Byty a domy jsou často doslova zamořovány toxickými výpary, které mají neblahé zdravotní následky. A působí na nás, i když pravidelně větráme a místnosti nepřetápíme (čím vyšší je v místnostech teplota, tím více toxických výparů se uvolňuje). Mnoho výrobků totiž obsahuje polystyreny, polyestery a polyuretany, PVC, akryly, polyetyleny, ale i formaldehyd, benzen, xylen, toluen a trichloretylen. A právě tyto zmíněné chemikálie představují problém. Některé jsou méně nebezpečné, jiné silně nebezpečné. Některé jsou navíc obsaženy v přípravcích, které v domácnostech běžně používáme (např. xylen najdeme v mnoha insekticidech, trichloeretylen v nábytkářských pěnách a tkaninách, benzen v mnoha čistících a pracích prostředcích apod.). Mezi rostliny, které jsou schopny čistit vzduch od nebezpečné chemie, patří například kroton (Codiaeum variegatum), ledviník (Nephrolepis exaltata bostoniensis), pryšec překrásný (Euphorbia pulcherrima), tenura trojžilná čili tchynin jazyk (Sansevieria trifasciata), zelenec (Chlorophytum comosum vittatum) a anturie čili toulitka (Anthurium andreanum). Ovšem vedle těchto vyloženě zdraví prospěšných rostlin ve smyslu eliminace toxinů z ovzduší existují také druhy, které dovedou vzduch intenzivně osvěžovat. A u mnohých se schopnost „osvěžovaců“ prolíná se schopností „čističů vzduchu“. A co je u těchto rostlin klíčem k osvěžení vzduchu? Samozřejmě intenzivní vůně. Pokud navíc konkrétní rostlina i kvete, bude kromě osvěžování vzduchu a léčbě lidského zraku a psychiky svou zelenou barvou a životadárnou svěžestí také působit silně esteticky právě svými květy. Věncovec květnatý čili pamětnice (Stephanotis floribunda) je jednou z nejpůvabnějších popínavých pokojových rostlin. Ovšem teprve jeho čistě bílé, zvonkovité květy nás nadchnou svou omamnou, sladkou vůní. Velmi pěkně však vypadají i jeho tmavozelené, až 10 cm dlouhé a lesklé listy. Květy jsou velké cca 3 cm a budou nás těšit od jara až do podzimu. Tato rostlina pochází z Madagaskaru a pokud ji necháme pnout po opoře do výšky, vyšplhá se nám až do pěti metrů. Chcete-li ji však naopak umravnit, ochotně snáší tvarování například okolo kruhu či jiného geometrického prostorového útvaru (např. drátěného kola). Věncovec nikdy nevystavujeme přímému slunci, preferuje rozptýlené světlo. Substrát potřebuje stále vlhký, humózní, kyprý a propustný (vhodná je příměs písku). Potřebuje též vlhký vzduch, proto je vhodné pravidelné rosení celé rostliny. Pozor však, používejte zásadně měkkou vodu, nejlépe dešťovou. Ocení také odpařovač, mlhovací fontánu či jiný typ mlhovače, případně alespoň širokou misku s vodou a oblázky, na kterou usadíme květináč. Lze též postavit misku s vodou poblíž květináče a vodu stále doplňovat (resp. měnit, aby se nekazila). Věncovce je dobré přihnojovat jednou za 14 dní hnojivem se zvýšeným obsahem draslíku (běžné hnojivo pro kvetoucí pokojovky či balkónovky). Zajímavým tipem je možnost vyluhování banánových slupek ve vodě, kterou pak svůj věncovec zaléváme. Roztok bude mít vysoký obsah draslíku. Citrusy (Citrus, česky také citroníky, což je nepřesný výraz) představují rozsáhlý botanický rod čeledi routovité (Rutaceae). Jsou dnes natolik oblíbené, že se zakládají kluby takzvaných „citrusářů“. Citrusy pochází z tropické a subtropické jihovýchodní Asie a samotný výraz citrus je starořeckého původu (kedros nebo latinsky cedrus). Byly tak označovány rostliny s vonnými listy a nebo dřevem. A právě vonnými listy citrusy provoní naše obydlí a nakonec i květy a plody. Obzvláště květy citroníků voní velmi intenzivní, až omamně sladkou vůní. Z plodů běžně známe například citróny, pomeranče, mandarinky, grapefruity, limetky a pomela. Tyto nízké, stálezelené stromy a keře lze pěstovat v mobilních nádobách v našich interiérech v miniaturnějších