Žádný učený z nebe nespadl a i ti největší mistři museli někdy začít. Zahrádkaření vyžaduje určitý cit, estetické cítění, ale také kladný vztah k fyzické práci, půdě a přírodě. A nakonec i nějaké ty teoretické znalosti a praktické zkušenosti a dovednosti. Všeho však dočasu. Pamatuji si začátek 80. let, kdy okolo měst vyrůstaly další zahrádkářské kolonie (dnes zde rostou satelity a na zahrádkářské kolonie mnohde útočí radní spolu s developery) a my jsme se taktéž k jedné takové zahrádce nějakým způsobem dostali. Jak, to opravdu nevím, chodil jsem na první stupeň základní školy. Tenkrát se však doma náhle (tuším o Vánocích) objevila kniha „Zahrádkářův kalendář“. Mnoho set stran, drobná písmenka a spousta čísel, kresby, fotografie, grafy, tabulky. Tenkrát jsem ještě nechápal rozdíl mezi zahradníkem, zahrádkářem, zelinářem, ovocnářem a dalšími specializacemi „životadárného sdružení pěstitelských oborů“. Hrozně mne ale rozčilovaly víkendové galeje na kusu půdy, která se zdála býti neobdělatelnou (samý jíl). A tak nějak začal můj budoucí koníček – nechutí a nenávistí. A také spoustou komářích a jiných „bodanců“, mozolů, úžehů a bláta. Nic pro malého kluka. A zde je možné navázat první radou. Nikdy si toho neberte na svá bedra naráz až příliš. Prostě to na začátku hlavně nepřežeňte s rozlohou pěstebních ploch, množstvím stromů a keřů, velikostí obdělávané části zahrady. Nové záhony, stromy, pařeniště, skleník apod. lze přidat kdykoli v budoucnu. Pokud si člověk začne zahradničení pomalu osahávat, teprve zjišťuje, co jej baví, k čemu má vztah, co chce dělat a čemu se určitě vyhne. Například ne každý může býti zelinářem. Ostatně o tom psal již Karel Čapek v Zahradníkově roku, sám zelinaření nesnášejíc. Nakonec měl dle svých slov problém i jen s konzumací vlastních výpěstků ředkviček, aby je nemusel vyhazovat (možná však šlo pouze o nadsázku). Stejně tak se ne každý naučí správně prořezávat a udržovat ovocné stromy, je však možné si na některé práce najmout odborníka a nebo alespoň požádat souseda o pomoc. Přátelství zahrádkářská bývají pevnější a vřelejší než jiná. Začněme tedy rozlohou pěstebních ploch. Záhony o celkové ploše do cca 50 m2 by neměly být problémem ani pro začátečníka. Nikdo však netvrdí, že v zahradě vůbec musí nějaké pravidelně obdělávané záhony být. Tedy alespoň na začátku. Stačí trávník, zpevněné plochy a cesty, nějaké okrasné stromy a keře, květiny a hlavně mulč okolo nich či na celé ploše okrasné výsadby. A je již jedno, zda pouze z dřevní kůry, štěpky a nebo i oblázků či štěrku. Pokud však chcete již od začátku úrodu zeleniny a bylinek, nejde o nic ponižujícího. Nakonec pokud my sami víme, jak o zahradu pečujeme, máme největší jistotu, co vlastně konzumujeme a do jaké míry to vůbec může být zdravé. Pouhá nálepka „BIO“ v obchodech a na tržnicích obvykle nestačí. Na pouhých padesáti metrech čtverečních lze vypěstovat dostatek čerstvých „pochutin“ pro běžnou rodinu. Hlavně je důležité to s pěstováním konkrétních druhů zeleniny a bylinek nijak nepřehánět a vše, co si vypěstujeme, dokázat nějak využít. Celkem rychle to pak poznáme i podle stavu peněženky (resp. bankovního účtu). Dokud nemáte praktickou zkušenost s tím, kolik času které plodiny zaberou a jaké mají nároky, nemá smysl to s pěstebními plochami přehánět. Ano, později můžeme zjistit, že se neobejdeme bez záhonu s jahodami či jahodové pyramidy, bylinky můžeme později přesunout na bylinkovou spirálu a až si dostatečně osaháme to nejdůležitější, lze se pustit třeba i do skalky a postavit si skleník. Chvátat ale nemá smysl a chtít vše naráz by mohlo představovat ohromný jednorázový nápor na naši fyzičku i peníze. Jestliže se nám pak první „rozumná“ sezóna vydaří k naší spokojenosti, lze v dalším roce rozšiřovat... Hned dalším v pořadí je množství pěstovaných druhů a