Abychom to však upřesnili, lidově jsme se Mičurinovi jaksi vysmívali, jelikož byl symbolem sovětského kolchoznictví a vůbec tehdejší představy, že poručíme větru a dešti. Navíc i dominance SSSR v takzvaném východním bloku. Ve skutečnosti však Ivan Vladimirovič Mičurin, který zemřel v roce 1935, byl ruský a později sovětský botanik, šlechtitel a ovocnář.Významně přispěl vědě o genetice, i když jsou jeho výzkumy již dávno překonané, obzvláště se věnoval výzkumu bobulovin a ovocných rostlin a je považován za zakladatele vědeckého šlechtění plodin. Vyvinul teorii a praktické techniky v oblasti vzdálené hybridizace a vytvořil více jak 300 nových odrůd rostlin. Mičurin se vlastně stal symbolickou obětí doby a politických turbulencí 1. poloviny 20. století. Jeho práce a život byly využívány sovětskou propagandou a především pseudovědcem Lysenkem, který se prohlašoval za Mičurinova žáka a pokračovatele. Ideologie prezentovala Mičurina jako jednoho z hlavních hrdinů sovětské vědy a v roce 1927 byl dokonce natočen film, který propagoval Mičurinovy úspěchy, a který se dostal i do zahraničí. Ostatně to byl záměr. Dokonce na Stalinův popud byl Mičurinovi udělen Leninův řád (2 krát), v roce 1934 byl Mičurin jmenován zasloužilým pracovníkem vědy a krátce před svou smrtí čestným členem Akademie věd SSSR. Po smrti jeho uctívání v tehdejším stalinském Sovětském svazu nabylo neuvěřitelných rozměrů a po druhé světové válce byl Mičurinův kult exportován do celého nově vzniklého sovětského bloku. A odtud pramení ona zášť, kterou si však šlechtitel dokonce šlechtického původu jménem Mičurin vlastně vůbec nezasloužil. Pranýřován byl totiž takzvaný mičurinismus (mičurinská biologie) a na něj navazující lysenkismus. Mičurinismus a lysenkismus byly ideologické konstrukty, které vedly k regresi vědeckých paradigmat v tehdejším Sovětském svazu. Oproti bouřlivému rozvoji genetiky během 20. století došlo v “zemi nekonečných možností“ k návratu k myšlenkám propagovaným v polovině 19. století a v té době již překonaným. Za všechno ale může T. D. Lysenko, který se Stalinovi zalíbil a získal neuvěřitelnou moc. Doslova platilo, že co přikázal, musela být pravda. Včetně pseudovědeckých názorů a hypotéz. A Mičurin? Musíme si uvědomit, že v době, kdy dělal vědu, například vylepšil metodiku roubování, v té době zemědělci například věřili, že roub dokáže převzít některé dědičné vlastnosti podnože. Genetika byla v plenkách a za takzvanou mičurinskou biologií stojí i západní jména jako J. B. Lamarck a I. G. Saint-Hilaire, dále například Rus francouzského původu K. F. Rul'e a Rus A. P. Bogdanov. Byla to doba carského Ruska, které hledalo své místo na světovém nebi. A jelikož jsou současné šlechtitelství a znalosti genetiky o míle dál, bylo možné vyšlechtit křížence brambor a rajčat, kdysi jakousi posměšnou mičurinskou mantru. Jednoduše z jedné rostliny v létě sklízíme rajčata a na podzim vykopeme ze země brambory. Pěstitelsky přitom vůbec nejde o náročnou rostlinu a vůbec už bramborajče není geneticky upravenou zeleninou. Šlechtění trvalo britským šlechtitelům několik let, než se jim podařilo zkombinovat správné odrůdy, které dovedly fungovat na jedné rostlině. A jak? Jednoduše sáhli po tradičním a dobře známém roubování, naroubovali na rostliny brambor sazenice cherry rajčat. Usnadnil to jednoduchý fakt, že jde v obou případech o rostliny stejné čeledi, totiž lilkovitých (Solanaceae). Britští šlechtitelé rostlinu opatřili ochrannou známkou TomTato®. Všechna ostatní pojmenování vznikla spontánně. Bramborajče preferuje slunné stanoviště a přiměřenou zálivku. Stačí přidat přírodní hnojivo a bude ochotně plodit. Určitě je třeba se vyhnout nadměrné vlhkosti, škodilo by to bramborám. Naopak nevadí občasné vyschnutí zeminy. Zapomenout také nesmíme na oporu rajčat, ke které rostlinu vyvážeme. Ideální je pěstování v takzvaném okurkovišti, kdy na rostliny neprší shora, případně na vyvýšeném i obyčejném záhonu anebo v dostatečně objemné nádobě. Za zkoušku by stálo i pěstování ve slámě.Jednu informaci jsem však o této rostlině (respektive roubovanci) nikde nenašel, totiž jak se naroubované rajče popasuje s plísní bramborou. Všeobecně je doporučováno pěstovat brambory a rajčata co nejdál od sebe právě kvůli plísni bramborové, která decimuje právě i porosty rajčat.Zdroj: Wikipedia.org, irozhlas.cz, pickandjoy.com, zahradnictvi-chladek.cz
