Rybízů je více druhů a nespočet kultivarů. Liší se přitom nejen řezem, ale i hloubkou výsadby, byť provádíme jak výsadbu nových sazenic, tak řez těch stávajících, ve stejnou dobu. A jelikož v prvním roce úrodu neočekáváme, provedeme první řez hned při ní. Díky radikálnímu řezu po výsadbě založíme základ nové korunky. U starších rostlin je ale řez nezbytný již v předjaří. Rybízy patří mezi první jarní kvetoucí ovocné dřeviny, navíc vhodně provedeným časným řezem zvýšíme úrodu. Zimní řez rybízu je důležitý nejen pro dosažení bohaté letní úrody, ale také jím podpoříme zdraví a vitalitu rostlin. Řez jednotlivých druhů rybízů má přitom svá specifika, vždy ale odstraňujeme starší výhony. Poznáme to jednoduše, jednoleté výhony jsou nejsvětlejší a vyrůstají z báze, případně se napojují na trochu tmavší dvouleté a tříleté dřevo. Starší dřevo by na rybízech být nemělo. Keříkový rybíz bychom měli prořezávat každoročně. Řezem odstraníme staré již neplodící větve, které jsou obvykle tenké a tmavě zbarvené. Navíc tím pustíme do koruny rybízu více světla a vzduchu. Plody budou snáze dozrávat a úroda nebude plesnivět. Nebudou se šířit houbové choroby, což by snižovalo plodnost keřů spolu s nadbytkem neplodící rostlinné hmoty. Navíc odstraněním starých větví podpoříme růst nových výhonů a korunu zároveň tvarujeme. Keře pak vypadají zdobně, udržovaně. Pozor však, stáří větví, které je třeba odstranit, se liší podle druhu rybízu. Černý rybíz plodí na ročních výhonech vyrůstajících z báze, případně z dvouletých a tříletých větví. Pokud jsou na keříku starší větve, plody rostou jenom na koncích malých výhonů a bobule černého rybízu se stále zmenšují, jsou nekvalitní a málo sladké, byť již dozrálé. Úroda se nám každým rokem zmenšuje. Všechny starší větve je tedy třeba odstranit včetně větví slabých a poškozených. Větve seřízneme hned u země a na keři necháme jen 8 až 10 silných a zdravých větví různého stáří. Řez provádíme tak, aby se zbylé výhony zbytečně nekřížily. Překážely by si a navzájem stínily. V místech křížení větví také může docházet k oděru kůry, což by se mohlo stát zdrojem uchycení a šíření houbových chorob. Červený a bílý rybíz plodí nejvíce oproti tomu černému na dvouletém a tříletém dřevě. Postupovat proto musíme jinak. V prvních letech po výsadbě nových sazenic provádíme pouze prosvětlovací řez, při kterém je třeba odstranit jen výhony zahušťující keř. Až teprve později odstraňujeme boční obrost na jednotlivých větvičkách. Větve stříháme těsně nad pupenem, díky čemuž se mohou rozdvojit. A pozor – ani příliš vysoko, ani nízko. Je třeba se pokusit udržet stejnou délku větví, proto všechny řežeme nejlépe za druhým či třetím pupenem. Vytvoříme tak kompaktní keř, do kterého se dostane sluníčko. Plody pak mohou dostatečně dozrávat. Přehuštěné keře s přestárlým dřevem jsou synonymem špatné úrody. Stromkový rybíz řežeme především tak, abychom řezem udrželi kompaktnost koruny. Koruna stromkových rybízů nesmí být příliš rozložitá, větve se pak snadno lámou. I u stromkového rybízu zároveň odstraňujeme staré a neproduktivní větve a zároveň ji prosvětlujeme, aby v ní mohl dostatečně cirkulovat vzduch. Postarat se musíme také o úvaz kmínku, který by měl být těsně pod korunkou. Vhodnou dobou k prořezávání rybízů je období vegetačního klidu, konkrétně doba od konce února do poloviny března. Tyto dřeviny jsou v tuto dobu bez listů a řez pro ně není tolik stresující. Během vegetačního období se pak rány po řezu rychleji zahojí a snižuje se riziko napadení