Hygiena na prvním místě, i když… Příliš sterilní prostředí a nemožnost styku s nečistotami způsobují dětem z dlouhodobého hlediska problémy. Nějakou tu špínu prostě děti „zažít“ musí. A když je necháte chvíli bez dozoru, určitě zjistíte, že se z nezbytné „mantry“ dětských hřišť „pískoviště“ (něco jako společenský salón pro smetánku) přesunuly na o dosti zajímavější hromádku mokré hlíny vedle výkopu a nebo k zabahněné kaluži. Takové jsou děti. A pravidla pískovišť jsou vlastně určena především pro rodiče, aby měli co bedlivě hlídat. Jenže veřejné pískoviště opustíte a do písečku se stejně vykálí kdejaká zvěř, byť by hřiště bylo z tohoto důvodu oplocené. Pes ne, ale kočka a kdoví, kdo ještě. Písek je totiž pro tyto účely velmi lákavý. A obzvláště domácí zvířata uvyklá na sypké stelivo mají jasno. Z hlediska bezpečnosti a mnohých zdravotních problémů ale nejde jen o hygienu. Obzvláště hýčkaní jedináčci, ale i prvorozenci v budoucnu větších rodin získávají právě na pískovištích své první sociální kontakty s jinými dětmi. Setkávají se zde se svými vrstevníky, zjišťují, že děti jsou různě velké a staré (tedy mladé), učí se hájit své zájmy, ale také začínají rozvíjet svou tvořivost a motorické dovednosti. Učí se si hrát. Na složitějších herních atrakcích pak trénují svou obratnost, utužují, jak by řekli sokolové, tělo i ducha. A právě první návštěva pískoviště je mnohdy první outdoorovou životní událostí. Předzvěstí nástupu do školky, školy a sportovního klubu. Některá dětská hřiště bývají zřizována radnicemi a jinými subjekty v rámci sportovišť či parků. Tato hřiště jsou kolaudována stavebním úřadem a jsou opatřena návštěvním řádem, který si stanovuje provozovatel hrací plochy a podmínky užívání upravuje podle své vůle. Návštěvní řád však musí být zpracován podle zákona za účelem zajištění takových opatření, aby bylo minimalizováno nebezpečí úrazu a také znečištění areálu a právě i písku v pískovišti. Prostě aby byly dodrženy hygienické limity, což je výraz, který vznikl v myslích úředních. Toliko papír či plastová cedule, realita je však mnohdy odlišná. S návštěvním řádem by se podle přání provozovatele měli seznámit především rodiče dětí, což se ale většinou neděje. Kdo by to četl… Stejně tak jej ale musí znát zaměstnanci určení k údržbě plochy. Ti řád znát opravdu musí a v jeho duchu musí zajistit kontrolování hřiště, úklid a kontrolu dodržování pravidel. Na jejich zodpovědnosti je tedy, zda se budou v pískovišti po noci například nacházet injekční stříkačky či vajgly, zda není písek kontaminován exkrementy zvířat, jak často je třeba písek měnit apod. Ostatní volně přístupná dětská hřiště a pískoviště nejsou jakkoli kontrolována a jejich využívání je pouze na vlastní nebezpečí. Stejně jako je tomu v případě plováren a koupališť bez plavčíků. Za bezpečnost svého dítěte zde ručíte pouze vy sami. Musíte proto na své děti dohlížet o to bedlivěji, aby nedošlo k úrazu. Která hřiště jsou kontrolována, se dokonce dozvíte na místně příslušném pracovišti hygienické stanice. Provozovatel hřiště zodpovídá za technický stav atrakcí na hřišti i za dodržení nezávadnosti písku. V písku se nesmí vyskytovat žádní parazité ani bakterie (například rodu Salmonella), jež mohou způsobit vážné zdravotní potíže. Nesmí zde být výkaly zvířat apod. Co však naděláte, když se chlapeček či holčička