Pěstování trávníku u vchodu do soukromých sídel se totiž zrodilo na zámcích francouzských a anglických šlechticů. Trávníky symbolizovaly vysoký status. Zjednodušeně řečeno šlo o okázalé plýtvání prostředky, dokazování nadřazenosti nad poddanými. Jakákoli dostupná a kvalitní půda byla totiž určená pro obživu. Buď se na ní pěstovaly plodiny, nebo sloužila jako pastvina. Jen ten nejbohatší si mohl dovolit nechat ji bez užitku, a ještě plýtvat vodou a prací na udržování trávníku. Zkrátka, trávník byl způsobem, jakým šlechtic dával najevo, že je víc než ostatní. A hlavně že má víc než ostatní. Něco podobného jako dnes třeba létání soukromým tryskáčem. V moderní době se pak trávníky rozšířily z pozemků nobility do předzahrádek střední třídy, která vždy kopírovala životní styl bohatých. Obyčejní lidé na vsi nebo ve městech své zahrádky využívali k obživě ještě v nedávné minulosti, určitě si pamatujete své babičky a jejich zeleninové záhony, slepice na dvorku a králíkárny. Po celé Evropě a Severní Americe, a de facto po celém světě, pečují miliony rodin o svůj trávník s cílem ukázat svým sousedům – co přesně? Že mají dost prostředků na údržbu, že to mají hezké, že to mají hezčí než soused. Že jsou spořádaní lidé, že mají rádi pořádek, „čistotu“. A tak vznikají zelené pouště, plochy, které lidé vlastně vůbec nevyužívají a lidská noha na ně vkročí jen když před sebou tlačí sekačku. Tato půda nepodporuje žádný život, stojí enormní množství peněz, vody a energie a majitelé do ní pumpují hnojiva a jedovaté pesticidy přímo pod okny svých obydlí. Je snadné pochopit, proč je upravený trávník spojen s pojmy jako úspěch a stabilita. Relativní zdraví a přitažlivost trávy na našem pozemku se stává barometrem pro náš život jako celek. V tomto smyslu nám pěstování zdravého, pečlivě posekaného trávníku pomáhá přesvědčit ostatní, že se nám daří. Toto potvrzuje průzkum z roku 2013, ve kterém lidé nejvíce uváděli, že atraktivní trávník na ně působí "pozitivně". Jde ale téměř o čistě estetické měřítko. Vymydlený trávník připomíná koberec v obýváku, je dokonalý, bez poskvrnky. Naproti tomu rozkvetlá louka už obsahuje nesymetrický „zmatek“, stébla jsou různě dlouhá a mají různé tvary a barvy, navíc je tu hmyz, a člověk nevidí, co se děje na zemi, možná tam dokonce žije nějaký brouk nebo slepýš... Divokost a nepřehlednost vzbuzuje v lidech strach. Les, kde leží staré mrtvé stromy roste nepropustné houští, je „neuklizený“ a potřebuje „vyčistit“. Houštím zarostlý potok je „bordel“ a musí se prosekat. A s ním vše živé, co je na přirozený ekosystém navázané. A pak je tady domnělý společenský tlak: co by tomu řekli lidi, že nemáme posekáno!? Pečlivě střižený trávník nemá žádnou hodnotu, jen vysoké náklady. Neochrání před suchem, prakticky nechladí v horku. Přitom stačí ho nechat jen trochu být, nemrzačit ho každý týden břity sekačky a on oživne. Zkuste to, nechte ho být. Nebo aspoň kousek, zkuste mozaikovou seč. Vaše zahrada se tak může stát domovem živých tvorů. Zdroje:https://www.psychologytoday.com/us/blog/the-modern-brain/202002/the-strange-psychology-the-american-lawnhttps://www.marthastewart.com/8116129/grass-lawn-alternativeshttps://www.ceskestavby.cz/clanky/americane-uz-zacinaji-chapat-ze-je-jejich-vasen-pro-travniky-prichazi-draho-pochopime-to-tez-32330.html