Do začátku tohoto textu si můžeme naservírovat tzv. hygienickou hypotézu. Dosud nedoloženou, byť velmi slibně vypadající teorii o tom, že nedostatečná průvodní expozice, vystavení nejrůznějším infekčním činitelům v raném dětství, nám může v dospělosti škodit. V hodně zjednodušeném principu jde o to, že když se budeme snažit organismy našich ratolestí držet v až přílišném komfortu sterilního prostředí, jejich imunitní systém tím nezíská dostatečné podněty pro vlastní rozvoj obranyschopnosti. Tedy, že z takových dětí ze skleníku vyrostou k nemocem stále dost náchylní dospělí. Jenže právě s tímhle čitelným zjednodušením se pojí komplikace. Hygienická hypotéza totiž staví především na poznatcích týkajících se střevní mikroflóry. Především tedy na nejrůznějších symbiotických mikroorganismech, kteří mohou být našemu zdraví a trávení prospěšní. V určité rozumné koncentraci. A jejich absence, vynucená například častým požíváním antibiotik (které dost neselektivně hubí veškerou mikroflóru a činí náš zažívací trakt hygienicky sterilní), pak může vést k oslabení a rozvoji nejrůznějších alergií, ekzémů, astmat. Což smysl tak nějak dává, a hygienická hypotéza se tu jeví být pravdivá. Současně ale vidíme, že děti, které svá první léta tráví kontinuálně nemocné, obvykle nedospějí zrovna k bezproblémovému zdraví v dospělosti. Přílišná expozice infekčním činitelům jim tedy zrovna neprospěla. Klíčová tu tedy bude nějaká nejasně nastavená úměra. Podobně třeba jako u otužování. Pravidelných pár desítek vteřin studené vody vás po čase posílí, a na své odolnosti proti podzimnímu nachlazení to nejspíš sami poznáte. Ale jednorázové nečekané promoknutí až na kůži v ledové vodě vás pořád dostane do peřin. Hygienická hypotéza staví na tom, že mírná expozice, kontakt imunitního systému s cizorodými prvky, může aktivitu obranných složek organismu podpořit. Chcete-li otužit. Zatímco absence podnětů vás může časem zradit. Jen to trefit tu rozumnou míru. To, že degustace hlíny z květináčů, překousnutí první žížaly nebo ráchání se v bahnité kaluži k dětství tak nějak patří, asi vnímáme (s nelibostí těch, kteří to pak budou prát a uklízet) všichni. Dá se to přežít, není důvod k panice. Snaha potlačit do důsledku i ty nejmenší projevy „nečistotnosti“, přílišná starostlivost a péče, se pak může obrátit z dobrého ve špatné. Přečtěte si více o tom, jaké další moderní výdobytky nám doma škodí. Ovšem prosté zobecnění, a tedy, že příliš čistoty škodí zdraví, neodráží celou pravdu. Navíc se tu poměrně volně zaměňují vazby a vztahy mezi špínou - nečistotami, bakteriemi, čistotou - čistotností a hygienou. A je z toho pak velké zmatení jazyků a pojmů, jako pod Babylonskou věží. Takže jak se v tom vyznat? Hygiena je souborem prevence infekčních onemocnění. Zásadní a důležitá věc. Čistotnost je spíše volným rozvedením zásad hygieny, často až do přehnaných extrémů. Záležitost, která za určitých okolností může být zdraví neprospěšná až škodlivá. Osobně se tedy vymezit proti přehnané čistotnosti je spíš v pořádku, zatímco vymezit se proti hygieně určitě v nepořádku. Jaké činnosti jsou v domácnosti z hlediska hygieny skutečně rizikové, a tudíž byste je podceňovat skutečně neměli? Asi nejzásadnější roli hraje příprava jídla, pokrmů. Omytá zelenina, čisté prkénko na krájení, vycíděné nože – jiné na maso a jiné na zeleninu nebo pečivo. A hlavně umyté ruce. I prostá manipulace s potravinami je totiž z hlediska hygieny zásadní, a platí to i pro pojídání syrové zeleniny a ovoce. Dvojkou v seznamu hygienicky riskantních činností je cokoliv spojené s defekací. Pobytem na toaletě. Dá se čekat, že tady nikdo s mytím rukou nezaváhá. Co už ale většina lidí „vynechává“ je hygiena spojená s kašláním a smrkáním. Popravdě, když jsme nachlazení, měli bychom přidat na omývání rukou a obličeje. A zrovna tak, když pečujeme o někoho s takovou nemocí. I když je to „jen chřipka“, pořád je to infekce. Likvidace domácích odpadů, vynášení koše a manipulace s popelnicí? Ano, i to jsou z hygienického hlediska rizikové činnosti, které si o následné mytí rukou říkají. Stojí ale až na samém konci žebříčku. Mnohem riskantnější je například manipulace se špinavým prádlem a povlečením a čištění domácích zvířat (potažmo jejich nočníků). Tohle vše představuje soubor činností, kde se vyplatí si za zvýšenou hygienou stát, protože jde o opravdu zdraví. A kde už je to o čistotnosti a tedy spíš zbytečnostech? Tyto činnosti už tolik rizikové nejsou a není nutno je přehánětStírání prachu z polic a pod skříněmi, čištění dlaždic na stěnách, leštění nábytku, umývání oken, zametání a vysávání. Činnosti, kterými trávíme poměrně dost času, ale kromě estetické přidané hodnoty moc praktického významu nemají. Likvidujeme při nich totiž nečistoty, ale ne třeba bakterie. Nehledě na to, že bakterie osidlující povrchy stěn nebo podlahy v bytě nepatří zrovna k takovým potenciálně infekčním úderníkům, jako bakterie zahlodané do prkénka na krájení masa. Cíleně zbavovat bychom se často neměli ani běžných bakterií v domácnosti. Zdroj: ČeskéStavby.cz, RSPH.org.uk