V údolí portugalských řek Doura a Bestanca vznikla v posledních dvou desetiletích řada rekreačních obydlí, chat a bungalovů. Při porovnání s domy a zemědělskými usedlostmi, které tu stály dříve, ale působí silně nesourodým dojmem. Nemají jednotnou typologii, tváří se být originálem, byť i ony často využívají břidlice pro obklady a střechy, jako domy starousedlíků. Nový prázdninový dům, který si tu vysnil mladý manželský pár, se rozhodl situaci dále nekomplikovat a neuspořádaný vývoj se pokusil zvrátit. Jak? Stavbou obydlí, jehož forma je do extrému očištěná na obsah. Jak to tu vypadalo? Svažitá stavební parcela, usazená na úbočí hory Montemuro, prakticky se ztrácející v lese. Od vesnice Vila de Muros nevzdálená kilometry, ale svou pozicí naprosto izolovaná. Snížená dostupnost, limitovaná na blátivou pěšinu. Nezní to moc lákavě, ale pokud fandíte klidné dovolené bez lidí a ruchů, a dáváte přednost lesní scenérii, ideální. Klienti si žádali vlastně jen velmi málo: skromné, středně pohodlné sezónní bydlení, se silným akcentem na otevřenost interiéru a návaznosti na okolní terén. Jejich postoj se dá vyjádřit prostými slovy: „Chtěli jsme bydlení v lese, a proto nám nevadí, že kolem bude les.“ Což je dost podstatné. Když totiž začali architekti pátrat po příslušné typicky místní stavební předloze, uvědomili si, že s takovou vrozenou jednoduchostí tu většina lidí nepočítá. Spousty lidí si tu pořídili chaty, letní domy, sezónní obydlí, aby tu mohli trávit čas, ale nestačilo jim to. Proto je tu tolik pochybných stavebních slepenin, pseudo-vilek vedle silně neautentických rustikálních chýší. Stavební cirkus, který nevypadá ani trochu hezky. A proto nechtěli tyto trvalé chyby opakovat. Vyšli raději z požadavků klientů, a stoprocentně je naplnili. Tak, aby les zůstal lesem, a projektované obydlí z něj nevyčnívalo. Výsledný dům se nesnaží nic napodobovat, někam se řadit nebo k něčemu hlásit. A tím je působivý. Vlastní stavba vychází z jednoduchého geometrického objemu, který se vůči okolí anonymizuje homogenní šedou omítkou. Ve svahu, navíc krytá stromy, je prakticky neznatelná. Svah, do něhož je zasazena, jí částečně kryje záda, a vytváří uzavřený prostor pro malou vodní nádrž. Není to jen místo ke koupání (sycené vodosběrným systémem střechy). Hladina totiž zrcadlí denní světlo, a pouští jej do domu. Ten je, ve svém objemu dvou na sebe usazených souřadných šedivých kvádrů, stěnami otevřený do údolí i do svahu. Řešení je to poněkud atypické, protože s celostěnými okny, lemující z obou stran úzký profil místností se obvykle nepotkáváme. Jsou jako by instalovány do přírody. Obyvatelé se tu ale o vlastní soukromí bát nemusí: kryjí je stromy i svah. Tím se hezky potvrdila správnost jejich rozhodnutí, ponechat les kolem stavby netknutý. S lesem získali zástin, přirozenou vnější klimatizační jednotku a čističku vzduchu zadarmo. Věci v klimatu portugalského léta k nezaplacení. Les a svah navíc vymezují minimalistickou stavbu v terénu tak dobře, že tu není zapotřebí dalších plotů, zdí. Obydlí tu je, a les také. A vzájemně se neruší, jen doplňují. Z hlediska vnitřního uspořádání vše podléhá volnému plánu spojitých místností, ve sdílených prostorách bez zbytečných předělů a stěn. Udělejte si čas, dům nabídne místoSvrchní patro je souvisle průchozím světlým koridorem, ve kterém se jen za sebou řadí obývací pokoj, jídelna, kuchyně a koupelna. Přístup sem je zajištěn schodištěm z přízemí, v němž se nachází hlavní ložnice, dvojitý pokoj pro hosty a další koupelna (skrytá za posuvnou zrcadlovou stěnou) s toaletou. Bytové doplňky jsou tu až potlačeným rysem, nábytek je minimální, naprosto funkční. Tesařsko-truhlářské práce jsou decentní, dřevo materiálu nedominuje.Není tu televize: na tu jste se při dovolené v lese dívat nepřijeli. Není tu připojení k internetu, ani malá pracovna. Máte tu odpočívat, trávit čas s rodinou nebo přáteli. A les, v němž šedý, geometricky pravidelný box sezónního obydlí stojí, vám v tom pomůže.Materiály: Pablo Pita ArquitectosFotografie: José Campos
