Zahrada bez stromů, to je snad možné nazvat až ignorantstvím a neúctou k přírodě. A opravdu snad neznám okolo nikoho, kdo by svou zahradu nezútulnil právě stromy, nezlepšil její klima. Tedy až na výjimky, které obvykle představují majitelé nájemních ruin, kde není v zahradě vůbec nic než hromady nepořádku a nájemníkům je zakazováno na pozemek byť jenom vstoupit. Tím se však nelze inspirovat. I obce se snaží průběžně doplňovat obecní zeleň právě v podobě dřevin a tedy i stromů. Stromy jsou základními konstrukčními prvky zahrad a jejich správná volba není vůbec snadná. V každém případě je třeba rozlišovat pojmy jako malá a velká zahrada, ovocný sad, alej a nebo park. Platí obecné pravidlo, že na menších plochách je lepší dát přednost listnáčům a to ještě menšího vzrůstu, jelikož jsou oproti jehličnanům takzvaně „průhlednější" (koruna není tak hustá) a též zaberou méně místa. Ovšem prodávají se i kultivary jehličnanů a řezem upravované sazenice (něco na způsob bonsají), které se hodí právě i do menších zahrad. Stromy můžeme vysazovat samostatně jako solitéry a nebo naopak v působivých kompozicích. To je však jen začátek úvah. Jinak osázíme dřevinami zahradu u moderní novostavby, jinak zahradu staročeské chalupy, kde velí jistá tradice. Jinak předzahrádku, kam lze též zvolit alespoň jeden solitérní strom kvůli stínu. Instalujete jednu lavičku a důchodu je požehnáno. Českou klasiku zastupují alespoň tři až čtyři jabloně (nejméně však dvě), dvě hrušně, třešeň, alespoň tři švestky, případně i višeň. Na větší zahradu se pak vysazuje ořešák královský, který zabere spoustu místa a po mnoho desítkách let nabere ohromných rozměrů, od věci nejsou lísky, které se nesmí vysazovat samostatně, abychom se dočkali plodů, a které snesou i hlubší stín, bez černý, který spíše řadíme mezi keře, a jehož nejběžnějších škůdců – mšic - se nemusíme bát, jelikož se specializují právě na bez. Za pokus pak stojí například i jeřáby. Na jihu Moravy jsou nepostradatelné meruňky a případně i broskvoně a kdouloně. Zapomenout nesmíme také na keře s drobným ovocem (angrešt, rybíz, maliny, borůvky, a brusinky), to však již nejsou stromy. Ovšem taková domácí rybízová marmeláda je neuvěřitelná lahůdka. Mnoho lidí však již dnes na ovocné stromy na zahradě (resp. vůbec na užitkovou část zahrady) zcela rezignuje a zaměřují se výhradně na dřeviny okrasné. A kdo je okouzlen například japonským stylem zahrad, nesmí zapomenout na vhodnou kombinaci okrasných opadavých i stálezelených listnáčů a jehličnanů. A také na to, že japonské klima je dosti široké – od vysokých hor s tvrdými zimami až po subtropy. Kromě velikosti zahrady též musíme řešit klima. Ve vyšších polohách a ještě k tomu v zahradách otevřených do krajiny a tedy i mrazivým větrům, je třeba volit dřeviny zásadně otužilé, které se hodí pro místní klima. Ovšem na jihu Moravy lze experimentovat i s druhy subtropickými. Například s fíkovníkem. Je zajímavostí, že třeba popínavé aktinidie nesoucí plody zvané kiwi, sice vnímáme jako cizokrajnou dřevinu z teplých krajin, plodící jedince jsem však viděl i dosti vysoko v Alpách, pnoucí se po stěně horské boudy. V úvahu též můžeme vzít mírný průběh zim posledních let, ovšem i tak je pěstování teplomilnějších dřevin dosti rizikové a mnohým přinese jen promarněné investice. Pokud chcete nějakou teplomilnou dřevinu vyzkoušet, zvolte ji jen jako doplněk kompozice, bez kterého se zahrada obejde, jestliže by se „odebral do věčných lovišť“. V každém případě je skutečně nejobtížnější volba vhodných dřevin do malé zahrady. Na velkém prostoru se můžeme „rozmáchnout“, ale na „malém plácku“ toho příliš nevymyslíme. Kritérium dostatku prostoru pro stromy, až se dožijí dospělosti, je nepopiratelné. Na druhou stranu se však prodávají i kultivary některých gigantů roubované na podnože a honosící se naopak „keřovitými“ rozměry. Třeba jinan dvoulaločný nemusí být jednou mnoha set letým gigantickým stromem, roubovaný na podnož se hodí i do zahrady doslova miniaturní. Dlužno