Jako kdybyste se chtěli vrátit zpět do dětství, a znovu si vytvořit k bydlení domek nebo bunkr v korunách stromů na hraní. Ale protentokrát byste do toho šli s osmiciferným rozpočtem v dolarech. Ano, Casa Açucena je „odvážná“ i na poměry Brazílie, kde se fantazii architektů běžné meze nekladou. Zajímavá přitom dokáže být nejen tím, že je velká, rozmařile komfortní a usazená ve výškách. Pozornost si získává i proto, že až do extrému respektovala své okolí. Stavební lokalitou, parcelou, se jí stal prales u pobřeží Atlantiku, území plné velkých listnatých stromů, kvetoucích keřů, ptáků, zvířat. Podkladem stavby byl náročný reliéf se strmým svahem, jaký je typický pro celou oblast Nova Lima v Minas Gerais. Tato oblast si zachovala do značné míry svůj divoký přírodní charakter právě proto, že je formálně nezastavitelná. A architekti se (samozřejmě, ve shodě s investorem) rozhodli, že onu přírodní složku v nedotčené míře uchovají i nadále. Proto se stavba nedotýká země, ale vznáší se nad ní. A její členité dispozice odpovídají tomu, jak se vyhýbala rostlým stromům. Projekt je reakcí na citlivě vedený dialog s krajinou. Casa Açucena mohla být vystavěna o něco vyšší, ale raději zůstává ve stínu stromů (dorůstajících tu 15 metrů výšky). Takže je skryta v jejich stínu a nepovyšuje se nad ně. Povahou svého materiálu mohla zářit ve stráni, ale raději dala přednost anonymitě zelených střech. Mohla zasahovat do okolí, ale raději se na něj adaptovala. Pro architekty bylo výchozím bodem poznání, že architektura by se měla přizpůsobit terénu, a ne naopak. Dům se tyčí nad zemí a pod ním se dál rozvíjí život zvířat a rostlin. Program se utváří tím, že zabírá prázdné prostory mezi stromy. Žádné stromy nebyly odstraněny. Topografie se nemění. Umění pokročilé stavby a příroda jsou tu v dokonalé harmonii. Dům samotný je přitom vystavěn v bílé barvě, což je pro příchozí jistě překvapením. Podpůrné konstrukce nosných pilířů jsou černé, takže splývají s kmeny stromů. A stavba tak vypadá, jako by plynula nad zemí zcela volně. Její vnitřní plán, celkové uspořádání, je poněkud komplikované. Přístup do domu se přidržuje hrany svahu. Tady je také schodiště, vedoucí do sníženého přízemí. Nachází se tam samostatný apartmán pro hosty a technické zázemí. V úrovni druhého podlaží se pak nachází 13 místností. Tedy, spíše zón, protože členění je velmi volné a střídá prostory vymezené stěnami, skly a exteriérem pochozích palub. Najdeme tu hlavní obytné jádro, centrální nádvoří (kryté jen korunami stromů), součást vstupního modulu a vodní prvek. Ano, u Casa Açucena nechybí ve výškách ani bazén. A jeho vodní hladina pak umí – v záři dopadajících slunečních paprsků – vytvořit odlesk diamantového pole v džungli. Casa Açucena určitě není svým rozpočtem, vybavením nebo parametry užitné plochy skromným příbytkem. Přesto si – ve vztahu ke svému okolí – počíná velmi skromně. A to je inspirativní.Materiály: TETRO ArquiteturaFoto-kredit: Jomar Braganca