Tedy – ne snad, že by rostliny upozorňovaly konkrétního člověka, jako třeba kočka domácí, ale již na první pohled prostě poznáme, jak se pokojovým rostlinám daří. A právě listy jsou klíčem k rozeznání zdravotního stavu rostlin opravdu „klíčovým“. Listy pokojových rostlin totiž změní svou barvu nejen, když jim něco chybí, ale když také něco přebývá. Případně se na nich objeví skvrny, začnou se kroutit, schnout a opadávají. Většina pokojových rostlin však nepatří mezi opadavé druhy, proto jsou takovéto změny u jejich listů nežádoucí.Něco jiného je, když se rostlina zbavuje již starých listů a nasazuje nové. Jinak ale mají být listy pokud možno co nejsytěji zelené, případně s výrazným panašováním a jinými kresbami, je-li to pro konkrétní druh a odrůdu typické. Jsou samozřejmě i rostliny, které mají odlišnou dominantní barvu listů než zelenou, jde však více méně o výjimky, zeleň je pro rostliny nezbytná, je znakem chlorofylu (zeleného barviva), bez kterého by nebyla možná fotosyntéza. Pokud nejste zkušení pěstitelé, můžete takový stav hned přisoudit nemocem a škůdcům, ale ve skutečnosti je dost dobře možné, že jste jeho původci právě vy sami. A to špatnou péčí, nedostatečnou a nebo zase nadměrnou. Spolužák mi kdysi vyprávěl, že v dětství strašlivě toužil po džungarském křečkovi. A když jej našel o Vánocích pod stromečkem, měl takovou radost, že jej udusil, umačkal. Prostě neúmyslně zabil. A něco podobného děláme mnohdy s rostlinami. Prvním pravidlem je znát nároky konkrétních rostlinných druhů na pěstování. Tedy substrát, typ a velikost nádoby, přirozené denní světlo, zálivku a hnojení, teploty a případně odolnost vůči průvanu, vlhkost vzduchu apod. Nároky různých druhů rostlin se v těchto směrech dosti liší. A prvním klíčem k úspěchu je znalost původu konkrétního rostlinného druhu a podmínek, jaké má ve své domovině. Například tilandsie opravdu dovedou žít jen z obyčejné vzdušné vlhkosti, takže je nikam nevysazujeme, ale jen zavěsíme a necháme být. Ovšem v suchém panelákovém bytě se také může dost dobře stát (obzvláště pak poblíž topení), že nám tilandsie uschne. A my to dokonce v případě tohoto rostlinného druhu klidně i rok vůbec nepoznáme. Prostě „vyžaduje“ alespoň „nějakou vzdušnou vlhkost“, a když ta není, je ji třeba zvyšovat a rostliny rosit.Jaké jsou tedy nejčastější varovné signály, jaké k nám pokojové rostliny vysílají? Hnědé a suché listy, blednutí a žloutnutí listů, opadávání listů, deformace a kroucení listů, skvrny nebo tečky na listech a absence kvetení. V případě hnědých a suchých listů jde obvykle o nedostatek zálivky. Pokud na rostliny prostě budete zapomínat, máte problém. V tomto případě je třeba napravit svou chybu a pozorovat, zda se zdravotní stav rostlin zlepšuje. Substrát se u většiny druhů udržuje stále vlhký, nesmí však být přemokřený. A na dnech mobilních nádob je třeba mít uloženu drenáž. Materiálů je pro tyto potřeby spousta. Stačí však i jen posbírané kamínky a anebo štěrk, na jemno rozbité kousky starých pálených střešních tašek či cihel apod. Zda je substrát vlhký, poznáme jednoduše tak, že do něj zapíchneme prst (ostatně stejně to dělá každý zahradník i květinář) a vlhkost musíme ucítit. Prst zaboříme do hloubky cca 3 cm. Pokud je tam již substrát suchý, čeká nás zálivka. A jestliže jste opravdu chroničtí „zapomínači“ zalévání, pořiďte si pokojové rostliny nenáročné na zálivku oplývající schopností přežít i delší přeschnutí substrátu. Se sukulenty včetně kaktusů to budete mít obvykle snadnější. Ovšem i tyto rostliny je třeba občas zalít. Je také důležité nechat každou zalitou rostlinu několik hodin pořádně napít a přebytek vody v podmisce poté vylít. Hnědé též mohou být pouze špičky listů rostlin. V takovém případě jde zřejmě o příliš suchý vzduch. Postavte rostlinu i s podmiskou na širší misku s vodou a oblázky, roste listy a zvyšujte jakkoli vlhkost vzduchu v místnosti. Hlavně v suchých panelákových bytech to bývá problém. Ohromnou chybou je také v tomto směru umístění rostlin na okenní parapet nad radiátorem. V