Již jen taková na první pohled „drobnost“ jako vlastnosti půdy konkrétního pozemku totiž určuje, co má na konkrétním pozemku smysl pěstovat. A pokud se rozhodneme jinak, čeká nás náročná úprava půdy. Například na jílovitých půdách se bude báječně dařit třeba květinové louce a odolným keřům. Ovšem pokud zde chceme rostliny, kterým jíl nevyhovuje (hustý trávník, zelenina, mnohé okrasné rostliny, jehličnany apod.), bude třeba půdu upravit, pohnojit, dosáhnout jejího odlehčení a vyššího podílu humusu. Jehličnany pak mají pro změnu rády kyselejší pH a i to je poměrně náročná práce. Roli též hraje orientace pozemku vůči světovým stranám, podíl osluněných míst a stínu, velikost zahrady, směr vanoucích větrů, svažitost zahrady, blízkost vodní plochy či toku apod. Vodní poměry v lokalitě a dostupnost zálivkové vody jsou pak vyloženě klíčové! S bodem 1 přímo souvisí vhodný výběr rostlin, tedy takových, které se hodí pro konkrétní půdu a pozemek. A pozor, v rámci jednoho pozemku může jít i o značné rozdíly, například stačí trvale zamokřený kout a právě na toto místo bude výběr rostlin zcela odlišný, tedy pokud nechceme provádět náročnou drenáž. Obecně však platí, že čím méně zbytečné práce, tím lépe, navíc v době hrozícího sucha je výhodné přemokřenou část pozemku zachovat. Můžeme sem situovat jezírko s přepadem, vodní a bahenní rostliny včetně například atraktivních masožravek. To samé však platí pro místa stinná a slunná, exponovaná větru a chráněná, mrazové kotliny apod. Prostě je ideální přizpůsobit výběr rostlin co nejvíce vlastnostem pozemku a jeho částí a co nejméně do pozemku zasahovat. Tedy pokud nemáte „v kapse“ ambiciózní projekt zahrady a pořádně naditý rozpočet. V případě stávajících zahrad je pak důležité dobře zvážit, jaké dřeviny a partery zachovat, případně jak dispozice zahrady pouze citlivě pozměnit, proměnit. Některé staré ovocné dřeviny mohou stále plodit, navíc trvá dosti dlouho než narostou a to samé platí i pro dřeviny okrasné, obzvláště když od nich požadujeme stín. Vzrostlé dřeviny na pozemku je dobré vnímat jako poklad, který pouze podle potřeby obměňujeme a doplňujeme. Přece jen je lidský život krátký a dřeviny rostou dlouho. Zvířecí říše v zahradě představuje život stejně jako ta rostlinná. Nevěřili byste, co dovede takový motýlí keř (komule Davidova - Buddleja davidii), postupné nakvétání různých rostlinných druhů po celou sezónu, alespoň kus květnaté louky, místa, kde budeme pravidelně udržovat hromádky listí s trouchnivějícím dřevem a kamením, které zakryjeme chvojím, aby nám vítr listí nerozfoukával po celé zahradě. Též zahradní jezírko je vhodnější koncipovat jako epicentrum života než jako koupací. A ani zde nemusíte chovat okrasné ryby. Určitě bude užitečný i hmyzí hotel a pokud toužíte po včelaření, stačí dva, tři úly a bedlivé oko, ruce a hlava zkušeného souseda včelaře, než se vše naučíte. Pomůže též suchá zídka, kompost, který bude navíc zahradu pravidelně obohacovat o cenný humus. V zahradě je prostě třeba udržovat život a to jakýkoli. Ptačí budky, krmítka a pítka též patří mezi důležitá centra života apod. Některé zahrady vypadají tak trochu jako lunaparky. Ne všichni prostě máme vkus a dovedeme zahradu koncipovat citlivě. Například beton je i pro zahrady vhodným materiálem, ale doslova „zasekat“ zahradu různými betonovými prefabrikáty je opravdu nesmyslné, stejně tak jako zbytečně velká vydlážděná plocha, která bude jen zbytečně odvádět drahocennou vodu. A například v betonových mobilních nádobách rostliny neprospívají dobře a potřebují častější zálivku, stejně tak jsou problematické betonové zatravňovačky, které navíc rychle nasáknou cokoli, nejen vodu, třeba i unikající olej z automobilu. Dnes tak oblíbené betonové prefabrikované ploty pak působí zvenčí i zevnitř často spíše jako „pěst na oku“ apod. Některé rušivé prvky pak mohou být i vyloženě nebezpečné, například zbytečné ostré hrany v místech, kde se budeme často pohybovat, ale i časté používání zahradní chemie. Rušivě působí kombinace přílišného množství různých a různorodých materiálů, např. více barev mulčovací kůry a více druhů kamení apod. Nevhodné jsou i různé napodobeniny, např. „atrapa“ studny, betonové napodobeniny pražců apod. Dřevěné pražce musí být samozřejmě nové, nesmí být toxické, ale je vůbec