též dodat, že druhy roubované na podnož se obvykle chovají jako převislé. Opomenout však nesmíme ani nároky konkrétní dřeviny na stanoviště (světlo/stín, půda, voda, holomrazy, přetrvávající větry apod.), již zmíněnou otužilost, u ovocných druhů pak i plodnost a jakost plodů, pevnost a tvar koruny, ale i dostupnost na trhu. Například původní druh jerlínu japonského, neroubovaný na podnož a dorůstající neuvěřitelných tvarů větví koruny, je téměř nemožné sehnat. Nabízeny jsou pak též druhy, které se může v našich podmínkách pokusit pěstovat pouze protřelý pěstitel. Například v ZOO Hluboká u Českých Budějovic úspěšně pěstují jednoho jedince blahočetu, což je v našem klimatu dle dostupných zdrojů takřka nemožné. A ejhle, jde to, ale jen pod zkušeným vedením. Při výběru také neberte až příliš vážně v literatuře uváděné průměrné rozměry dřevin. Nemusí to být pravda, navíc záleží především na péči o dřeviny a jejich řez. Pokud necháte třeba jabloně růst doslova jako „dříví v lese“, budete časem potřebovat při sklizních desetimetrový žebřík. Při správné sadařské péči však budete jablka sklízet nejvýše ze štaflí a ideálně pak rovnou ze země. Velikost dřevin se rovněž liší podle podmínek lokality, půdy, vláhy a počasí. Na nekvalitních a suchých půdách rostou stromy pomalu a nesmíme vybírat druhy s vysokými nároky na zálivku a kvalitu půdy. Ovšem třeba ve starší zahradě, kde je výborné mikroklima a půdní podmínky, vám poměrně rychle vyrostou „velikáni“. Velmi důležitá je také rychlost růstu stromů. Pokud chceme mít v zahradě co nejrychleji dostatek stínu, pořizujeme již statnější, kontejnerované jedince a to pouze rychle rostoucí druhy. Teprve ty lze doplnit menšími a pomaleji rostoucími sousedy.Zajímavostí jsou stromy takzvaně „hnojné, hnojivé“, které dovedou vázat vzdušný dusík a jím obohacují půdu. Díky kořenovým bakteriím to dovede např. již zmíněný jerlín japonský. Jinak je tato vlastnost běžně známa třeba u hrachu. Zcela specifické jsou též stinné zahrady, kde stín je tvořen například vysokou budovou a nebo rostoucími velikány v těsném sousedství. Ovšem některé druhy přímo vyžadují ochranu vyššími stromy a to jsou ve stinné zahradě právě naši favorité. Zkušený zahradník vám určitě poradí. Pokud ale nechcete svou zahradu o stromy pouze doplnit, ale přímo řešíte její koncepci, je lepší si ji nechat navrhnout a případně i zrealizovat. Na vás pak zůstane milá povinnost konzultací a vybírání vhodných druhů s „odborným doprovodem“. A bude to výprava poutavá i dobrodružná. V případě novostaveb, kde se na pozemku povaluje pouze hromada hlušiny srovnaná bagrem do roviny či jinak vymodelovaná, je třeba přistoupit k výměně zeminy a to alespoň částečné. Při obnově zeleně ve starších zahradách, o které bylo pečováno, nám však takový problém nehrozí. Zde spíše řešíme potíže s horšími světelnými podmínkami, pokud je zahrada dosti zarostlá. Někteří zde rostoucí jedinci pak budou vyžadovat radikální řez. Ale pozor, například mohutný ořešák královský nechte být, zato do jabloní se vrhněte s pořádně vykasanými rukávy, sadařskou pilkou a nůžkami.Ale i tak se do starší zahrady budou spíše hodit jako podrost druhy snášející dobře stín. Třeba takové lísky jsou zaručenou volbou a navíc nám každoročně poskytnou bohatou úrodu chutných oříšků. I větrná stanoviště jsou silně problematická. Silný vítr dovede pořádně polámat koruny křehkých dřevin, některé stromy pak pro změnu rovnou vyvrátí a je po nich. Mrazivý vichr pro dokonce poškozuje dřevo a pupeny choulostivějších dřevin. Ovšem i tak lze vybrat druhy, které odolávají srdnatě i mrazivým větrům a co víc, omezují jejich působení na zahradu a choulostivější druhy v nižších patrech. Například dřín čínský je zřejmě nejotužilejším asijským dřínem, který nese atraktivní květy a v pozdním létě se dočkáme i nápadných, jedlých plodů. Dorůstá přitom výšky pouze 4 až 6 metrů a požaduje alespoň lehčí přistínění vyššími stromy. Nádherně pak vypadá na podzim, kdy se opadavé listy vybarvují.