takovém případě by mělo pomoci přemístění rostlin jinam. Blednutí a žloutnutí listů bývá způsobeno nedostatkem světla, ovšem v takovém případě je záchrana velmi jednoduchá, stačí rostlinu přemístit na světlejší stanoviště, v žádném případě však ne na přímé slunce, obzvláště to zimní, které je nízko na obloze, bývá za jasných dní ostré a nebezpečné, i když venku zrovna mrzne. Zbarvení listů do žluta však může být způsobeno také nedostatkem živin (hlavně železa Fe a dusíku N), může jít též o zalévání příliš tvrdou vodou a nebo vodou s vysokým obsahem chlóru, který jsme nenechali před zálivkou vyprchat (ne náhodou se má ideálně zalévat odstátou vodou o pokojové teplotě a nejlépe vodou dešťovou, ta prospívá všem rostlinám beze zbytku). Dokonce je vhodné vodu s vysokým obsahem chlóru před zálivkou převařit a nechat vychladnout na pokojovou teplotu. Opadávání listů je do určité míry přirozeným jevem, i listy stárnou a odumírají, ale když nám začnou větvičky stále více řídnout, máme problém. Nejčastěji dochází k pouštění listů u rostlin přelitých. Pokud to zjistíme, je dobré substrát provzdušnit (stačí klacíkem opatrně shora), případně zcela vyměnit za nový, lehce zalít a dále zálivku omezit. Kromě frekvence zálivky je však důležitá také kvalita vody (viz výše). Navíc si je třeba uvědomit, že v době vegetačního klidu potřebuje většina rostlin zálivku výrazně omezit, s výjimkou snad jen těch vyloženě tropických druhů a druhů v zimě (a často právě na Vánoce) kvetoucích. Opadávání listů může být také způsobeno průvanem, je proto třeba vědět, kteří z vašich zelených miláčků jsou na průvan choulostiví. Obzvláště dobrý pozor si musíme dát při větrání za chladného počasí. Vnitřní parapety oken, kterými nejčastěji větráme, je dobré rostlinami neobtěžkávat. Opadávající zelené listy jsou skutečně nejčastěji následkem prudké změny podmínek. A u některých rostlinných druhů stačí i jen několik minut mrazivého vzduchu, čili teplotní šok. Nakonec když v zahradě rozděláte v létě oheň příliš blízko nějaké rostliny, může se stát, že jí ublížíte. Stejný princip, ale opačné rozpětí teplot. Záchranou je vytvoření vhodných podmínek, klid a čas. Rostliny se obvykle vzpamatují. Deformace a kroucení listů bývá způsobeno nevhodnou teplotou, optimální je pro většinu druhů pokojovek, které pocházejí z teplejších krajin, 15 až 23 °C. Chladnější vzduch a průvan způsobují kroucení listů jednoznačně. K deformaci listů též dochází u rostlin milujících polostín, když je dáme na přímé slunce. Pokud se všechny listy stáčejí na jednu stranu, může to být způsobeno také suchým vzduchem, přeschlým a nebo naopak přelitým substrátem a nebo nedostatkem živin (především manganu Mn a hořčíku Mg). Skvrny nebo tečky na listech, případně hnědé či jinak barevné mapy, mohou znamenat popálení od příliš ostrého sluníčka. V takovém případě listy se skvrnami ostříháme a rostlinu přemístíme do polostínu, vzpamatuje se. Suché skvrny bývají též následkem nedostatečné zálivky. Pokud však fleky mokvají a vzdouvají se, jde zřejmě skutečně o napadení chorobou či škůdci. A je třeba vyhledat odbornou pomoc! I v rostlinné říši najdeme tolik nemocí a také škůdců (parazitů), že to vydá na celou rostlinnou „lékařskou encyklopedii“. Pokud nám pokojová rostlina, která má kvést, odmítá nasadit květy, nejčastěji jde o nedostatek světla. Pokud rostlina sice kvete, ale květy rychle uvadají a rychle se pouští, bude zřejmě příčinou klima v bytě. Obzvláště příliš vysoká a nebo naopak nízká teplota a vzdušná vlhkost. Na vině však může být také nedostatek fosforu (P), jehož přidáním rostliny ke kvetení vždy nabudíme. Komplex problémů je ale při absenci kvetení opravdu široký a často je třeba oslovit odborníka. Paradoxně se pak také stává, že naprostému amatérovi vykvete druh, který s obtížemi donutí kvést i odborníci. Inu – i toto pravidlo může někdy platit – lidové rčení totiž říká „čím hloupější sedlák, tím větší brambory“. V takovém případě jděte a chlubte se (máte býti nač pyšní) a hlavně „naštvěte co nejvíce odborníků“.
