Pokud ovšem nehodláte trávit život v betonovém bunkru, podobným těm, co se stavěli v příhraničí před válkou, nenabízí české stavebnictví po materiálové nebo architektonické stránce takový model bydlení, který by tornádo podobné síly ustál. Běžná průměrná rychlost větru na území ČR se pohybuje kolem 4,5 m/s (chcete-li, 16 km/h), a k této naměřené hodnotě jsou naše obydlí stavebním provedením a normami vztaženy a konstruovány. Z větrné mapy ČR pak můžete ještě vyčíst rozčlenění plochy státu do regionů a oblastí (odstupňovaných od I. - V.) podle větrnosti. Je to praktické, protože ve stupních žluté a oranžové (II. a III.), která pokrývá většinu našeho státu mimo exponované vrcholové partie pohoří, dopředu počítáte s odolností staveb proti větru o síle 25-27,5 km/h. Silným čerstvým větrem. Současná stavební řešení umožňují odolat s očekávaným mírným poškozením staveb i vichřicím. Jenže s tím, co se projevilo na jihu Moravy, nepočítal nikdo. Bylo to, slušně řečeno, úplně mimo tabulky. Dá se názorně demonstrovat, že naše lokalizované vnímání síly větru je vztažené k tzv. Beaufortově stupnici. Která je zakončena orkánem, o síle 118 km/h. Navečer dne 24. června 2021 jsme ale museli stranou odložit Beaufortovu stupnici, a vypomoci si stupnicí Fujitovou, typickou spíše pro tropické cyklóny. A i v ní jsme se dostali na stupeň F4 (odpovídající síle větru 333–418 km/h). Extrémy ničivé síly se tu dají přirovnat třeba k tisícileté povodni. Takovou prostě nezastavíte. Pořád ale máte alespoň teoretickou šanci nestavět tam, kam v takovém historickém horizontu dosáhne voda. Tornádo vám tuhle možnost volby nenabízí. Může udeřit v podstatě kdekoliv, a proto by se snaha nově stavět v prostoru „preventivně“ jinak a odolněji stejně nejspíš minula žádaným účinkem. Hodí se doplnit, že destruktivní efekt větrného kužele nevychází čistě z náporu fyzické síly větru na stavbu (která by teoreticky měla ustát 80-130 km/h). Jde o to, že tornádo rotuje a má velmi výrazný vztlak. Tento efekt znásobuje dynamiku celého jevu, působí jako extrémně silná zdviž, vytahující vše vzhůru. Není to tedy jen o kolmém působení na svislé stěny, ale o vyzvedávání a sání, na něž nejsou konstrukce střech a domů primárně stavěné. Protože takové věci se u nás běžně nedějí. Většinou. Fenomén tornáda, byť je do krajnosti těžké od něj odmyslet rozměr tragédií a lidských obětí, je ve své podstatě fascinující. Tím, jak hrubě neselektivní je v pásmu svého průběhu, na své trase. Aby se mimo něj, v těsném okolí, projevoval „jen“ jako trochu silnější vítr. Takže zatímco jinde odnáší střechy, bourá celé domy a pohazuje si s auty, od dvě ulice dál řešíte nanejvýš škody v podobě shozených květináčů a tuctu potlučených tašek na střeše. Návod, jak preventivně minimalizovat škody působené tornádem, by tedy správně měl začít naprosto nelogickým doporučením takový živel raději vůbec nepotkat. Což reálné není. Z přímého pozorování v terénu, přímo v zasažené oblasti, přesto vyplývá pro domácí stavební praxi několik postřehů. Subjektivních, a dost možná ne úplně univerzálních. Existuje nějaká střešní krytina, která ustojí tornádo? Ne. V bezprostředně zasažené oblasti po funkční stránce neobstála žádná. A rozhodně se to nedá přičítat na vrub výrobcům. Tornádo lámalo střechy pokryté taškami pálenými i betonovými, odtrhávalo plochy trapézovaných plechů, rvalo šindele pravé i kanadské. Teoreticky se můžeme bavit o tom, že v rámci likvidace škod se dala recyklovat 30-40 % tašek pálených a přibližně 