Pepřince (Peperomia) se drží již delší dobu na špici v oblíbenosti mezi pokojovými rostlinami. Jsou to vlastně takové rostlinné celebrity. Hlavním důvodem jsou minimální nároky na pěstování spolu s jejich pěkným vzhledem. Nejznámějším druhem je přitom pepřinec tupolistý (Peperomia obtusifolia). Pepřinců (Peperomia) se však v přírodě vyvinulo na 1000 druhů, jako pokojovky pěstujeme třeba Peperomia caperata nebo Peperomia argyreia. Většina z nich pochází z Brazílie, konkrétně Amazonie. Zde rostou pepřince na stromech jako epifyty, případně jako velké koberce kořenící v půdě pralesa. Další druhy pochází z jižních částí Ameriky a některé jsou svým původem dokonce Afričankami. Tyto keříkovité rostliny s neobyčejným květem podobným tenké svíčce se paradoxně hodí i do bytů se suchým vzduchem, byť pochází z tropických deštných lesů, kde je vzdušná vlhkost enormní. Skutečně jim sice zvýšení vlhkosti vzduchu v místnostech prospěje stejně jako rosení, ale obejdou se bez toho i delší dobu. Patří tedy mezi nenáročné pokojové rostliny, které jsou doslova ideální do obydlí vytápěných pomocí radiátorů. Stačí občas rosit a víc není kromě zálivky třeba. Navíc dovedou ze vzduchu filtrovat především formaldehydy, což je dobrá zpráva pro každého, kdo má doma například dřevotřískový nábytek (formaldehydy se z něj uvolňují do ovzduší). Lepší je začít tím, co nepotřebují. Kromě vlhkého vzduchu, byť je tento fakt dosti paradoxní, nepotřebují také dostatek světla, což ale již paradoxní není. V deštných pralesích se jim nadbytku světla také nedostává. Všude okolo sebe a nad sebou mají mnohem statnější konkurenty, kteří se doslova „derou“ za světlem. Klidně snesou i napůl zastíněné schodiště, tmavší chodbu, koupelnu s malým okénkem, okenní parapety orientované na sever apod. Vyloženě nesnáší přímé slunce, nesnesou však také trvale naprostou tmu. Počítejte též s tím, že v naprostém stínu porostou dlouhé výhony a úzké listy. Vždy též platí, že druhy s pestrými listy vyžadují více světla než ty čistě zelenolisté. Pepřince vyžadují teploty okolo 21 °C (běžně stačí 18 až 20 °C.), v zimě snesou teploty 16 až 18 °C (pod 16 by neměly klesnout nikdy). V létě potřebují dostatečnou zálivku, obzvláště za vyšších teplot v místnostech. Jinak ale spíše snesou občasné přesychání substrátu než přelévání a trvale přemokřenou půdu. Na dno květináče je proto dobré dát drenáž. Zaléváme přitom vždy měkkou odstátou vodou o pokojové teplotě.Substrát volíme lehký, se značnou příměsí rašeliny a také písku. Nic pak nikdy nepokazíme rosením, vyšší vzdušnou vlhkost pepřince milují, byť přežijí bez problémů opak. Od března do srpna (v období aktivního růstu) je pak třeba hnojit nejlépe tekutým hnojivem, stačí však jen jednou za dva až tři týdny, přičemž volíme raději jen poloviční koncentraci hnojiva. A pozor, pepřince vyloženě nesnáší kromě chladu i průvan. Mladé rostliny pepřinců je třeba přesazovat každé jaro, starší rostliny již jen jednou za 2 až 3 roky. Přesazování do zcela nového substrátu pepřincům prospívá. Volíme přitom vždy jen o trochu větší nádobu. Množit je pak můžeme stonkovými a nebo listovými řízky, které zapícháme do směsi písku a rašeliny, přičemž substrát udržujeme stále vlhký. Vhodné je též malé pařeniště, resp. miniskleníček. Nové rostlinky nám pěkně zakoření do 14 dní. Ochotně nám pepřince zakoření i ve vodě. Množit lze dokonce i pomocí upadlého lístku, stačí jej ponořit na 3 až 4 týdny do vody, kde nám zapustí kořeny. Poté rostlinku opatrně vysadíme do malého květináčku a její kariéra začíná. Zakrátko se objeví nové lístky a máme vyhráno. A již za cca měsíc můžeme začít přihnojovat. (stačí běžná hnojiva pro stálezelené pokojové rostliny). Stonkové řízky vybíráme se dvěma až čtyřmi lístky. Řezem navíc zahustíme mateřskou rostlinu, přičemž získáme mnoho dceřinných. Pokud pak sesadíme více menších rostlinek dohromady, získáme krásně kompaktní porost. Pepřinec vlastně napadají pouze svilušky, případně ještě háďátka, ale ne již v takové míře. Svilušek se nezbavíme jinak než mechanicky, případně pomocí insekticidu. Právě proti sviluškám také pomáhá pravidelné rosení, které na rozdíl od pepřinců vyloženě nesnáší. Pokud začnou vašemu pepřinci padat listy, je třeba zvýšit zálivku, hniloba na kořenech a stoncích je naopak způsobena substrátem přemokřeným. Hnědé skvrny na listech jsou většinou znakem popálení od sluníčka, obzvláště po předchozím rosení, kdy působí kapky vody jako zvětšovací sklíčka.