chorobami, především těmi houbovými. Čerstvě zastřižené výhony však nesmí poškodit mráz, proto řez provádíme v době, kdy se již teploty stabilně pohybují okolo 5 °C. Pokud to ale v předjaří nestihneme, další příležitostí pro řez je období krátce po sklizni, případně dokonce i při sklizni. Výhodné je to v tom, že přímo vidíme, které větve plodí, a které již nikoli. Nemusíme se tedy řídit odstínem větví, to je přece jen pro zkušenější, ale složité to není. Důležité je používat při řezu ostré a dezinfikované nástroje. Rány je navíc dobré ošetřit štěpařským voskem. Ostříhané větve a případně i listy, pokud řez provádíme při či po sklizni, musíme ihned odstranit, aby se v nich neusídlili škůdci a choroby. Nejlepší je jejich spálení poté, co na dostatečně vzdáleném místě od rybízů dostatečně proschnou. U všech typů rybízů vykopeme pro každou sazenici cca 50 cm hlubokou výsadbovou jámu. Na její dno umístíme hnojivo, které nesmí obsahovat chlór, nejlépe dostatečně uleželý chlévský (organický) hnůj. Vhodný je i kvalitní kompost. Anorganické hnojivo je lepší nepoužívat a pokud ano, volíme pouze takové, které neobsahuje chlor, a navíc je kombinujeme s organickou výživnou hmotou. Organické hnojivo do jámy dostatečně ušlapeme, vrstva bude alespoň 10 cm, může však být i silnější. Určitě nepoužíváme hnůj čerstvý, spuštěné rozkladné procesy by popálily kořínky sazenic. Ten si necháme pro pařeniště. A hloubka výsadby sazenic? U stromkových rybízů na hloubce výsadby nezáleží, ale keřovou formu červeného a bílého rybízu vysazujeme o 5 až 10 cm hlouběji, než jaká byla hloubka jeho výsadby ve školce. Samozřejmě pokud jsme si koupili sazenice prostokořenné, pro kontejnerované to neplatí. Rybíz nám zakoření a ze své seříznuté části (nejčastěji z podzemních oček) vyrostou výhony, které nám vytvoří nový keř.Oproti tomu černý rybíz vysazujeme přibližně do stejné hloubky, v jaké byl zakořeněn ve školce. Hlouběji smí být vysazen nejvýše 5 cm, jelikož právě tomuto rybízu hlubší výsadba nevyhovuje. Obráží nejvíce ze svých nadzemních částí a částečně i z oček těsně pod zemí. Nikdy ne z těch, která jsou hlouběji. Optimální hloubky výsadby vždy dosáhneme vysypáváním výsadbové jámy dostatečně uleželým kompostem smíšeným se zeminou. U stromkových rybízů sice není důležitá hloubka výsadby, o to důležitější je však výsadbový kolík (kůl), díky kterému nám keřík bude stát pěkně rovně až do doby, než pořádně zakoření a dovede se již rovně držet sám. Příprava výsadbové jámy je tedy pro stromkové rybízy stejná jako u rybízů keřových, před výsadbou ale musíme doprostřed jámy zatlouct výsadbový kolík. Musí být v podloží pevně uchycen a zatlučen musí být samozřejmě rovně. Pokud je kůl dostatečně pevně ukotven ještě před zahrnutím zeminou, bude o dost stabilnější. Důležité je také nezapomenout, že i po zatlučení do podloží musí být kůl výrazně delší než vysazovaná sazenice. Rybíz po výsadbě uvážeme ke kůlu jediným úvazem v korunce, respektive těsně pod ní. Smíšením kompostu se zeminou dosáhneme toho, že se nám kořeny budou rozrůstat dál, nezaseknou se na delší dobu pouze ve výživném kompostu, který jim zachutná. Přídavek kompostu přitom zlepší výživu rostlin. Hned po výsadbě provedeme radikální řez, při kterém korunky sazenic vůbec nešetříme. Necháme pouze pár pupenů, ze kterých nám v prvním roce vyrostou nové výhony, které budou tvořit základ nové korunky.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, abecedazahrady.cz, ireceptar.cz, nkz.cz, zahrada-centrum.cz, ediblebackyard.co.nz