v nestřeženém okamžiku vyčůrají, načež zjistí, že se z mokřejšího písku lépe vyrábí bábovičky… Takovou dětskou zlotřilost příslušní ochránci bezpečí a nezávadnosti neodhalí. Stejně jako následky pohybu kuny či veverky v noci. A co dovede svými výkaly napáchat ptactvo nebeské, pro které žádné ploty neplatí, ví určitě každý.Co se týká rodičů, určitě je dobré, aby svým dozorem zabránili výše zmíněnému čůrání a nebo ještě horším věcem, aby děti nestrkaly hračky do úst (rodiče též), aby děti měly před svačinou čisté ruce a aby se mezi sebou nepraly. O mnoho více toho udělat nemohou. Vydat se na pískoviště, obzvláště pak po dešti, s novým modelem od dětského módního návrháře určitě není dobrý nápad. Obyčejné hadříky, které jsou určené k pravidelnému ušpinění, jsou jediným smysluplným řešením. Když se takové oblečení ušpiní či prošoupe, nevadí. To samé platí i o obuvi. Samozřejmě pak oblečení přizpůsobujeme také počasí. Jednoduše řečeno takové hračky, které jsou pro pískoviště vhodné. Formuli na dálkové ovládání nechte doma, stejně jako kapesní balení psíka a panenky. A když pejsek, pak vodítko a na pískoviště nesmí. Základní nezbytnou výbavou jsou bábovičky, kyblík, lopatička a hrabičky. Pro náročnější bagřík, traktůrek, sklápěčka s korbou a jiná motorizovaná technika určená pro těžké stavební a výkopové práce. Určitě se budou hodit i nějaké láhve s vodou. Bez namočení se ze suchého písku bábovičky vyrobit nedají, stejně tak se nedají umýt ruce. I když v tomto případě vystačí i vlhčené ubrousky. Po dešti je pak zapotřebí vody mnohem méně, pokud není pískoviště zakrýváno. Určitě nechte doma prak, luk, dřevěný či plastový meč a podobné předměty vojenského charakteru. Mohlo by to na pískovišti až příliš zajiskřit. Stačí jiskřička a válečný konflikt je na světě. Musí to pak řešit OSN a kdovíkdo ještě. Nezapomeňte také na pokrývku hlavy v létě a na opalovací krém. Nejen pro děti je pískoviště seznamkou, ale i pro rodiče. Dokonce to tam občas i zajiskří a to rovnou více způsoby. Dokonce i lásky zde vzplanou, ty malé i ty dospělé. To je však o životě. Všude, kde se lidé potkávají, se děje to samé. Pískoviště je však specifické tím, že zde jde prioritně o děti. Povahy lidí jsou různé, dospělců i dětí a pískoviště proto může přinést nejedeno překvapení. Obzvláště pro svým způsobem izolované matky v domácnosti, neřku-li pro samoživitelky, je pískoviště výtečným místem sociálních kontaktů. Pak je na tom rodič u pískoviště vlastně stejně jako dítě na pískovišti. A takové věci jako půjčování hraček a nebo neochota k němu, dětské konflikty a třeba boule na hlavičce od lopatičky, rozbořené bábovičky a letní hrádek z písku, to vše na pískoviště jaksi patří a vše se ohlídat či manipulovat nedá. Ostatně i my rodiče dovedeme být pěkně tvrdohlaví a zabednění, když na to přijde a právě od nás se děti učí. Právě přišla žena domů a říká: „Na seznamování na pískovišti zapomeň, myslela jsem, že se tam seznámím s nějakými maminkami, když jsme se nově nastěhovali a nikoho jsem ve čtvrti neznala. Nakonec jsem si s sebou brala knížku a četla. Komunikace 0. Jedna nedůvěřivá kyselka vedle druhé.“ Tak se vám omlouvám, asi se mýlím. A nebo záleží na městě či obci, jsme lidé různí v různých krajích. Kyselci i vřelci. Přečtěte si také jak si zařídit vlastní pískoviště nebo jak postavit pískoviště na zahradě.