Ve Španělsku říkají plochým broskvím Paraguayos, ve Francii P?ches plates a v USA Sandwich. Konkrétně jde o kultivar Prunus persica subsp. Compressa, který patří do skupiny Peento, tedy broskvoní s plochými plody.Pokud ale půjdeme broskvoním (Prunus) po stopách do historie, zjistíme, že pochází z dnešní Číny, kde jsou známé již více jak 2500 let. A právě broskvoně s plochými plody se dnes pěstují ve střední a jižní Číně, kde jsou konzumovány čerstvé, zpracovávají se na džemy a také se suší. Mají sladkou aromatickou chuť a právě svou chutí, ale i vůní, připomínají fíky. Původní poddruh plochých broskví má plstnatou slupku barvy nažloutle zelené a dužninu krémově bílou. S tím se však již v jižních oblastech Evropy nesetkáme. Nově vyšlechtěné odrůdy mají slupku jemně plstnatou nebo hladkou (jako nektarinky), světle žlutou až žlutou a načervenalou a jejich dužnina je žlutomasá. Chuť je silně aromatická a sladká. Další předností těchto broskví je velice malá pecka, dužnina tedy převažuje. Za plné zralosti se pecka od dužniny odlučuje. Ploché broskvoně nabízí odrůdy rané, středně zrající a pozdě zrající. Aby úplně dozrály, vyžadují teplo a sucho, v našich podmínkách by se jim proto v některých lokalitách příliš nedařilo, přesto obzvláště v nižších polohách a v teplejších oblastech za pokus stojí. Jinak ale mají stejné nároky jako ostatní broskvoně. Ostatně, kdo ve své zahradě broskvoně zkoušel pěstovat, moc dobře ví, že je docela umění najít vhodné stanoviště. Na jihu Moravy tento ovocný strom určitě vyzkoušejte, třeba na Šumavě ale raději ne. Vhodná jsou chráněná stanoviště do nadmořské výšky 250 až 280 metrů nad mořem. Při dozrávání plody opravdu vyžadují sucho, za vlhkého počasí snadno a rychle hnijí. Především pak v místech čnělkové jamky. Hnilobou postižené plody jsou pak naprosto znehodnocené. Navíc tyto broskve chutnají jen plně vyzrálé, což riziko hniloby ještě zvyšuje. Nejznámější broskvoní s plochými plody je u nás odrůda Saturn. Nabízí ploché bělomasé broskve s červenými atraktivními plody vynikající chuti. Konzumní zralosti dosáhneme přibližně na začátku srpna, což je také obvyklé období sklizně. Plody jsou středně velké až velké a placaté, barvy převážně červené. Dužnina je bělomasá a v plné zralosti odlučitelná od pecky. Nejvhodnější termín výsadby nejen této, ale všech broskvoní v prostokořené podobě je jarní období, na podzim by si stromky nedokázaly do zimy vytvořit dostatečně silný kořenový systém. U mladých sazenic a stromků musíme dbát na častější zálivku. Pokud pořizujeme sazenice kontejnerované, můžeme je vysazovat prakticky celoročně. Při výsadbě musí být místo očkování konkrétní sazenic (odrůda od odrůdy se to liší) nad zemí. Jáma musí být na šířku dostatečně prostorná, na hloubku však musí odpovídat zmíněnému pravidlu. Kořeny zasypeme jemnou zeminou a ihned pořádně prolijeme vodou. Kolem stromu musíme vytvořit zalévací misku, aby voda neodtékala pryč. Kmen je dobré obalit vhodnou ochranou proti okusu a stromek připevníme ke kůlu, aby se nevyvrátil vlivem větru. V dalším roce je třeba pohnojit dusíkatými hnojivy v době rašení, po odkvětu a po červnovém propadu plodů. Toto hnojení přispívá k rychlejšímu vývoji stromků a zlepšuje jejich zdravotní stav, ideální je například Cererit. Broskvoně vyžadují radikální řez odstraněním nadbytečných výhonů a terminálu. Ponecháme jen 3 až 4 výhony, které je třeba zkrátit na 3 až 5 pupenů. Vždy ponecháme vnější pupeny, čímž právě vznikne kotlovitá koruna. Ochranu proti kadeřavosti broskvoní provádíme po opadu listí na podzim a poté znova zhruba v době, kdy práší jehnědy lískových ořechů, čili ještě v období, kdy broskvoním trvá období vegetačního klidu. Prostředky se používají sirnaté anebo měďnaté. Proti mšicím pak broskvoně chráníme celoročně v případě jejich náletu běžnými prostředky (Mospilan nebo Pirimor, ale i přípravky čistě na biologické bázi).Zdroj: izahrada.cz, jukka.cz, wikipedia.org
