V úvodu jsem sice začal tak trochu extrémem, ovšem alternativních způsobů pěstování je mnoho. Třeba takový vyvýšený záhon na střešní terase, střešní zahrada, pěstování zeleniny v nezvyklých nádobách, plastových pytlích a nebo květináčích a truhlících je vlastně také tak dosti „alternativa“. A permakulturní pěstování zaměřené na maximalizaci úrody (a to i ve smyslu pestrosti) taktéž… Stejně jako zahrady přírodní, kterými se snažíme naopak přiblížit přírodě a zbavit se nálepky „zelinář“. Řekněte ale třeba svojí babičce, že chcete zkusit pěstovat rajčata vzhůru nohama a nebo rozmístit po plotu roury pro hydroponii a na čelo si zaťuká též. „Vždyť tu máš záhony a soused chová koně, hromada kravského hnoje místního farmáře je nekonečná a já mám slepice. Co to zase ten jeliman vymýšlí za kraviny.“ Vraťme se ale k rajčatům „vzhůru nohama“ právě natruc babičce. Má to prý své přednosti i rizika. Kdo to vyzkoušel, tvrdí, že se zvýší výnos. Co by na to ale asi řekl pěstitel ze světoznámé rakouské rajčatové farmy, který zásobí nejluxusnější podniky světa, když nechává rajčata naopak ležet na slámě a vůbec je nevyvazuje. A výsledky jsou prý chuťově neuvěřitelné. Nakonec celosvětová produkce oblíbených rajčat byla v roce 2019 odhadována na skoro 40 miliónů tun a u nás se oproti tomu vypěstovalo pouhých 25 tisíc tun. A rajčata mají ještě jedno unikum, totiž fakt, zda jde o ovoce a nebo zeleninu, se dostal v USA dokonce k Nejvyššímu soudu a po mnoha dohadech bylo rozhodnuto, že jde o zeleninu, protože si rajčata nikdo nedává do ovocných salátů. Jak ale vyřešili anglické slůvko fruit, které je společné pro ovoce i zeleninu, to opravdu nevím. K vlastnímu pěstování rajčat vede mnohé fakt, že ta kupovaná prostě tolik nechutnají. Sklízejí se totiž často ještě zelená a poté dochází k umělému dozrávání plynným ethylenem. Pokud však na ně prostě nemáte v zahradě místo, možná by stálo za zkoušku právě pěstování naruby. Minimalizujeme tak pěstební prostor, rostliny zavěsíme třeba pod pergolu, rajčata můžeme na háčcích přemisťovat za sluníčkem a nebo naopak ukrývat před chladem a přílišnými srážkami, snižuje se riziko napadání škůdci a chorobami, obzvláště houbovými (což je „výsada“ skleníků), prý se zvyšuje i úroda a rostliny se nemusí vyvazovat a ani se nelámou. Plody navíc nejsou v kontaktu s půdou a poloha naruby zlepšuje cirkulaci vzduchu. Přitom nemusíme k rostlinám klekat a nebo se ohýbat. Ovšem ohromným záporem je potřeba permanentní zálivky. Kořeny rajčat jsou více odhalené a substrát je rychle vysušován větrem i sluníčkem. A nepomůže příliš ani vrstva mulče. Navíc je třeba zalévat opravdu pomalu, abychom vodou rychle nevyplavili i živiny. Jinak ale k pěstování rajčat vzhůru nohama nepotřebujeme nic jiného než dostatečně velké nádoby, v jejichž středu trochu zvětšíme otvor a vzhůru nohama již vysadíme mladé sazeničky. Kořenový systém postupně zvětší svůj objem a později již otvorem nepropadne. Nádobu jinak naplníme zeminou jako při běžném pěstování, navrch přidáme mulč a zajistíme bezpečný způsob zavěšení. Kdyby se to utrhlo a spadlo na zem, bylo by zaručeně po rostlinách, obzvláště v době, kdy jsou již obaleny plody. A vážit pak mohou dost. A budete se divit, ale na trhu se dokonce prodávají speciální nádoby určené k pěstování zeleniny vzhůru nohama. Vyrobit si je však můžete i sami z běžných plastových květináčů dostatečného objemu, drátů a háčku. Jen nevolte ty černé, příliš se v nich substrát přehřívá. A další tipy v pěstování tak trochu naruby? Třeba pěstování okurek vertikálně v paletách, které pro tento účel upravíme. I v tomto případě šetříme místo a „prý i násobíme výnos“. Vůbec vertikální zahrady, tedy zahrady na stěnách prožívají poslední dobou velký boom stejně jako zahrady střešní. Sice dosud více v jiných zemích než u nás, ale kdo chce, může patřit mezi první z vlaštovek. Palety jsou přitom materiál všudypřítomný, kreativní a snadno dostupný (ty vysloužilé i zdarma) a kdo je alespoň