Sbírání voňavých a chutných plodů, rosení vzmáhajících se klíčků prvních rostlin anebo vysévání semínek do čerstvě připravené půdy. To uvádíme jen namátkou, jako příklady činností, které se hospodaření na zahradě úzce dotýkají a patří k těm hodně populárním. Lidé je dělají v podstatě rádi, dobrovolníky k nim seženete snadno. Dnes ale bude řeč o úkonech, které jsou téměř výhradně záležitostí podzimu, a nechce se do nich nikomu. Jsou tam! Ale vidět je už moc není. Řeč je o nejrůznějších podpěrách, kůlech, tyčkách. Též o dovedně smotaných příčkách, drátech a kabelech, pletivu a bůhví čem ještě. Ano, byly užitečné. Podepírali jste s nimi pnoucí rostliny okrasné i produktivní, vyrovnávali jste jimi váhu úrody a udávali jimi květinám směr. Teď už je ale hotovo, a všechny ty konstrukce – notně prorostlé zvadlými a seschlými úponky rostlin – je třeba zase rozmotat a rozebrat. Uschovat, očistit a připravit je pro další použití. Ovšem dobývat ježka z klece (jednou rukou a za zády) je často mnohem snazší, a chuť je nejradši vcelku vydat plamenům silná. Udělat se to musí, ale je to nezměrná otrava. Přisypávat ptáčkům na krmítko je radost, která se odměňuje sama. Má to samozřejmě svá pravidla, včetně toho, že krmítka je třeba – jakmile zase minou mrazy a ptačí potrava se stane dostupnější – uklidit, a nechat to na přírodě. Lidé tohle většinou zvládají. Co už nezvládají je ta krmítka po konci hladové sezóny zase vyčistit. Takže k neradostným úkolům podzimu se počítá nezbytné čištění krmítek, které jsme na jaře někam odklidili z očí - na kterých už půl roku zasychají zbytky někdejších ptačích hostin a produkty ptačího trávení. Čistit krmítka je nezbytné, aby se zabránilo šíření nemocí. O tom není sporu. Spory se ale vedou o to, kdo znečištěná krmítka teď vypulíruje. Padající listí ze stromů dává najevo, že podzim je tady. A rovněž nenápadně upozorňuje na to, kdo tu nejspíš trpí obsedantně kompulzivní poruchou. Protože lidí, kteří nesnesou jediný spadlý lísteček na své zahradě či trávníků, je kolem nás pořád docela dost. Tito nešťastníci pak dokáží celé dny trávit tím, že zprava doleva - zleva doprava smetají a hrabou svůj pozemek od listí. Ta práce je do značné míry marná, protože stačí, aby zafoukal větřík - a objeví se další takové listy. A byť by tu svou zahradu skutečně vysbírali do posledního lístku, zafouká víc a vítr přinese listí od sousedů. Bez legrace, hrabání listí na podzim je z mnoha důvodů neuspokojivou, neoblíbenou a vlastně i dost zbytečnou aktivitou. Na mysli pochopitelně máme hračky zahradníků. A dodáme ještě, že s neoblíbeností zazimování nářadí je to trochu složitější. V některých zahradních kůlnách a dílnách to totiž vypadá podobně, jakoby se Vikingové chystali na nájezd: brousí se čepele, létají jiskry, syčí to a natírá se olejem a vazelínami. Takhle zodpovědně si ale počínají jen ti, kteří v zakonzervování zahradního náčiní nachází zalíbení. A těch zase moc není. Většina lidí se spokojí s tím, že z motyk a rýčů oklepe hlínu a nechá to být. Bohužel, pravda stojí na straně těch poctivých, co si své nářadí umí dobře očistit, nabrousit a založit. Oblíbené úkony to ale rozhodně nejsou. Zkuste si najít zahradníka, který si rád hraje! Nic proti kompostování! Kritizovat tenhle svatý grál udržitelnosti domácího zahradničení by zavánělo nebezpečným kacířstvím. Ale zrovna s kompostem se na podzim pojí jeden z úkonů, který si moc popularity nevydobyl. Přehazování starého na novou hromadu, to by snad ještě šlo – ale následné čištění samotného kompostéru? Ne, to opravdu nikdo rád nedělá. Spousta lidí to považuje za zbytečnost, ale pro správné uchování kvality to potřebné je. Navíc se s tím pojí další trable. Při převrstvování starého kompostu totiž zpravidla zjistíte, že to ještě není úplně hotové. Takže teď, na samém konci sezóny, budete muset vytvořit další nový kompost, aby se vám to nepomíchalo. Chcete rostliny bez plísní, houbových chorob a bez vajíček nejrůznějších škůdců? „Anó,“ volají v naší fantazii bouřlivě srocené davy zahradníků a zahradnic. A chcete se teď pustit do čištění květináčů, květníků, podmisek a pěstebních nádobek? „Nee!“ ozývá se znovu ryk zelených davů. I když jsme si tedy ty davy jen vysnili, práce na čištění – odmáčení – dezinfekci – řádném ukládání všemožných nádob na pěstování venkovních i domácích rostlin rozhodně k oblíbeným záležitostem nepatří. Nechat to až do zimy, nebo ideálně zapomenout na to až do jara, zrovna odpovědnou cestou není. Udělat se to musí. Když začalo sluníčko poprvé pořádně pálit, vypadalo to jako ten nejelegantnější nápad pod sluncem. Stačilo pár tahů štětkou, a vápnem jste zatřeli okna. A rázem se tím jednoduchým opatřením přestal interiér skleníku a rostliny v něm kriticky přehřívat. Paráda. Jenže letní horka už jsou pryč, a příští rok na jaře budete potřebovat ty skleněné desky průzračně čisté – aby se to uvnitř hezky prohřívalo. Nestačí počkat, až to oprší. Vápno docela dost snese, a spíš by postupně oplachem měnilo chemismus půdy na vaší zahradě. Je třeba to omýt. Jenže zatímco prve stačilo párkrát cáknout štětkou a bylo to hotové, teď to neuspokojivé drhnutí může trvat i pár hodin. Zazimování rostlin vede mezi úkony, které spolehlivě rozhodí náladu i naprosto flegmatickým zahradníkům. Proč? Protože je na ně pořád dost času. A je na ně pořád dost času, až se jednou probudíte, a už bude pozdě. Natrefit se do času před příchodem mrazíků není úplně snadné. Protože když začnete moc brzy, budete se muset ještě měsíce dívat z okna na eskymáckou vesnici, kterou jste vytvořili ze zabalených keřů a stromů. Můžete tím u rostlin vyvolat rašení – a to je taky pořádná chyba. Obalit a zateplit se ale ledacos musí. Aby, jak ukáží zimní měsíce, to bylo buď úplně zbytečné – protože zima nebude stát za nic – anebo to bylo úplně zbytečné, protože přišly mrazy jak ze Sibiře. Je to nevděčné a proto tolik neoblíbené.A které etapy podzimního úklidu na zahradě pijí krev vám?Zdroj: DIY.com, thompson-morgan.com, Gardenersworld.com, ČeskéStavby.cz
