„Kolibřík, kolibřík, viděl jsem kolibříka, to není možné,“ vykřikoval jeden starousedlík při rodinné oslavě, načež mu od té doby nikdo neřekl jinak. Přezdívka seděla i co do konstituce zmíněného znalce přírody. Kolibřík v našich zeměpisných šířkách a v naší přírodě je sice naprostý nesmysl, ovšem něco takového ve svých zahradách opravdu potkáme. Je to však hmyz, motýl patřící mezi lišajovité a jmenuje se dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum). V naší přírodě se objevuje poměrně hojně a svým způsobem letu a vůbec chováním je na první pohled od stejně titěrného ptactva z čeledi kolibříkovití k nerozeznání. Na rozdíl od většiny ostatních nočních motýlů létá dlouhozobka svízelová nejen v noci, ale i přes den za poledního slunce. Podobně jako ostatní dlouhozobky. Jelikož jde o druh migrující, spatříme ji u květin ve své zahradě od května, kdy migruje z jižních oblastí Evropy až do pozdního podzimu, kdy se zase vrací to teplejších subtropů. V dalším roce se pak mladí jedinci opět vrací na území, kde se zrodili. Dlouhozobka vyhledává nektar různých druhů rostlin a proto vezme za vděk co nejpestřeji kvetoucím okrasným záhonem. Pěstujte ve své zahradě mnoho druhů okrasných květin a svého „kolibříka“ se také dočkáte. Samozřejmě nezapomeňte ani na liánu, kterou tento motýl nosí ve svém jméně, svízel. Pěkně kvete, a když se v zahradě objeví, není třeba jej za každou cenu likvidovat jako plevel. Někdo si řekne, pořídím si motýlí keř (komuli Davidovu - Buddleja davidii) a mám vystaráno. Ano, komule Davidova zaručeně přiláká kdejakého motýla z okolí, doslova jimi může být obsypána, načež budou někteří motýli odpočívat i poblíž tohoto vyššího keře. Život v zahradě, to však nejsou jen motýli a motýlí keř, když rýpnete do země, zjistíte, že je živá, to samé se stane, když sáhneme vidlemi do kompostu. Život však podporují i staré, trouchnivé stromy a kousky dřeva, hromada kamení, suchá zídka, malé zahradní jezírko, ale třeba i kopička písku. Nejen to transparentní, okaté, chlubící se, dává v zahradě smysl. Už jen faktem, že založíme kompost, pomůžeme nejen živočichům v zahradě, ale zachováme se šetrně k přírodě v mnoha směrech. Po stromech rozvěšené ptačí budky a krmítko jsou hodně vidět, na rozdíl od kopičky listí s kousky trouchnivého dřeva a kamením. Ta hromádka dokonce svým způsobem hyzdí zahradu, ale pomáhá neskutečně. A dokonce víc než ptačí budky. Ostatně ptáci si nějaké místo k hnízdění vždy najdou a často se stane, že právě budky zejí prázdnotou. Zato taková obyčejná hromádka listí, kterou před zimou nejenže neuklidíme, ale dokonce dovybavíme kamením a trouchnivým dřevem, určitě prázdnotu nepozná. Je v tom i jistý význam symbolický. Prázdná ptačí budka je prázdná nádoba (nic proti budkám a ptactvu nebeskému, je úžasné a stavění budek je činem hodným uznání), zatímco hromádka prostupné hmoty je stále naplněna. Hmyz, plazi, obojživelníci, ježci, zájemců je dost a jejich stav je v poskytnutém prostoru proměnlivý. Mnohé hobby magazíny, ty tištěné i internetové, stále nabádají k úklidům zahrady, radí, co je třeba uklidit a proč, proč by přes zimu nemělo listí ležet na trávníku, proč je třeba uklízet před zimou, na jaře po zimě a potom v sezóně. I na stránkách ČESKÉSTAVBY.cz takové články vyšly. Udělejme tomu však přítrž. Uklízejte, ale rozumně, nepořádek je zdravý a podporuje život. Ostatně i malé dítě držené „jako ve skleníku“, hlídané tak, že se ani nedotkne prachu či bláta, rozhodně nebude zdravé. A živočichové pojem pořádek již nechápou vůbec. Naopak potřebují nepořádek, aby se mohli schovat, našli potravu, aby se ve vaší zahradě vůbec mohli cítit dobře. Možno říci, že bez nepořádku by nebylo života. V přírodě je přirozené, že jedni pronásledují druhé a krmí se jimi. Je to tak zařízeno, jde o přežití. Pokud však lákáte budkami a krmítky na svou zahradu ptáky a vedle toho zde necháte volně pobíhat a šplhat třeba své kočky domácí, je všechno tak nějak vzhůru nohama. Kočka nebude lovit kvůli hladu, ale pro zábavu, ptactvo nebude mít klid na uhnízdění a vyvedení mladých, ani na sběr potravy. Vlastně tak svým způsobem neděláme nic jiného, než že na zahradu lákáme „zábavu“ pro své kočičky. Marně se roky doma snažíme prosadit, že psi mají mít kotec a má se s nimi chodit na procházku, přičemž volně by se měli po zahradě pohybovat jen v naší přítomnosti. Staříci to nechápou a jejich dva naprosto nevychovaní ratlíci, kteří jsou zde prý kvůli chytání myší, se volně potloukají, kde se jim zlíbí. A zahradu dokonce systematicky ničí, tedy hlavně rostlinstvo. A beztrestně. A babička pak každý rok, obraceje se jí žaludek, pláče při sběru potrhaných mláďat kosů, která neudělala nic jiného, než že splnila svou přirozenou povinnost. Začala se učit létat. Každý rok to samé. Říká se, že chybami se člověk učí. Jak je vidět, nemusí to být vůbec pravda. Kosi znova usednou na hnízda, podruhé v daném roce. A znova se vše opakuje. Nepohneme s tím, museli bychom přistoupit k nehumánnímu násilí na psech a nebo lidech. Mimochodem, za násilí by bylo v tomto případě považováno i vynucování si procházek s psíky. Ví někdo, co je to procházka? Zvrácený stav věcí a stopy napáchané totalitou jsou neuvěřitelné. Ostatně, stačí se dnes podívat kousek dál na východ. Scény jako z výprav v dobách Vikingů, kterým nějaký cestovatel v čase propašoval tanky, samopaly a rakety. Když sklizeň ovoce, pak vždy něco nechte. Ptákům i hmyzu. Zajistěte také dostatečný přístup k vodě. Když už to nejde jinak, alespoň nějaké nádoby s vodou by měly tu a tam být. Veškerý rostlinný odpad dávejte na kompost, doplňujte v zimě krmítka pro ptáky a zajistěte též stále čistou vodu v pítku. Za tvory nalákané na své zahrady tak trochu zodpovídáme. Je to náš vlastní kousek přírody, kde jsme pány. A jak se chovají k přírodě jednotlivci, tak se to sečte v celku. Máte v zahradě trouchnivý strom s dutinami? Nejenže prospěje hmyzu, ale třeba doupní ptáci si zde mohou udělat hnízda, může se zde zalíbit ještěrkám a tak dále. Nemusí být všechno v zahradě hezké, svěží, mladé a dokonalé, živé. Ostatně i každý z nás jednou zestárne a nakonec se vrátí do přírody v podobě chemických prvků. Opět poslouží.