Debata o počtu ročních obdobích může připomínat úvodní lekce prvouky, ale přináší mnohem méně samozřejmé odpovědi, než by se na první pohled zdálo. Se čtveřicí jaro, léto, podzim, zima totiž pochodíme víceméně jen „doma“, v našem mírném klimatickém (podnebném) pásmu, který má navíc mile kontinentální akcent. Stačí zamířit o něco více k rovníku, a počet ročních období se mění na dvě (období dešťů, období sucha). Případně si uchovává charakter čtveřice, která ale pravidelně prostřídává jen ono monzunově deštivé a následné suché období. Anebo, jako regionální specifikum některých tropů a subtropů, mohou ona roční období být tři: chladné období, horké období a období dešťů. V Indii, Bangladéši a na Srí Lance běžně školáci napočítají ročních období šest (jaro, léto, monzun, podzim, pozdní podzim s mrazem, zimu). A zapomenout bychom neměli ani na to, že na jižní polokouli patří k nejteplejším měsícům roku prosinec, leden a únor. Proč by na tom mělo záležet? Čistě proto, že většina pokojových rostlin, které doma k potěše vlastního oka pěstujeme, se řadí k místně nepůvodním druhům, exotům, dovezených ze zemí celého světa. Kde „naše“ zima nebo podzim, případně ono dělení roku na čtvrtiny, dost často v seznamu ročních období vůbec nefiguruje. A spousta našich domácích pěstitelských neúspěchů vychází čistě jen z toho, že se na rostliny z tropů a subtropů pokoušíme aplikovat naši zažitou kvartální logiku. Na jaro se kvete, v létě se roste, na podzim padají listy, v zimě se spí. Naše letničky a evropské cibuloviny s tím problém nemají. Ale exotické krásky ano, a snahu napasovat „jejich“ dvě, tři nebo šest ročních období na naše čtyři nesou nelibě. Protože jejich roční období a ta naše se výrazně liší. Například průměrná roční teplota v tropech neklesá pod 18°C, zatímco u nás se v zimě může pohybovat v -5° až -10°C. To je něco, co přirozeně neustojí. A s čím se naštěstí v našich vyhřátých domácnostech nepotkají. Jejich „zima“ je jiná. Rostliny tropů a subtropů pochopitelně také zažívají, byť ne tak dynamicky, pro další růst nezbytnou fázi zklidnění, útlumu, dormance. Obvykle je může nastartovat období vytrvalých dešťů anebo chladného „vyfoukaného“ sucha, a s nimi třeba i mírné ochlazení (pořád ale neklesáme pod 18°C), nicméně hlavním projevem této klidné sezóny na život rostlin je krátkodobé omezení přísunu živin z půdy a často zvýšení relativní vlhkosti vzduchu. To jsou klidové podmínky, které musíme – pokud chceme dopřát exotickým rostlinám u nás doma zdravý růst – dopřát. Aby si mohly odpočinout a připravit se na další sezónu. Je ale základní chybou v logice pěstitele exotických pokojovek myslet si, že naše zima je stejná jako zima v tropech. Pokojovky ze vzdálených krajů světa sice odpočinek potřebují stejně, jako ty naše evropské, ale dělají to – protože jejich zima je jiná - jinak. Obdobím půstu, omezeného příjmu živin. Exotické pokojovky (což jsou v podstatě všechny, které doma máme) přes podzim/zimu hnojíme a zaléváme výrazně méně kvůli tomu, že jsou na to zvyklé ze své domoviny. Nikoliv proto, že za oknem naší vyhřáté domácnosti padá listí ze stromů a sníh s deštěm. Jestli něco rostliny něco nemají rády, tak změny náhlé a šokové. Proto by i podzimní odvykání pokojovek od pravidelného přísunu hnojiva mělo mít pozvolný charakter. Dávka by se postupně měla začít snižovat na konci srpna. Například z jedné dávky týdně na jednu dávku za 14 v září, abychom v říjnu už jenom jednou z kraje měsíce „opepřili“ půdu, a tím proces umělého výkrmu ukončili. Rostlina se zvolna „zatahuje“ sama do sebe a snaží se uvést do klidové fáze, o další výživu moc nestojí. V lepším případě bychom