formách. Citrusáři jsou vlastně tak trochu pěstiteli bonsají, ale mnohem větších, než je obvyklé. Listy mají citrusy jednoduché, s hladkým či pilovitým okrajem, v jejich úžlabí se mohou tvořit trny, kvetou půvabnými, nejčastěji bílými kvítky. Velmi zvláštní jsou však právě plody citrusů, takzvaná hesperidia (typ bobule). Jsou tvořené z tuhé vnější kůry (flaveda) různých barev (zelená, žlutá, oranžová až načervenalá, bílá) a měkčího vláknitého obalu (albedo) bílé barvy, ze kterého vyrůstají směrem dovnitř takzvané emergence. Z nich se při zrání tvoří měkká a šťavnatá dužina, ve které jsou uložena semena. Ta však mohou často zcela chybět díky partenokarpii (bezsemennosti – plod se tvoří z neoplodněného semeníku). Dosud dokonce ani není znám přesný počet druhů citrusů, jelikož není ještě zcela vyřešena systematika některých příbuzných rodů rodu Citrus. Prostě existují tisíce taxonů, které se někdy překrývají, mnoho ze známých citrusů jsou vlastně hybridy a dokonce vznikly některé planě rostoucí druhy křížením.Z pěstitelského hlediska jsme si citrusy rozdělili na mandarinky, grapefruity, pomerančovníky, šedoky a citrusy kyseloplodé, přesto však některé citrusy nepatří do žádné z těchto skupin a některé lze jen obtížně zařadit. Třemi původními druhy, které byly hybridizovány do současných, komerčně známých druhů citrusových plodů, jsou mandarinka, pomelo a cedrát. I voskovky jsou intenzivně vonícími pokojovými rostlinami, jejichž květy voní opravdu až omamně. Správný český botanický název tohoto druhu je hoja masitá (Hoya carnosa), jde o listový sukulent který roste často epifyticky a dříve se používal jako protijed proti uštknutí brýlovcem. A též jde o nejčastěji pěstovaný druh rodu hoja. Voskovky rostou velice rychle a vyžadují nejlépe kruhovou oporu (např. drátěný kruh jako u věncovce). Výhony voskovek mohou dosahovat délky až 6 metrů. Na svých dřevnatějících, poléhavých a dlouhých stoncích nesou lesklé, tmavě zelené a dužnaté listy (listový sukulent) se silnou pokožkou a lesknoucí se, jako by byly potaženy vrstvičkou vosku. Listy jsou vstřícné, oválného a mírně zašpičatělého tvaru, dlouhé 5 až 8 cm a široké 3 až 4 cm. Voskovky kvetou od jara do podzimu pětičetnými hvězdicovitými květy, tvořícími polokulovitá květenství. Jednotlivé kvítky jsou v průměru velké pouze cca 1,5 cm, ovšem každé květenství může mít takových kvítků až 30. Plstnatá koruna květu má bílou a nebo narůžovělou barvu, vedlejší korunou je lesklá pěticípá hvězdička s červeným středem. Květy voskovek intenzivně vylučují sladký nektar, na každém kvítku se proto stále tvoří průzračná kapka. Voskovky kvetou po celé léto a vůně květů je až tak silná, že může někomu připadat až nepříjemná, zapáchající. Pozor však, kvalitních květů se dočkáme pouze od dobře vyvinutých rostlin. Voskovka navíc může trpět opadáváním listů i květů, často ji také napadají mšice. Hoja masitá pochází z Číny, Indie a Malajsie. Odborníci přitom nedoporučují používat vžitý český název voskovka, jelikož toto slovo ve skutečnosti pojmenovává rod voskovka (Cerinthe) z čeledi brutnákovité (Boraginaceae). Hoja masitá je tradiční pokojovkou, kterou jsou ozeleňovány stěny i nábytek. Nádherně též v době květu vypadá na květinových stolcích, okenních parapetech a na policích. Hoja přitom nemá velké nároky na pěstování a proto je vhodná i pro pěstitele začátečníky. Gardénie jasmínovitá (Gardenia jasminoides) má nádherné květy, které voní omamnou jasmínovou vůní, podle níž rostlina získala svůj přívlastek. Navíc tato gardénie patří mezi nejčastěji pěstované druhy rodu Gardenia. Pochází z Číny, Japonska, Laosu, Thajska a Vietnamu, kde roste naprosto běžně ve venkovním prostředí včetně přírody. Najdeme ji zde ve světlých lesích, houštinách a pobřežních porostech. Roste těsně na hranici mořské