Mšice a rychlost jejich rozmnožování nesnese běžné srovnání. V průběhu jedné jediné sezóny jsou schopny vyprodukovat (v závislosti na okolních podmínkách, zvláště pak příznivé teplotě a dostupnosti potravy) 6-16-22 generací. Což je opravdu výrazný extrém, který strčí do kapsy i jiné „rychlomnožiče“, jako třeba hlodavce. I z jedné mšice může propuknout solidní invaze. V průběhu 1-3 týdnů dá totiž život dalším 80-120 mšicím, které kromě škození rostlinám pěstovaným na vaší zahradě nemají nic lepšího na práci, než se dál vytrvale množit. Netrvá to dlouho, a ze statisíců jsou jich tímhle tempem miliony, někdy až miliardy. Vtip je i v tom, že mšice nefungují jen tak, podle návodů Kámasútry. Romantické epizody se samečky by je jen zdržovaly, takže se drtivou část roku rozmnožují nepohlavně, partenogeneticky. Jsou to všechno holky, které živorodě produkují další už oplozené holky. Někdy ke konci sezóny pak vznikne i pár samečků a okřídlených samiček, které po spáření nakladou vajíčka. Ve formě těchto vajíček se pak mšice „uchovají“ do dalšího roku, přečkají zimu. A až sejde sníh, vykouknou z nich další super-množivé samice. Rozdíl mezi pohlavní fází a tou partenogenetickou (kdy se z neoplozených vajíček líhnou bezkřídlé larvy, ze kterých se vyvíjejí imaga) je perfektní strategií pro přežití. Která limituje možnosti a čas, kdy se proti mšicím dá zasáhnout nejefektivněji. Mšice tenhle systém navíc ještě trochu vylepšily. Zimují obvykle na jiných rostlinách, než na těch, kde nám nejvíce překáží. Takovým příkladem může být otravná a nemilá mšice (mšice broskvoňová), jež nám likviduje zelenou nať brambor a řepy, aby se pak na zimu uklidila do větoví broskvoně. Tam bychom ji nejspíš nehledali. Naopak by nám jiná mšice (mšice maková) nejspíš nevadila na brslenu, kde přezimuje. Ať si pochutná, proč by ne. Ale jakmile se oteplí, změní adresu a začne devastovat špenát, červenou řepu, slunečnici a ano, mák setý.Různé druhy mšic se cyklicky přemísťují mezi primárními a sekundárními hostitelskými rostlinami, jiné zůstávají celosezónně věrné. Zmatek je pak dokonalý, a mšice z toho těží. Nikdy nevíte, kam udeřit, když jsou nejzranitelnější. Mšice pochopitelně mají spoustu přirozených nepřátel. Investovaly do super-rychlého množení, nikoliv do své obrany, a proto jsou snadnou kořistí. Tenhle hendikep ale zdařile vyvažují tím, že obchodují s mravenci. Těm nabízí medovici, sladkou šťávu vypouštěnou ze zadečku. Což se mravencům moc líbí.A na oplátku je pak chrání před dravým hmyzem, jako zlatoočkami, pestřenkami nebo slunéčky sedmitečnými. Za mravence na zahradě jsme obvykle rádi (likvidují škůdce), ale v tomhle případě pracují pro druhou stranu. Mravenci si přitom myslí, jak chytře pasou mšice. Přitom si neuvědomují, že jsou to oni, kdo jim slouží. A přitom jim to doslova žerou. Mšice, a je vcelku jedno, o které z 850 jejich v Evropě se vyskytujících druhů (a ze 4500 druhů žijících na celém světě), je prostě vychytralý prevít. Vést s ním boj je do krajnosti nesnadné, protože je jich prostě moc. A kdykoliv už to začne vypadat, že trochu vítězíte a invazní vlna ustupuje, objeví se nová generace hladových nenechavců. Zbavit se jich znamená zasáhnout je tam, kde jsou zranitelné: na jejich primárním hostiteli. Většinou tuhle šanci nemáme, nevíme, kde a jaký druh mšic zrovna hostuje.Proto s nimi zápasíme tam, kde se nachází jejich sekundární hostitel, rostlina, na níž nám škodí. S tím, že se jim v rozptylu 1-3 týdnů množí další posily a tím se škody zvyšují. Živné rostliny jsou totiž sáním a bodáním mšic vyčerpané, narušené a poškozené, což funguje jako pozvánka pro další patogeny a škůdce. Je krajně nelehké nastavit dobrou a efektivní strategii, taháme za kratší konec provazu. Jak na něm mšice utáhnout, neprohrát s nimi nebo jim alespoň nedovolit zvítězit? Bez práce a vytrvalosti to nepůjde. Posledním řešením by mohl samozřejmě být insekticidní postřik. Ten má ale příchuť Pyrrhova vítězství, protože jeho aplikací zahubíme kde co. Zakoupeným chemickým koktejlem si neprospějeme. Lepší cestou je nasadit k útoku na více frontách. Mšice od samého počátku sezóny odpuzovat, odkládat je jinam, přivést si na zahradu ochotné pomocníky – přirozené nepřátele mšic, reagovat na množení mšic probírkou porostu a pracovat s postřiky proti mšicím na biologické bázi, které si můžeme doma vytvořit.Žádné z těchto řešení samo o sobě vítězství (tedy, spíše ne-prohru) nepřinese. Ale synergicky, jako soubor opatření, mohou zvrátit situaci ve váš prospěch a pomoci vám úrodu uhájit. A přitom uchránit i vaši zahradu, bez zbytečného vnosu chemikálií.