Pomeranč je uznávaným, i když dosti přeceňovaným zdrojem vitamínu C. Dokonce i v reklamě je v souvislosti s vitamínem C zaběhlá symbolika oranžové barvy, ovšem pokud byste porovnali například obsah tohoto vitamínu v plodech bezu černého, viděli byste touto optikou pomeranče spíše jako zdroj vlákniny a vody. Ovšem dobrá zpráva je, že zase až tolik tohoto vitamínu nepotřebujeme a jeho přebytečné množství naše tělo jednoduše vyloučí. Kromě vitamínu C (kyseliny askorbové) jsou však pomeranče také významným zdrojem vápníku (pro ovoce nezvyklé) a draslíku. Dále malého množství vitamínu B1 a B2, karotenoidů a v populaci často deficitní kyseliny listové (udržuje zdravé spermie a chrání je před genetickým poškozením!). A to není vše. Že je ovoce, ale i mnohá zelenina a bylinky lepším zdrojem vitamínu C než farmaceutické přípravky, lze charakterizovat slovy jednoho sportovního komentátora „o tom žádná“. Ovšem právě pomeranče, které jsou prozkoumány ze všech stran, obsahují kromě vitamínu C též na 170 fytochemikálií (především flavonoidů a limonoidů, stojících za citrusovou vůní a chutí), které umocňují a doplňují působení tohoto vitamínu v lidském organismu. Konzumace pomerančů však také navozuje pocity duševní pohody a zdravotní účinky jsou vůbec mnohem silnější, než bychom očekávali od cca 55 mg vitamínu C na 100 g dužniny. I když jsou tedy pomeranče na obsah vitamínu C, možno říci, chudšími plody, patří k účinnějším, ale také nejchutnějším, nejdostupnějším a nejoblíbenějším. Řekněme si to v číslech. Středně velký oloupaný pomeranč váží cca 150 g a z toho tvoří dužina cca 100 g. Kromě 87 % vody (pomerančové džusy patří k nejoblíbenějším) obsahuje 50 – 60 mg vitamínu C, 30 – 40 mg vápníku, 200 mg draslíku, 0,4 mg železa, 0,08 mg mědi g, 9 g jednoduchých sacharidů, 20 druhů karotenoidů a 170 druhů fytochemikálií. Navíc platí, že 1 větší pomeranč obsahuje 15 % denního doporučeného množství vlákniny! Popularita pomerančů, ale i dalších citrusů, však tkví především v jejich specifické chuti a vůni. A samozřejmě šťavnatosti, tedy vysokému obsahu čerstvé a osvěžující šťávy. Pomeranče jsou ale také silným antioxidantem, čili obsahují velmi účinné antioxidanty, které navzájem posilují svůj účinek (vitamín C, žluté přírodní barvivo kvercetin, provitamín A a kyselinu listovou). Silný antioxidační vliv na všechny buňky lidského organismu představuje prevenci vzniku arteriosklerózy a též brzdění proces stárnutí. Ovocné kyseliny pro změnu omezují tvorbu ledvinových kamenů, opět zvyšují účinek vitamínu C a podporují vylučování toxických látek z těla, například kyseliny močové. Flavonoidy jsou též silnými antioxidanty, ale působí také protizánětlivě a antikarcinogenně, stejně jako antikarcinogenní limonoidy. Zajímavostí též je, že aniž byste museli konzumovat pomerančovou dužninu, obsahuje čerstvá pomerančová šťáva vše, co pomeranče nabízí. Pomerančová šťáva se také přezdívá „tekuté zlato“. Dokonce se doporučuje jednotlivé plátky vykousat, rozžvýkat a zbytek vyplivnout, je to však omyl, jelikož právě i části bílé slupky (mezokarpu) totiž obsahují některé zdraví prospěšné látky (např. vitamín P a pektin). Pozor však, šťávu je třeba vypít do 15 minut po vylisování. Rychle totiž oxiduje a ztrácí mnohé