hladiny, ale i na horských svazích až do nadmořské výšky cca 1500 metrů. Lidmi však byla rozšířena do volné přírody na mnohá místa světa, tedy subtropů napříč světadíly. Do Evropy však přicestovala až v polovině 18. století, ale její rozšíření bylo bleskové. Dokonce květy této gardénie se staly oblíbenou dekorací například knoflíkových dírek. V našich podmínkách, tedy podmínkách mírného klimatického pásu, je však lze pěstovat jen jako pokojovku a nebo rostlinu skleníkovou. Nesnáší totiž teploty nižší jak +10 °C. Zajímavostí je, že tato rostlina vyžaduje výhradně kyselou půdu (je vápnostřežná, vápník nesmí obsahovat ani hnojiva a zálivková voda). Hnojíme pravidelně a zaléváme od jara do konce léta, miluje též rosení listů, pozor však na květy, ty rosit nesmíme. Přes léto preferuje rozptýlené světlo, v zimě snese na okenním parapetu či ve skleníku i plné slunce. V době růstu vyžaduje stálou závlahu, nikoli přemokření, v zimě musíme zálivku omezit na minimum. Po nasazení poupat navíc vyžaduje i vyšší vzdušnou vlhkost (proto rosení), jinak poupata opadají a rostlinu začne masivně napadat savý hmyz. Často bývá tato rostlina letněna, přičemž kvete od června do září. Gardénie jasmínovitá tvoří husté, kompaktní, stálezelené keře. V přírodě bývají vysoké až 2 metry, v mobilních nádobách 0,5 až 1 metr. Její šedivé větvičky jsou nejdříve až draslavě pýřité, později pak olysalé a porostlé tmavě zelenými, vstřícně vyrůstajícími listy. Listy mají krátké řapíky a tenké palisty. Čepele listů jsou tuhé, kožovité a velmi dekorativní, mají podlouhle kopinatý, vejčitý a nebo eliptický tvar a mohou být dlouhé až 20 cm a široké až 8 cm.Sladce vonné květy gardénie jasmínovité najdeme na stopkách dlouhých cca 1 cm, které vyrůstají na koncích větviček nejčastěji jednotlivě. Květy jsou oboupohlavné, talířovitě rozprostřené a velké až 4 cm. Jejich kalich je tvořen pěti a nebo šesti okvětními plátky, které mohou být ochlupené i lysé, trojúhelníkovité a špičaté. Koruna má pak stejný počet bílých až světle žlutých plátků, které jsou zaoblené, dlouhé cca 4 cm a tvoří trubku. Plodem je žlutá a nebo oranžová vejčitá bobule, která obsahuje okrouhlá semena. Rozmnožování je však ideální na jaře vrcholovými řízky, nikoli semeny. Tato rostlina je morfologicky značně proměnlivá, vyšlechtěno bylo mnoho kultivarů s různě tvarovanými listy a odlišným vzrůstem, dokonce byly vyšlechtěny i odrůdy plnokvěté s násobnými počty korunních plátků. V tradiční čínské medicíně jsou velmi oblíbené plody tohoto druhu gardénie (léčba zánětů, otoků, horeček, vysokého tlaku, chorob jater a bolestí hlavy). Plody se před konzumací vaří a nebo praží, čímž jsou eliminovány škodlivé účinky a posilovány ty léčivé. Třeba bambus (Bambusa) nejenže pohltí ohromné množství škodlivin, například formaldehydu, ale také zápachů. V likvidaci škodlivin je pak vyloženě géniem zelenec (Chlorophytum), ten obyčejný „blázinec“, který roste jako z vody a navíc má právě i úžasnou schopnost pohlcovat pachy. Dále musíme zmínit toulcovku neboli lopatkovec (Spathiphyllum), který patří v domácnostech mezi nejoblíbenější pokojovky, nepotřebuje ani mnoho světla a zálivy a absorbuje spoustu škodlivin a nepříjemných pachů. I on patří v tomto směru mezi nejúčinnější rostliny, stejně jako takzvaný tchýnin jazyk, tenura či jinak též sanseviera (Sansevieria). Ani on nepotřebuje mnoho vody ani světla (byť světlo miluje) a pohltí doslova, co se dá. Velkým pohlcovačem toxinů a pachů je také břečťan popínavý (Hedera helix), který lze pěstovat s úspěchem právě i v interiéru. Zde je jeho pěstování dokonce ideální, jelikož se nemůže vymknout naší kontrole, jako tomu bývá v zahradách. A nakonec můžeme zařadit mezi účinné pohlcovače také jednu bohatě kvetoucí podzimní květinu, totiž chryzantému (Chrysanthemum).