průměrný kutil, vyrobí si z nich vertikální pěstební plochy sám. Vydrží nám pak několik sezón, dokud prostě neshnijí, což poznáme tak, že se začnou rozpadat. V takovém případě necháme palety vyschnout a jednoho pěkného večera rozřezané přiložíme na oheň, abychom se v zahradě po setmění ohřáli. A jelikož jsou okurky popínavé rostliny, má pro ně právě vertikální pěstování značné výhody. Získáme zdravější rostliny, jelikož budou lépe větrat, listy budou lépe osychat a vy si navíc rychleji a snáze všimnete škůdců stejně jako v případě nakládaček úrody. Někdy se ty mršky tak dlouho schovávají za listy, až najdeme obludy hodící se spíše do salátu. Prostě bychom tímto pěstováním měli zlepšit přehled a zvýšit výnos i kvalitu plodů. Další zajímavostí je pěstování zeleniny v balících slámy, ovšem ty již zadarmo neseženeme, chce to dobrý zdroj a navíc sláma rychle hnije (a my to od ní dokonce požadujeme), takže musíme slaměné nádoby každoročně měnit. Jejich předností je, že nemusíme budovat vyvýšené záhony a pořizovat velké a drahé pěstební nádoby. Tento způsob pěstování se nakonec hodí i na pozemcích se špatnou půdou a nebo tam, kde prostě nechcete zakládat další záhony a do úmoru plít, okopávat a zarývat hnůj. Sláma je pak vynikající surovinou především pro pěstování zeleniny. Má skvělé absorpční schopnosti, efektivně táhne vodu a jelikož je dutá, udrží ji v sobě dostatečně dlouho. Jde přitom o zcela přírodní materiál, který nakonec zkompostujete, čímž získáte báječný humus. Vlastně jde o vedlejší produkt obilného průmyslu, který je taktéž všudypřítomný, ovšem s tím rozdílem, že jakožto obchodní komodita nezahrnuje kategorii „dosloužila“. Na rozdíl od palet. Za slaměné balíky prostě zaplatíte vždy. Ale nebude to stát až tolik, například za hranatý balík o rozměrech 40x30x70 cm a hmotnosti 10 až 12 kg zaplatíte cca 75 korun. Čili je to stále o dost levnější než stejně velký květináč. Jen je důležité vědět, že balík pochází opravdu z rukou „ekologa“, tedy někoho, kdo obilí nestříká chemikáliemi. A jak balíky slámy připravit? Nejprve balík důkladně zalijeme vodou, opravdu celý a opravdu pořádně. A toto provádíme alespoň několik dní. Po pár dnech již začnou pracovat mikroorganismy a balík se začne trochu rozpadat, přičemž se jeho vnitřek zahřeje začínajícími rozkladnými procesy. Zhruba 4. až 6. den posypeme vršek balíku trochou síranu amonného (cca šálkem) a nebo močovinou. Díky vysokému obsahu dusíku v těchto hnojivech se rozklad urychlí. Po nasypání hnojiva slámu opět důkladně zalijeme a opět to provádíme několik dní (včetně hnojení). Poté množství hnojiva snížíme na polovinu a další ca tři dny takto pokračujeme. Zhruba desátý den již balík jen zalijeme, načež by již sláma měla mít zhruba teplotu lidského těla. Jestliže je stále ještě příliš horká, pokračujeme další den či dva v zalévání. A jakmile je již balík slámy teplý (nikoli horký), můžeme vysadit teplomilnou zeleninu. V případě rajčat 2 až 3 rostliny na balík, papriky 4, dýně a cukety 2 až 3, okurky nejlépe 4, ale i 5 nebo 6 atd. Pěstovat tak lze třeba i jahody. Určitě pak do balíků slámy nevysazujte kukuřici, brambory a batáty, mrkev a jinou kořenovou zeleninu.V tuto dobu uděláme do balíku shora určitý počet otvorů o velikosti květináče od sazeniček, ve kterých si rostliny předpěstováváme a nebo jsme si je koupili. Rostliny zalijeme, opatrně vytáhneme i s balem a přesadíme. Poté rostliny ihned zalijeme a začínáme s pěstováním na slámě. Zalévat budeme muset své výpěstky denně, tedy pokud zrovna nezaprší a ideální bude balíky pořádně omotat provázky, jelikož se budou rychle rozpadat. Doporučit lze i omotání rohoží, ale to je příliš drahé řešení. A protože rozkládající se sláma neobsahuje skoro žádné živiny, musíme i pravidelně hnojit. Zprvu každé dva týdny a v době plození každý týden. Na podzim pak zbavte balíky slámy provázků a přidejte na kompost. Odpad budete mít „nulový“!Připadá vám to příliš bláznivé? Fungovat by to mělo.