Muškáty prostě nemusíme kupovat každý rok znova, pokud je vhodně zazimujeme, uchováme kvalitní rostliny do dalšího jara, navíc si další snadno namnožíme z řízků, které se uchytí a zakoření velmi ochotně. Nejprve je ale třeba o muškátech čili pelargoniích (Pelargonium) trochu něco vědět.Jejich původní druhy pochází hlavně z jižní Afriky a muškáty jsou proto teplomilné, do Evropy se dostaly až okolo roku 1700 a od té doby vzniklo křížením několik základních skupin hybridů. Další šlechtění těchto hybridů pak přineslo ohromné množství nových odrůd. U nás jsou nejznámější pelargonie břečťanolistá (Pelargonium peltatum), páskatá (Pelargonium zonale) a velkokvětá (Pelargonium grandiflorum). A právě vlastnosti těchto druhů se trochu liší. Muškáty břečťanolisté (Pelargonium peltatum) představují tradiční převislé muškáty, jakými běžně zdobíme své balkóny, okna, terasy a pergoly. Z tohoto typu muškátů nám nejvíce nakvetou odrůdy s jednoduchými květy, nejvíce pak trpí květy druhů plnokvětých, jelikož za vydatnějších dešťů nasáknou vodu a začnou uhnívat a opadávat. Proto je lepší jejich umístění např. pod polykarbonátem zastřešenou pergolu či jinak chráněné stanoviště. Jinak jsou tyto muškáty ideální také do závěsných nádob.Muškáty páskaté (Pelargonium zonale) si získaly své jméno díky tmavému pruhu na listech, který má různou intenzitu ve smyslu výraznost. Tyto druhy mají pevné a dužnaté stonky, větší květy než druhy břečťanolisté, jejich květy mají různé barvy a mohou být jednoduché i plné.Muškáty velkokvěté (Pelargonium grandiflorum), jinak též anglické, vyžadují pro své kvetení vyrovnanou délku dne a noci a také nižší teploty (cca 8 až 15 °C). Květy proto zakládají na podzim a na jaře, během léta pak pouze postupně dokvétají a již nenasazují nová poupata. Nezbytným předpokladem zimování všech typů, druhů a kultivarů muškátů je chladné prostředí (cca 5 až 15 °C) a světlé stanoviště. S přípravou muškátů na zazimování je přitom třeba začít již na konci léta, kdy muškáty přestaneme hnojit hnojivy, která podporují bohatý růst a nakvétání a začneme s aplikací hnojiv podporujících vyzrávání rostlinných pletiv. Tato hnojiva obsahují kromě jiného důležitý podíl draslíku (K). Takto hnojíme jednou za týden až alespoň čtrnáct dní přibližně do půlky října. Na zimní stanoviště pak rostliny přemístíme těsně před příchodem prvních mrazíků. Zároveň musíme rostliny hluboce a nekompromisně seříznout. V zimě pak muškáty již pouze několikrát mírně zaštípneme. Před zazimováním též odstraníme staré a suché listy a zdřevnatělé výhony, zároveň muškáty zkontrolujeme, zda nejsou napadené chorobami a škůdci. Zazimováváme a řízkujeme pouze zdravé a nebo alespoň již vyléčené rostliny.Nevhodné podmínky zazimování (příliš tepla či příliš málo světla) poznáme podle světlých nových výhonů, ty jsou navíc vytáhlé, lámou se a nevytvoří nám květonosné výhony. Prostě jsou nepoužitelné. Takové jedince je třeba nekompromisně zastříhnout, přemístit na vhodnější stanoviště a nechat znova obrazit.V zimě je také třeba zásadně omezit zálivku, substrát by dokonce neměl být trvale vlhký, mezi jednotlivými zálivkami mu musíme umožnit částečné proschnutí. Množením patří muškáty mezi ty druhy rostlin, u kterých se nám ochotně chytne snad každý řízek. Řízkovat můžeme začít již na konci léta, ale také až na jaře. Letní a podzimní řízkování je vlastně ideální, jelikož rostliny do zimy dobře zakoření, v zimě nám dostatečně narostou a na jaře nám pak dříve nakvetou. Navíc musíme při zazimování muškáty hluboce seříznout a tak získáme dostatek hmoty pro řízkování, aniž bychom s řízky zbytečně plýtvali. Přes zimu pak rozvíjející se řízky několikrát zastřihneme.Přečtěte si také tento článek o tom, jak pěstovat muškáty. Optimální jsou řízky dlouhé cca 10 cm a s dvěma či třemi listy na vrcholu. Spodní část řízku seřízneme mírně šikmo těsně pod očkem, řízky pak necháme den až dva zaschnout a pak je zapícháme do malých květináčků se substrátem určeným pro množení rostlin. Substrát musí být lehký a vzdušný (např. směs rašeliny a písku 1:1). Pro zakořeňování muškátů jsou ideální teploty okolo 20 °C, proto umístíme při podzimním řízkování řízky na teplejší stanoviště než zazimovávané rostliny. V případě Pelargonium zonale a Pelargonium grandiflorum je optimální použít vrcholové řízky, které pokračují po zakořenění hned rychle v růstu, u stonkových řízků čekáme na vytvoření pupenů. V případě Pelargonium peltatum můžeme k řízkování použít prakticky jakékoli přiměřeně vyzrálé části stonku. Nesaháme pouze po těch nejstarších a zdřevnatělých, ale ani po nejmladších, které jsou nevyzrálé a měkké.