20-30 % tašek betonových, zatímco tvarová deformace a poškození plechů perforací spíše neumožňovalo jejich nové použití. V oblasti střešních krytin ale nebyl materiál, který by přežil. Pravda, na několika hospodářských objektech „vydržely“ dost nevysvětlitelně asfaltované vlnité ohebné střešní panely, což ale můžeme považovat čistě za kuriozitu, a nikoliv pravidlo. Pokud v odolnosti krytin vůči extrémní události rozdíly nepanovaly, z hlediska skladby krovů a tvaru střech už určitý rozdíl patrný byl. Střechy přisedlé, s nízkým sklonem nebo v přirozeném zákrytu jiných staveb dopadly, eufemicky řečeno, o něco lépe. Hodně obecně se dařilo lépe střechám valbovým, které udržely tvar i relativní pevnost své konstrukce. U střech sedlových „záleželo“ na jejich orientaci vůči postupu větrného kužele. Pokud mu byly nastaveny štítovou stranou, následovalo obvykle proboření štítu, a v lepším případě kompletní dekonstrukce krytiny, v horším pak „odfouknutí“ celého krovu. Pokud stály čelně, smetl vítr hřebenovou linku, komín a krytinu, ale na neexponované straně ji vcelku zachoval. Pultové střechy v expozici byly nesmlouvavě rolovány, velmi špatně dopadly i vyvýšené střechy stanové, které prakticky zmizely. Čelem větru vystavené krovy byly většinou deformovány tlakem a lámány (běžně i trámů 20x20 centimetrů), u jinak orientovaných docházelo spíše k posunutí, sesunutí z pozednice, svalení do strany. Což bylo v navázané uliční zástavbě k sobě přisedlých domů zrovna tak ničivé. Konstrukce krovů byly často provázané kramlemi, a zůstávaly kompaktní, byť tvarově často zcela deformované. Nízké, nepatrové konstrukce střech bez užitných půd, s podbitím, si - opět velmi relativně - vedly dobře. Pokud jde o staviva, dá se dělicí čára mezi materiály, které živel ustály, nakreslit ještě zřetelněji. V kontextu vesnic, kde řada domů navzdory rekonstrukcím disponuje „historií“ 80-120 let, se dost smutně ukázalo, že kotovice skutečně standardu neodpovídá. Čistě technicky, poté, co tornádo domu zdevastovalo střechu, stropy a odhalilo vnitřní zdivo, neměly pražádnou šanci. Stejné to bylo i s nepálenými cihlami - vepřovicemi, a podobné s běžnými cihlami. Déšť navíc nahlodal statiku takto narušených objektů. Staré domy, s omítkou na rákosových stropech, ale i ty nové, se sádrokartonovými obklady, něco takového prostě neustály. Naopak určitou pochvalu lze asi vyjádřit domům stavěným z pórobetonu, masivních tvárnic, s těžkými stropními a okenními překlady. Ty v hrubých obrysech základní stavby nápor vydržely, byť bez střechy, velmi slušně. Hodí se doplnit, že kromě škod vyloženě primárních, přímého zásahu, tu byly škody způsobené větrem hnaným materiálem. Tornádo rvalo ze země rostlé stromy i s kořeny, vyvracelo je a metalo proti stavením. Proti zdím se sunula a byla převracena auta, kontejnery. Domy tak byly často fatálně poničeny materiálem zanášeným z mnohasetmetrových vzdáleností. Vzduchem létající cihly okamžitě zlikvidovaly zasklení nebo vnější zateplení budov, protože se doslova prosekaly skrz. A větrem hnané odpadky a fragmenty staveb, například betonových dlaždic, vybíjely díry i do oplechovaných střech i dveří. Unášený materiál a vítr prakticky zlikvidovaly většinu staveb nespojených se zemí pevnými základy. Připravit stavebně svou domácnost na něco takového dost dobře není možné. Nezbývá než doufat, že se podobně raritní a stejně intenzivní událost nebude jen tak opakovat. Přečtěte si, praktické tipy co stihnete udělat, když se na váš dům řítí tornádo.