tak hnojivo jen promrhali, v horším bychom mohli klidovou fázi přetlačit a stimulovat bujný růst. Který by ale rostlinu neodpočatou silně vyčerpával.Se zálivkou je to pak podobné. A vlastně je na tom dobře vidět ona chyba v naší zažité zimní logice: nedá se totiž říct, že by u nás na podzim pršelo méně. Naopak. Proč tedy pokojovkám dopřáváme méně vody? Jsou totiž uvyklé, že v tropickém období dešťů je lepší utáhnout kohout vlastní žíznivosti. Menší příjem vody pak odpovídá nižšímu příjmu živin. Příliš mnoho vody by jejich rostlinná vlákna učinila křehká, oslabená (vodnatá). A savý kořenový systém rozměklý, náchylný k dalším poškozením. Proto si o vodu, která je stejně v nadbytku, neříkají. Vděčně docení, když je jejich půda „o trochu sušší“ než je běžně zvykem. Kořeny samozřejmě nesmí prosychat a půda hrudkovatět, ale preferovaná zálivka je obvykle 2x méně častá (anebo jen v polovičním objemu, raději méně). Neznamená to ale, že o vodu vůbec zájem nemají. Vlastně, budou rády, když jim „monzun“ připomenete častějším rosením listů. Ovšem rozumně, tak, abychom tím nevyvolali plíseň a hnilobu. Někdy se vyplatí je třeba dva týdny vůbec nezalévat, a pak jim dopřát krátkou sprchu ve vaně. Trable pokojovek tím nekončí, a vina jde na vrub komplikovaným podmínkám v našich domácnostech. Na podzim začínáme a v zimě pak vrcholí topná sezóna. Pokojovou teplotou místnosti vyhřáté na 24°+C dáváme pokojovkám naprosto protichůdný signál. A to že, tropické léto je tady a je čas vstávat, sotva se začaly ukládat k odpočinku. Není divu, že jsou pak zmatené, zvlášť když v domácnosti máme trvale suchý vzduch. A pokud se pokouší tuhle informaci o okolních podmínkách aktualizovat podle míry dostupného světla? Toho je u nás v podzimních a zimních měsících skutečně málo. Jedna skutečnost tedy nahrává „zimní strnulosti“, druhá hraje proti. Jak se v tom pak mají vyznat? Výsledkem pak není ta opravdová a žádaná pauza v růstu rostlin, ale jen období nekvalitní přestávky, podobné desetiminutovce na tvrdém gauči, které se nedá porovnávat se skutečným ozdravujícím spánkem. Která rostliny vyčerpává a oslabuje, což je pak znát na jejich kondici. Jsou pak také snadnější kořistí pro nejrůznější škůdce. Předně tomu neříkejme podzim/zima, a nezapomínejme na to, že většina z takových exotů opravdu nečeká, že by pro ně teploty měly klesnout pod 18 °C. Současně by ale neměly stoupat nad 22+ °C, aby jim to moc nepřipomínalo léto. Bude to chtít silně (nejméně o 50 %) utáhnout zálivku. Substrát má být sušší, ale u kořenů by nějaká vlhkost zůstat měla. Nechceme je usušit. Postupně úplně vyřadit přísun hnojiv, aby jim příliš výživná půda nekazila odpočinek. Určitě se snažit jim dopřát maximum světla (protože přes zimní měsíce jsou u nás světelné podmínky oproti tropům žalostné), a vyvarovat se příliš suchému vzduchu. S tím pomůže rosení. Vidle do toho pochopitelně hážou tropické rostliny, které útlum v růstu nezažívají. Lopatkovce, zamiokulkasy, banánovníky, fíkusy. Ty přirůstají celoročně, jsou zvyklé na šero v podrostu a vyhřátá zimní domácnost je pro ně letním pralesem. Ty zalévat a hnojit můžete normálně, celoročně. Dokonalý recept na to, jak se dobře mezi podzimem a zimou postarat o pokojovou rostlinu ze vzdálených světadílů, je vlastně prostý. Nespokojte se minimem informací, které vám o rostlině shrnuje cedulka na květináči. Zasedněte ke knihám a internetům, a podívejte se, jak to vypadá tam, kde přirozeně roste a jaké tam panují podmínky v průběhu roku. Kromě toho, že tam nejspíš neznají „naše“ čtyři roční období ve své pravidelnosti, se dozvíte mnohé o tom, jak vaši zelení chovanci tráví své období klidu.
