„Vezmi vášeň rudých retů, vraz do toho Margaretu, potom přidej keňu malé, sladkou Havaj a tak dále. Kamarádi, kamarádi, na to rým, že maj’ se rádi, všechno vraz do chaty u jezera, zabal to do večerního šera, zapal ohně táborové – a máš píseň pro trampové.“ (trampská satirická skupina Kocourkovští učitelé, Recept na trampskou píseň) Ano v útulně si můžete zahrát trampské písničky, něco sníst, uvařit si čaj z malinového listí na malém lihovém vařiči. Zachránit nohy z těsných bot a vyměnit si ponožky, nechat uschnout promáčené oblečení, naslouchat zvukům lesa a možná se za tmy i trochu bát. Co kdyby se objevil nějakej hejkal, nebo bludičky. Nocleh v útulně si můžete vyloženě naplánovat, nebo budete mít takovou možnost jako rezervní řešení, eso v rukávu, pokud by vás na potulkách třeba zastihla silná bouřka. Nápadů na zřízení útulen přitom již bylo v minulosti více, jejich současný zakladatel a investor se ale dohodl s cestovatelem a publicistou Janem Hockem. Právě na jeho doporučení se dřevěné chatky, ve kterých se dá odpočinout, přečkat nepřízeň počasí a přespat, začaly stavět. Jan Hocek se nechal inspirovat v zahraničí, především ve Skandinávii. Třeba v Norsku jsou podobných útulen stovky. Tak proč by nemohly vzniknout i v našich lesích? Hocke prošel křížem krážem celou naši zem a vytvořil systém nejdelších turistických a poutních dálkových tras. Redakci novinky.cz na téma řekl: „Poutník, který se po těchto stezkách vydá, najde každých dvacet kilometrů místo na ubytování. Horskou chatu, penzion nebo hotel. Pořád jsem ale měl pocit, že něco jako útulny by na té trase bylo fajn.“ Jednoduše řečeno, každý, kdo se vydá na delší túru a zastihne ho nepřízeň počasí, nebo prostě jen obyčejná únava, může v jedné z jednatřiceti útulen rozmístěných po celé zemi zdarma a legálně přespat. Není třeba se soukat do krmelce a v noci se nechávat okusovat zvěří. Většina útulen leží v odlehlých oblastech, kde není možné najít běžné komerční ubytování, a kde není ani kemp, nebo legální ohniště s možností stanování. Stavba všech útulen vyšla v loňském roce podnik Lesy České republiky celkem na 6,85 milionu korun. Postaveny jsou především ze smrkového dřeva a zvoleny byly převážně 2 typy konstrukce. „Stavěli jsme dva základní typy, v obou přespí až čtyři osoby. Zejména v horských oblastech máme přízemní stanová áčka se šikmou střechou, ve kterých jsou lavice se stolem a zadní vyvýšené pódium na přespání. Častější jsou ovšem stavby s uzavřeným patrem na spaní a posezením v přízemí,“ popsal podobu přístřešků generální ředitel Lesů ČR Dalibor Šafařík. První z útulen vyrostla nad osadou Severní na Rumbursku nedaleko nejsevernějšího bodu České republiky. Poslední na Vysočině jenom několik kilometrů od Jihlavy a na jižní Moravě nedaleko Bítova. Při výběru míst pro stavby útulen se lesníci řídili pravidlem stavět na veřejně přístupných pozemcích, které spravují a jimiž vedou dálkové turistické trasy.„Naše útulny proto například nestojí v uzavřených oborách určených pro chov zvěře nebo v národních parcích, protože ty nespravujeme,“ doplnila mluvčí podniku Eva Jouklová. Dokonce bylo naopak možné útulny postavit i v chráněných krajinných oblastech poté, co proběhla potřebná jednání s příslušnými pracovníky ochrany přírody.Stanoviště pro útulny byla vybírána u dálkových tuzemských turistických tras, přírodního zdroje vody, pokud možno na rovinatém terénu a hlavně v odlehlých místech, kde není možné využít komerční ubytování. Projektované jsou zcela prakticky a tak, aby byla maximálně využita celá jejich plocha. Větší zájem o pobyty v přírodě a turistiku nastartovala doba covidových opatření (restrikcí), kdy bylo nejlepší jít někam do přírody. Ostatně na veřejná místa se příliš nesmělo, dokonce se nesměly překračovat ani hranice okresů. Vznikly proto například i nedávno vyznačené dálkové trasy Via Czechia a Stezka Českem. Trekaři mají dokonce i svou komunitu, kde si předávají informace, fotografie a vytvářejí si náhodné skupiny. Dokonce lze hovořit o trendu. Takže zdaleka nikoli jen trempové, spíše lze říci, že útulny využijí především turisté. Dalším spouštěčem projektu byl fakt, že je v České republice rozdíl mezi nocováním a tábořením v lese. Nocování, čili bivakování, je jednorázové přespání v lese bez zanechání stop. Vlastně jde o typické přespání pod širákem, které je povolené, pokud se chováte ohleduplně k přírodě a na místě po vás nezůstanou odpadky. Táboření se stanem (nebo jiným přístřeškem) je však v lese mimo vyhrazená místa zakázáno. K tomu jsou určené kempy a jiná oficiální místa. Požádat lze o svolení i majitele konkrétního pozemku. Lesníci míní s výstavbou útulen pokračovat, mají vytipovaná další místa, na kterých chtějí přístřešky stavět podle svých finančních možností. Uvažují i o nouzových nocovištích pro stany, která jsou dobře známá například na Šumavě. Je vyzkoušeno, že povolený režim lidé dodržují, do přírody se až takto dobrodružným způsobem nevydávají vandalové.Všechny již postavené přístřešky (útulny) najdete včetně jejich přesné lokalizace na Mapy.cz.Zdroj: lesycr.cz, viaczechia.cz, novinky.cz
