vrstev papírových utěrek, navlhčit rozprašovačem, překrýt ještě další vrstvou a pak je uložit na nějaké tmavé, teplé a „zapařené“ místo. Některé se třeba chytí. U semen takto vyklíčených obvykle neplatí, že byste spolu s nimi přenesli i vyšlechtěné vlastnosti mateřské rostliny. Své o tom vědí třeba nadšení pěstitelé speciálních odrůd chilli-papriček, kterým sice ze semen papriky vzejdou, ale často dost obyčejné a ne až tak pálivé nebo tvarově rozmanité, jak by si přáli. Pokud vás pěstování ze zbytků chytne, můžete vyzkoušet i „vyšší level“ obtížnosti. Za příhodných podmínek (stabilní nekolísající teplota, vlhko, organický substrát a tma) je možné vytvořit si vlastní násadu žampionů, obrozených z odřezků třeňů. Ale to už chce nějaký cvik.Rozhodně ale nemusíte smutně koukat, jak se spousta vašeho ovoce a zeleniny mění po zpracování na odpad. Své místo najde jistě v kompostu, a pokud budete chtít experimentovat nebo šetřit, většina zbytků se může přeměnit znovu na hodnotné plodiny.