počet rostlin od každého z nich. Nechat si bylinkový záhon doslova „zaplevelit“ mátou, které se pak těžko zbavíte, pustit maliny z uzdy a přít se pak se sousedem, na jehož zahradu začnou kořeny maliníků organizovat podzemní nájezdy, to dovede každý. Všeho je prostě třeba s rozumem. Nakonec záhony nemusí být klasické, nějak ohraničené, mírně vyšší než je rovina terénu. Velmi praktickým řešením jsou záhony vyvýšené. A nemusí být zrovna příliš velké a nemusí jich být mnoho. Důležité jsou také rozestupy rostlin a obzvláště v případě trvalek, které se rychle rozrůstají a každým rokem mohutní. Výborným řešením pro začínající „zelináře“ je využít druhy s krátkým vegetačním obdobím, které vyséváme a vysazujeme postupně, aby nám umožnily postupnou sklizeň. Je prostě dobré přijít do zahrádky a vždy si odnést něco čerstvého. Určitě se na začátku nepouštějte do pařeniště a časných výsevů, do zimního pěstování a sklizní ozimé zeleniny, do broskvoní a meruněk, aniž byste dosud dokázali zvládnout jabloně. Začínáme tím jednodušším a se zaručenějším efektem. Velice praktické jsou též krátké záhony a nebo naopak dlouhé a úzké. Třeba dlouhá řádka fazolí a hrachu určitě nezklame. Navíc ji lze v popředí doplnit třeba mrkví. Určitě nezačínejte přípravou (rychlením) sadby. V prvním roce se vyplatí si pořídit kvalitní sazenice. Už jen proto, že vidíte, jak mají vůbec vypadat, jak které druhy rychle rostou a jaké mají nároky. Čili papriky, rajčata, okurky, cukety, dýně, kedlubny, květák, to vše si v prvním roce kupte v podobě zdravých, silných sazenic. A pokud vám někdo daruje nějaké osivo, poraďte se s ním, určitě bude vědět, jak na přípravu sadby… Není nad radu zkušeného a zvídavost. Dozvíte se třeba, že pěstování mnohé zeleniny může začít již v lednu, samozřejmě však v teple. Ze začátku též určitě volíme nenáročné druhy rostlin, ty náročnější si necháme až na později. Nějaký ten rok zkušeností s pěstováním druhů nenáročných to určitě chce. Volíme tedy druhy, kterým stačí úrodnější půda (často je ji třeba na pozemek navézt), zálivka a pletí, případně zamulčování. I v případě bylinek volíme takové trvalky, které snadno přežijí tuzemské zimy, a které mají na pěstování minimální nároky. Navíc lze v dnešní době vsadit i na kultivary, které jsou odolnější vůči chorobám a škůdcům. Z bylinek určitě neuděláte chybu tymiánem, šalvějí, mátou, meduňkou, levandulí, dobromyslem, rozmarýnem, pažitkou, libečkem či listovou petrželí. Levandule navíc vypadá pěkně i jako okrasná květina. Nakonec i v případě okrasných trvalek a letniček volíme nejprve druhy s co nejmenšími nároky na pěstování. Velmi snadná je pak pro začátek listová zelenina, čili saláty, špenát, mangold, ale i pažitka, kterou jsme výše tak trochu neprávem zařadili mezi bylinky. Můžeme ji průběžně sklízet (otrhávat) po celou sezónu. A třeba takový špenát vydrží až do příchodu mrazů a ten ozimý můžeme sklízet i dlouho poté, co se s námi rozloučí podzim. Alfou a omegou každé zahrady je zálivka a dostatečný přísun zálivkové vody. Ideální je samozřejmě sbírat ze střech dostatečné množství vody dešťové, která nejlépe prospívá všem rostlinám. Včetně krasavkyň pokojových. Pokud však nemáme na zálivku dostatek času, bude třeba investovat do závlahy automatické. Pokud zahradu teprve zakládáme, je to zcela ideální okamžik pro zapuštění zavlažovacího systému do země. V budoucnu by nás to již mohlo mrzet. Jde sice o finančně náročnější řešení, ovšem pomocníkem je automatická závlaha báječným. Tedy pokud máme dostatek vody. V každém případě je však třeba se rozhodnout, zda chcete zahradničit a nebo především vlastnit pozemek, na kterém budete hlavně relaxovat. V druhém případě se může jevit jako ideálním řešením svěření realizace zahrady zahradníkům. A mnozí si pak rádi zaplatí i za průběžnou péči. Zdroj foto: Shutterstock