otázkou, zda je potřebujeme a k čemu. Dříve chtěl kde kdo trpaslíky a na vnějších stěnách chalup pověšená kola od vozů, dnes bývá prostor zamořen zase jinými prvky. Nakonec, vzpomínáte třeba na film „Marečku, podejte mi pero“, kde ing. Bláha vykukuje skrz plot z obrovských dřevěných kol? Hrůza. Rušivě též působí bazén s vysokým zastřešením, nevhodně umístěná užitková část zahrady se skleníkem, je toho prostě spousta. Nemusíte zrovna pěstovat zeleninu náročnou na hnojení a zálivku, stejně tak nemusíte vlastnit skleník, jako prostor pro předpěstování bohatě postačí přitápěná zimní zahrada či bohatě prosklená veranda. Řeč je především o ovocných stromech a keřích a také o bylinkách a koření. Určitě je dobře, že se vrací do zahrad a určitě to prospívá nejen zahradám a nám samým, ale i živočichům. Zcela zbytečným a již naštěstí ustupujícím trendem je pak přemíra jehličnanů. Ano, sice nemusíme hrabat listí, ale opadané jehličí mění pH půdy a navíc vůbec nemusíme pomocí jehličnanů dosáhnout požadovaného efektu. Listí listnáčů přitom může v zahradě zetlít a tvořit tak humus. Prostě zapomeňte pouze na jehličnany a pouze na okrasné rostliny a dejte zahradě i trochu užitkovější rozměr. A vůbec zde nemusíte budovat zeleninové záhony, skleník a nebo třeba bramborové políčko. Taková bylinková spirála a nebo část skalky osázená bylinkami, se stanou pravým rájem vůní, chutí a zdraví. A hemžit se to zde bude i hmyzem. Obzvláště představa mnohých lidí například o japonských zahradách je na míle vzdálena realitě. A přečíst jednu knížku určitě nestačí. Umění japonských zahradníků a vůbec styl japonské zahrady se u nás hodí k málokteré stavbě a na málokterý pozemek. Ano, s jistými prvky tohoto stylu lze experimentovat v leckteré zahradě, ale chce to cit a nehrát si na něco, co nejsme. O tzv. feng-šuej nemluvě. Nakonec ani v případě zámeckých a městských zahrad a parků mnoho japonských prvků nenajdeme. Ovšem taková okrasná třešeň, když právě vykvete (Japonec by zaplesal), nádhera květů magnólie, zakrslé jehličnany či jehličnany upravené do tvaru bonsají budou působit příjemně. Ale všeho vždy s mírou. Třeba na jihu Moravy se již mnozí postupně přeorientovávají na téměř subtropické klima a zde to má smysl. Dokonce zde již najdete např. i pěstitele a prodejce tuzemských fíků. Skalničkaření je skutečně kumšt a vlastně i vášeň. Ovšem pouze podepřené spoustou studií a zkušeností. Než se rozhodnete pustit do vlastní skalky, dobře zvažte všechna její úskalí. A také pracnost, obzvláště pak při zazimovávání. Jen vybudovat skalku nestačí. Nejprve si o skalkách něco přečtěte, navštivte zkušeného skalničkáře, nasávejte informace. A pokud si necháváte zahradu projektovat, poraďte se důsledně se zahradníkem. Ne vše, co může zahradník navrhnout, bude vám samým vyhovovat. Ovšem například oproti pokusům o japonskou zahradu jde určitě o vhodnější prvek, se kterým vám může pomoci mnoho zkušených tuzemských skalkařů. „Skalkařina“ je v našich končinách doslova prokletím. Zahradu určitě oživí fontánka, vodotrysk, bylinkami a netřesky osazená suchá zídka, pergola, která nám poskytne kýžený stín i ochranu před deštěm, zátiší s lavičkou pod vzrostlým stromem, mateřídouška ve spárách dlažby, od které vám budou příjemně vonět bosé nohy, menší terasa, citlivě zvolený materiál oplocení, případně ještě lépe živý plot, menší vodní kaskáda zakončená okrasným jezírkem, zahradní mini domeček pro děti, který bude vybudovaný v takovém stylu a z takových materiálů, aby do zahrady zapadl, malý treehouse apod. Půdokryvné a jiné nenáročné trvalky, výsadba různě vysokých a tvarovaných rostlin, která je určitě vhodnější než složité, namáhavé a drahé modelování terénu, vyšší trávník, ze kterého na jaře pokvetou cibuloviny, hustě oseté letničkové záhony, které již nevyžadují údržbu, stínomilné druhy do stínu (např. bohyšky a kapradiny) apod. Inspirovat se lze i v „říši“ odpadů, například využijeme staré palety, PET lahve, starý nábytek, různé již dosloužilé předměty, ze kterých vytvoříme nějakou funkční dekoraci. A naopak do zahrady samozřejmě patří i umělecká díla, ovšem betonoví lvi natření na bílo a rámující vjezd na pozemek, mezi umění určitě nepatří. Naopak se však můžeme státi umělci se zahradními nůžkami a křovinořezem při tvarování okrasných dřevina živých plotů.