cenné látky. Například v Itálii a Španělsku vyrábí prodavači po ulicích a plážích čerstvou šťávu přímo z pomerančů, na které si ukážete. Vynikající služba! Výzkumy dokonce prokázaly, že limonen dovede ochránit plíce před škodlivým ozonem, podporujícím rozvoj zánětů a astmatu. Alergik však nesmí být na citrusy alergický. Jakmile se již jen podvědomě vyhýbáte loupání citrusů a jejich vůni, není něco v pořádku. Při loupání totiž dochází k uvolňování léčivých esencí (především limonenu) do ovzduší a oxidace začíná. A pokud je vám limonen nepříjemný, měli byste navštívit alergologa. Pomeranče, resp. pomerančovníky, nabízí až 500 druhů (k nám se z nich dostane cca okolo dvaceti) a ze samotných plodů se vyrábí i zavařeniny. Dokonce existují odrůdy, které se konzumují včetně slupky. Vynikající jsou pomeranče například i při přípravě mas a přidávají se do sýrových dezertů. Zkusili jsme doma rozmixovat a přidat 1 pomeranč (včetně slupky) na kilogram směsi vepřového a hovězího masa do domácí sekané se sýrem a byla prostě vynikající, neopakovatelná. I když máme pěstování pomerančů dnes spojené s jinými zeměmi, pomerančovník pravý (Citrus sinensis) pochází z Asie, odkud se dostal do jižní Evropy až v 1. století našeho letopočtu. A dokonce ani nejde o původní ovoce, nýbrž hybrid pomela a mandarinky. Pomeranče tedy dnes rostou na pomerančovníku pravém a jejich největšími producenty jsou kromě Indie a Číny také Brazílie, USA, Mexiko a Španělsko.Na jednom pomerančovníku uzraje za jeho život až cca osm tisíc plodů, které se ručně sklízí od listopadu do února. Ruční sklizeň je vyloženě nezbytná, protože pomeranče dozrávají postupně. Na jednom stromě proto najdeme současně květy, zelené plody i plody zralé. Mezi velice atraktivní, ovšem u nás jen zřídka dostupné, patří například odrůda Moro, která má velmi šťavnatou dužninu červené barvy. Na krvavé pomeranče prostě v našich končinách jen tak nenarazíte, ale pokud ano, nesmíte zaváhat! Mnoho šťávy a tenoučkou slupku má pak odrůda Navelate, pocházející ze Španělska, ale nejznámější je Washington Navel se silnější slupkou, kterou však oloupete raz dva. A které pomeranče se jí i se slupkou? Trpasličí odrůda kumquat! Pomerančovníky jsou stálezelené, jednodomé a mělce kořenící stromy s kulovitou korunou a v mládí trnitými větvičkami. Listy mají podlouhle vejčité až eliptické, středně veliké a tmavě zelené s úzkými řapíky. Pomerančovníky tvoří oboupohlavné květy, které jsou opylovány hmyzem. Květy jsou bílé, velké 2 až 3 cm a silně voní. Plody pomerančovníků jsou bobule (hesperidium) velké 5 až 12 cm, kulovité až oválné. Kůra plodu (perikarp) mívá barvu žlutou až oranžovou, případně i šarlatově červenou. Její tloušťka je závislá na odrůdě. Kůra přiléhá k dužnině a někdy je dosti obtížně loupatelná. Dužinu tvoří klínovitá semeníková pouzdra, která jsou vyplněna tenkostěnnými váčky se sladkou šťávou. Ta obklopuje semena umístěná na středoúhlé semenici. Dužina je barvy žluté až oranžové, u některých kultivarů i fialově červené. Semena jsou dosti velká, mnohozárodečná (polyembryonická), pěstují se ale i bezsemenné kultivary, jež jsou konzumenty obzvláště oblíbené (až vyšlechtíme ryby bez kostí, skončí rybolov :_).Zdroj použitých fotografií: Shutterstock