Hned na začátku článku uvedeme takzvané zlaté pravidlo pro zazimování kaktusů: „NEZALÉVAT!“ Nic důležitějšího vlastně ani neplatí. Samozřejmě jsou výjimky, které potvrzují pravidlo, svět sukulentů je prostě velmi pestrý a záhadný. A jelikož se kaktusy staly poslední dobou opět módní záležitostí a to i pro lidi, kteří vlastně nejsou žádnými kaktusáři, ani amatérskými, jen si koupili pár rostlin, kterým prostě neodolali, jsou rady týkající se zazimování kaktusů na výsost aktuální. Mnoho lidí totiž pěstuje kaktusy stejně jako jiné pokojové rostliny a to je chyba. V konečném důsledku se nedočkají květů, rostliny jsou deformované, nepřirozeně se vytahují (což ovšem někteří pěstitelé považují mylně za úspěch) a často uhnívají a hynou. Pro všechny sukulenty je typická schopnost si udržet dostatečné zásoby vody i na dlouhá období sucha. A právě přes zimu je vhodné kaktusům takové podmínky dopřát. Sucho totiž vyloženě potřebují. Teploty navíc klesají, sluníčka je málo, dny jsou krátké a kaktusy v tuto dobu zastavují svůj růst, vody proto potřebují jen minimum a to si v sobě nesou jako rezervu. Tím, že nebudeme kaktusy zalévat, jim vlastně umožníme zasloužený odpočinek. Však na zimu snižujeme zálivku i v případě rostlin, které sucho rozhodně nesnesou. Substrát, ve kterém kaktusy pěstujeme, prostě musí zcela vyschnout. Poslední zálivku provádíme zpravidla v půlce září, čímž kaktusům doplníme zásobu vody na zimu. Výjimku představuje například vánoční kaktus (Schlumbergera), který se od září začíná připravovat na násadu květů. Zálivku proto v jeho případě omezíme v srpnu, aby si odpočinul a v září ji zase obnovujeme, respektive v době, kdy se začnou objevovat květní poupata. Savý hmyz dovede v době, kdy odpočívají, kaktusům ublížit, však je jejich zásobárna vody velmi lákavá. Je proto dobré aplikovat postřik proti savému hmyzu. Kaktusy to určitě ocení. Výjimku představují pouze kaktusy s jedlými plody, pokud mají vůbec možnost dozrát a my je chceme ochutnat (např. opuncie). U těchto druhů chemii rozhodně nepoužíváme. Asi nejčastějším škůdcem bývají v případě kaktusů roztoči jménem svilušky (Tetranychus). V době zimního „suchého“ odpočinku je dobré kaktusům snížit teplotu. Ideální jsou teploty 10 až 15 °C, zároveň však dostatek světla. Nevytápěná zimní zahrada a nebo světlá nevytápěná chodba představují ideální místo. A ještě jedna věc je důležitá, jelikož je v zimě sluníčka jen poskrovnu, je třeba pořádně umýt okna a dále je udržovat čistá. V žádném případě pak nesmí kaktusy být dlouhodobě vystavené mrazu, pokud je tedy letníte, musí se do teplejšího prostředí dostat včas, obvykle je to již v září. Na druhou stranu krátké poklesy teplot pod bod mrazu kaktusy většinou ustojí srdnatě. Umístit lze kaktusy také na zasklený balkón či lodžii, do nevytápěné světlé haly, na verandu apod. Jen musíme dát vždy dobrý pozor na extrémní mrazy. Když teploty klesnou opravdu hodně nízko, je mráz často i v prostoru zaskleného balkónu. Asi poslední vhodnou možností pro zazimování kaktusů je sklep, jelikož zde obvykle nebývá dostatek světla. A do naprosté tmy kaktusy už vůbec neumisťujte. Za velkého nedostatku světla jsou rostliny oslabené a s nastupující sezónou pak budou na sluneční záření velmi citlivé. Další stinnou stránkou sklepů je častá přítomnost hlodavců, kteří šťavnaté kaktusy poškodí. Na zimoviště přesouváme kaktusy s vyschlým substrátem nejlépe v době, kdy venkovní teploty klesnou pod 10 °C. Dokonce lze kaktusy zimovat jako prostokořenné, tedy bez balu, vyjmuté z květináčů, načež je na jaře umístíme do nového substrátu. Kaktusy uložíme do krabice, ale tu nezavíráme, naopak umožníme přísun alespoň nějakého světla a čím více, tím lépe. Nehnojit, nezalévat, nerosit, neoprašovat. Prostě nechte kaktusy být. Tajemství jejich života nám říká, že tito „drákulové“ se vždy včas probudí. Je však dobré kontrolovat případný výskyt škůdců. Napadené rostliny oddělíme od ostatních a ošetříme. Až poté je vrátíme na své místo. Setkat se na kaktusech můžeme se sviluškami, jejichž výskyt poznáme podle typických pavučinek a také s kořenovkami. Ve vlhčím prostředí, které ostatně není pro zazimování kaktusů vhodné, můžeme narazit i na molice. Použít lze z přípravků například Mospilan a nebo Omite. Vysoce nežádoucí jsou u kaktusů hniloby, v takovém případě je třeba napadené části nemilosrdně odříznout až na zdravou tkáň (vždy čistým, dezinfikovaným a ostrým nožem). Rány poté zasypeme práškem z dřevěného uhlí a ošetřené rostliny umístíme do teplejšího prostředí. Odmění se nám tím, že se hniloba přestane šířit. V době, kdy uvidíme na prostokořenných kaktusech nové kořínky, můžeme přistoupit k výsadbě do nového substrátu. Jarem začíná každoročně nová sezóna oblíbených “kaktů“, jak kdysi kaktusy nazval Karel Čapek ve své půvabné knížečce “Zahradníkův rok“.