Podle některých odborníků není dokonce vhodné používat ani příliš starý kompost, natož příliš mladý a nevyzrálý. O správné kompostování se prostě vedou spory a nemají v tom úplně jasno zřejmě ani v kompostárnách. Například s jednou károu kompostu z kompostárny jsme si do skleníku zavlekli prudce jedovatou a velmi nebezpečnou dřevokaznou houbu. Prostě jde o hnilobu a s ní to vůbec není snadné. V příliš starém kompostu se prý mohou množit škůdci, třeba zde můžeme najít larvy lalokonosců. Lalokonosec rýhovaný (Otiorhynchus sulcatus), brouk z čeledi nosatcovití (Curculionidae), poškozuje širokou škálu rostlinných druhů okusem. Na kořenech rostlin pak působí vážné škody jeho larvy. A to určitě nechcete. Více méně není tento výskyt brouka v kompostu běžný. Pokulhává i argument, že více jak rok zrající kompost je líhništěm škůdců a chorob. Především je důležité vybírat, co do kompostu dát a co ne. Napadené rostlinné zbytky tam určitě nepatří, ovšem běžná hniloba není problém, k té nakonec v kompostu dochází. Prozíraví zahradníci dávají do kompostu jen to, co mají vyzkoušené, a co jej nemůže znehodnotit. Ostatní materiál vyvážejí například do kontejnerů na biologický odpad. V obcích se již běžně vyskytují a to nejen ve sběrných dvorech. Stejně tak nedávají do kompostu odkvetlé plevele, které by hmotu zanesly semeny a s kompostem se pak dále šířily po záhonech. A pokud chceme kompostovat rychle, například kořeny smetánky lékařské (běžné, i když velmi léčivé plevelné pampelišky) se nám za pár měsíců určitě nerozloží. Tradičně se kompost připravoval na tři díly po letech jdoucích za sebou, k čemuž byly třeba tři komory vedle sebe. V první komoře se skladovaly zbytky z letošní sezóny a přidávaly se další až do konce roku. Ve druhé komoře byl loňský přeházený kompost, čili kompost dvouletý, u kterého jsme svrchní vrstvu dostali dolů. A ve třetí komoře byl již kvalitní, tři roky starý kompost, určený k přeházení přes síto a rozvezení po zahradě. Čili zrající humus. V poslední fázi kompostování (ve třetí komoře) byly rostlinné zbytky již zcela rozložené a materiál měl charakteristickou vůni. Přesto se dnes množí názory, že například není vhodné používat kompost starší jak rok, že ten dvou a tříletý je vhodný leda tak k mulčování. Kde se berou, těžko říct. V každém případě je však pouze k mulčování naopak vhodný kompost mladý a ještě nedostatečně vyzrálý.Mimochodem, pokud chcete jít cestou kompostéru vlastní výroby, nejjednodušší kompostér si postavíte z palet. Prostě platí, že nejlepší kompost je starý kompost, který má černohnědou barvu, je vlhký, drobivý a voní po lesní půdě. Ovšem právě moderní kompostéry (kompostovací nádoby) urychlily dobu kompostování. Podmínky v takových kompostérech jsou ideální díky teplotě a dostatečné vláze. Nejnižší vrstvy hmoty z kompostéru pak můžeme použít již za osm až deset měsíců k mulčování a za cca dvacet měsíců až dva roky je kompost zcela vyzrálý. A čím lépe budeme kompost větrat, tím rychleji uzraje. Proto se vkládají různé větvičky a jiné pomalu rozložitelné rostlinné zbytky. Za teplých měsíců necháváme víko kompostéru pootevřené, na zimu je naopak zavíráme. Kompostování také urychlíme drcením rostlinného odpadu ještě předtím, než přijde na kompost. Lze dokonce i nasazovat konkrétní bakterie a enzymy, zrychlující zrání kompostu. Ovšem naprosto nejrychlejší je vermikompost vytvořený ve vermikompostéru, kde nám odvedou práci kalifornské žížaly. To je dnes formule 1 v kompostování! A lze to provádět i v bytových podmínkách. V každém případě je ale na závěr třeba připomenout, že hlavní roli hraje, co do kompostu přidáváme a v jaké podobě. Kompostované zbytky musí být různorodé, čímž materiál získá bohaté výživové vlastnosti. Nesmíme přidávat příliš mnoho posekané trávy a jiné zelené hmoty, poměr by měl být 2 až 3 díly hmoty zelené a 1 díl hmoty hnědé. Zbytky přitom prokládáme rovnoměrně, vůbec není od věci si vedle kompostu připravovat dvě různorodé hromádky a do kompostu je postupně mísit. Kompost prostě nesmí býti až příliš monotónní a určitě nepostačí jen posekaná tráva a nebo listí. Ostatně v případě kompostování samotného listí hovoříme o takzvané listovce. I ta má svůj smysl a význam, ovšem oproti tradičnímu kompostu je zcela odlišná. Určitě prospějí skořápky od vajec, tu a tam různá dřevnatá hmota, dřevěný popel, ale i ono listí a tráva. Všeho však s mírou. Teprve pestrá směs vytvoří humus, který je opravdu bohatý na živiny a minerály.
